Skleníkové plyny: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Robot: Opravuji 1 zdrojů a označuji 0 zdrojů jako nefunkční) #IABot (v2.0.9.2
úprava referencí
Řádek 5: Řádek 5:
Za nejúčinnější antropogenní skleníkové plyny jsou pokládány:
Za nejúčinnější antropogenní skleníkové plyny jsou pokládány:


* [[vodní pára]]<ref>{{Citace elektronické monografie
* [[vodní pára]]<ref>https://archive.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/wg1/en/ch2s2-5-6.html - IPCC: Tropospheric Water Vapour from Anthropogenic Sources</ref>
| titul = Climate Change 2007: Working Group I: The Physical Science Basisorcing
| url = https://archive.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/wg1/en/ch2s2-5-6.html
| vydavatel = archive.ipcc.ch
| datum_přístupu = 2022-12-22
| jazyk = anglicky
}}</ref>
* [[oxid uhličitý]]
* [[oxid uhličitý]]
* [[methan]]
* [[methan]]
Řádek 19: Řádek 25:


== Vliv jednotlivých skleníkových plynů ==
== Vliv jednotlivých skleníkových plynů ==
Koncentrace CO<sub>2</sub> vzrostla od poloviny 18. století (předprůmyslové období) z hodnot kolem 280 [[Parts per million|ppm]] na hodnotu 379 ppm v roce 2005 a v současnosti (2019) dosahuje již hodnot vyšších než 400 ppm. Jde tak pravděpodobně o nejvyšší hodnotu, které bylo za uplynulých 650 tisíc let dosaženo (hodnoty se v této minulosti pohybovaly v rozpětí přibližně 180 až 300 ppm). Přestože míra nárůstu oxidu uhličitého vykazuje určitou meziroční variabilitu, průměrný roční nárůst koncentrace např. v období 1995 – 2005 byl 1,9 ppm, zatímco v období 1960 – 2005 1,4 ppm. Roku 1960 byly emise CO<sub>2</sub> na obyvatele přibližně 3 tuny, roku 1990 4 tuny a roku 2010 necelých 5 tun.<ref>https://data.worldbank.org/indicator/EN.ATM.CO2E.PC - [[Světová banka]]: CO<sub>2</sub> emissions (metric tons per capita)</ref> Podíl na kumulativních emisích CO<sub>2</sub> od roku 1751 byl v roce 2015 následující: USA 25,7 %, EU28 21,8 % (z toho Německo 5,9 %, UK 5 %, Francie 2,4 %, ... ČR 0,5 %), Čína 12,2 %, Rusko 6,4 %, Japonsko 4 %, Indie 2,9 %, Afrika 2,5 %, Kanada 2 %.<ref>https://ourworldindata.org/co2-and-other-greenhouse-gas-emissions - CO₂ and other Greenhouse Gas Emissions, by Hannah Ritchie and Max Roser</ref>
Koncentrace CO<sub>2</sub> vzrostla od poloviny 18. století (předprůmyslové období) z hodnot kolem 280 [[Parts per million|ppm]] na hodnotu 379 ppm v roce 2005 a v současnosti (2019) dosahuje již hodnot vyšších než 400 ppm. Jde tak pravděpodobně o nejvyšší hodnotu, které bylo za uplynulých 650 tisíc let dosaženo (hodnoty se v této minulosti pohybovaly v rozpětí přibližně 180 až 300 ppm). Přestože míra nárůstu oxidu uhličitého vykazuje určitou meziroční variabilitu, průměrný roční nárůst koncentrace např. v období 1995 – 2005 byl 1,9 ppm, zatímco v období 1960 – 2005 1,4 ppm. Roku 1960 byly emise CO<sub>2</sub> na obyvatele přibližně 3 tuny, roku 1990 4 tuny a roku 2010 necelých 5 tun.<ref>https://data.worldbank.org/indicator/EN.ATM.CO2E.PC - [[Světová banka]]: CO<sub>2</sub> emissions (metric tons per capita)</ref> Podíl na kumulativních emisích CO<sub>2</sub> od roku 1751 byl v roce 2015 následující: USA 25,7 %, EU28 21,8 % (z toho Německo 5,9 %, UK 5 %, Francie 2,4 %, ... ČR 0,5 %), Čína 12,2 %, Rusko 6,4 %, Japonsko 4 %, Indie 2,9 %, Afrika 2,5 %, Kanada 2 %.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení1 = Ritchie
| jméno1 = Hannah
| příjmení2 = Roser
| jméno2 = Max
| příjmení3 = Rosado
| jméno3 = Pablo
| titul = CO₂ and Greenhouse Gas Emissions
| url = https://ourworldindata.org/co2-and-other-greenhouse-gas-emissions
| vydavatel = ourworldindata.org
| datum_vydání = 2020-05-11
| datum_přístupu = 2022-12-22
| jazyk = anglicky
}}</ref>


Koncentrace CH<sub>4</sub> se za stejné období zvýšily z přibližně 715 ppb na 1774 ppb a koncentrace N<sub>2</sub>O z hodnot kolem 270 ppb na 319 ppb. Fluorované uhlovodíky a fluorid sírový jsou látkami novými, které se v předprůmyslovém období nevyskytovaly<ref name="ref1">Jan Pretel, CCweb studie pro MŽP</ref>, <ref name="ref2">IPCC Fourth Assessment Report: Climate Change 2007 (AR4)</ref>. Panel vědců publikoval v roce [[2018]] studii dokládající, že nesnížená produkce skleníkových plynů lidskou civilizací bude mít pravděpodobně za následek významnou změnu ve složení a biodiverzitě pozemských ekosystémů.<ref>Connor Nolan; et al. (2018). Past and future global transformation of terrestrial ecosystems under climate change. ''Science'', '''361''' (6405): 920. doi: [http://science.sciencemag.org/content/361/6405/920 10.1126/science.aan5360]</ref>
Koncentrace CH<sub>4</sub> se za stejné období zvýšily z přibližně 715 ppb na 1774 ppb a koncentrace N<sub>2</sub>O z hodnot kolem 270 ppb na 319 ppb. Fluorované uhlovodíky a fluorid sírový jsou látkami novými, které se v předprůmyslovém období nevyskytovaly<ref name="ref1">Jan Pretel, CCweb studie pro MŽP</ref>, <ref name="ref2">IPCC Fourth Assessment Report: Climate Change 2007 (AR4)</ref>. Panel vědců publikoval v roce [[2018]] studii dokládající, že nesnížená produkce skleníkových plynů lidskou civilizací bude mít pravděpodobně za následek významnou změnu ve složení a biodiverzitě pozemských ekosystémů.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení1 = Nolan
| jméno1 = Connor
| příjmení2 = Overpeck
| jméno2 = Jonathan T.
| příjmení3 = Allen
| jméno3 = Judy R. M.
| příjmení4 = Anderson
| jméno4 = Patricia M.
| příjmení5 = Betancourt
| jméno5 = Julio L.
| příjmení6 = Binney
| jméno6 = Heather A.
| příjmení7 = Brewer
| jméno7 = Simon
| příjmení8 = Bush
| jméno8 = Mark B.
| příjmení9 = Chase
| jméno9 = Brian M.
| příjmení10 = Cheddadi
| jméno10 = Rachid
| příjmení11 = Djamali
| jméno11 = Morteza
| příjmení12 = Dodson
| jméno12 = John
| příjmení13 = Edwards
| jméno13 = Mary E.
| příjmení14 = Gosling
| jméno14 = William D.
| příjmení15 = Haberle
| jméno15 = Simon
| příjmení16 = Hotchkiss
| jméno16 = Sara C.
| příjmení17 = Huntley
| jméno17 = Brian
| příjmení18 = Ivory
| jméno18 = Sarah J.
| příjmení19 = Kershaw
| jméno19 = A. Peter
| příjmení20 = Kim
| jméno20 = Soo-Hyun
| příjmení21 = Latorre
| jméno21 = Claudio
| příjmení22 = Leydet
| jméno22 = Michelle
| příjmení23 = Lézine
| jméno23 = Anne-Marie
| příjmení24 = Liu
| jméno24 = Kam-Biu
| příjmení25 = Liu
| jméno25 = Yao
| příjmení26 = Lozhkin
| jméno26 = A. V.
| příjmení27 = McGlone
| jméno27 = Matt S.
| příjmení28 = Marchant
| jméno28 = Robert A.
| příjmení29 = Momohara
| jméno29 = Arata
| příjmení30 = Moreno
| jméno30 = Patricio I.
| příjmení31 = Müller
| jméno31 = Stefanie
| příjmení32 = Otto-Bliesner
| jméno32 = Bette L.
| příjmení33 = Shen
| jméno33 = Caiming
| příjmení34 = Stevenson
| jméno34 = Janelle
| příjmení35 = Takahara
| jméno35 = Hikaru
| příjmení36 = Tarasov
| jméno36 = Pavel E.
| příjmení37 = Tipton
| jméno37 = John
| příjmení38 = Vincens
| jméno38 = Annie
| příjmení39 = Weng
| jméno39 = Chengyu
| příjmení40 = Xu
| jméno40 = Qinghai
| příjmení41 = Zheng
| jméno41 = Zhuo
| příjmení42 = Jackson
| jméno42 = Stephen T.
| titul = Past and future global transformation of terrestrial ecosystems under climate change
| periodikum = [[Science]]
| ročník = 361
| číslo = 6405
| datum_vydání = 2018-08-31
| strany = 920–923
| url = https://www.science.org/doi/10.1126/science.aan5360
| jazyk = anglicky
| doi = 10.1126/science.aan5360
}}</ref>


=== CO<sub>2</sub> ekvivalent ===
=== CO<sub>2</sub> ekvivalent ===
Řádek 74: Řádek 187:
| [[Chladicí zařízení]] (30 %); [[aerosol]]y (30 %); plastické pěny (32 %), [[Rozpouštědlo|rozpouštědla]], počítačový průmysl, sterilanty, [[farmaceutický průmysl]] (8 %)
| [[Chladicí zařízení]] (30 %); [[aerosol]]y (30 %); plastické pěny (32 %), [[Rozpouštědlo|rozpouštědla]], počítačový průmysl, sterilanty, [[farmaceutický průmysl]] (8 %)
| align="center" | 7&nbsp;500
| align="center" | 7&nbsp;500
| align="center" | může být značný<ref>http://phys.org/news/2013-05-global-chlorofluorocarbons-carbon-dioxide.html - Global warming caused by chlorofluorocarbons, not carbon dioxide, new study says</ref>
| align="center" | může být značný<ref>{{Citace elektronického periodika
| autor1 = University of Waterloo
| titul = Global warming caused by chlorofluorocarbons, not carbon dioxide, new study says
| periodikum = phys.org
| datum_vydání = 2013-05-30
| url = https://phys.org/news/2013-05-global-chlorofluorocarbons-carbon-dioxide.html
| datum_přístupu = 2022-12-22
| jazyk = anglicky
}}</ref>
|-
|-
| align="center" | [[Ozon|Ozón]] (O<sub>3</sub>)
| align="center" | [[Ozon|Ozón]] (O<sub>3</sub>)
Řádek 134: Řádek 255:
| isbn2 = 978-0-7876-9082-3
| isbn2 = 978-0-7876-9082-3
| oclc = 56944508
| oclc = 56944508
}}</ref> Vodní pára se neustále tvoří a kondenzuje v relativně krátkém čase, její doba setrvání v atmosféře je velmi krátká na rozdíl například od CO<sub>2</sub>, který v atmosféře setrvává velmi dlouho. Od 65 % do 80 % CO<sub>2</sub> uvolněného do ovzduší se rozpouští v oceánech po dobu 20–200 let. Zatímco vodní pára je skutečně nejdůležitějším skleníkovým plynem, problémem, který z něj dělá zpětnou vazbu (spíše než forcing), je relativně krátká doba pobytu vody v atmosféře (okolo 10 dní).<ref>{{Citace elektronické monografie
}}</ref> Vodní pára se neustále tvoří a&nbsp;kondenzuje v relativně krátkém čase, její doba setrvání v atmosféře je velmi krátká na rozdíl například od CO<sub>2</sub>, který v atmosféře setrvává velmi dlouho. Od 65 % do 80 % CO<sub>2</sub> uvolněného do ovzduší se rozpouští v oceánech po dobu 20–200 let. Zatímco vodní pára je skutečně nejdůležitějším skleníkovým plynem, problémem, který z něj dělá zpětnou vazbu (spíše než forcing), je relativně krátká doba pobytu vody v atmosféře (okolo 10 dní).<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Water vapour: feedback or forcing?
| titul = Water vapour: feedback or forcing?
| url = http://www.realclimate.org/index.php/archives/2005/04/water-vapour-feedback-or-forcing/
| url = http://www.realclimate.org/index.php/archives/2005/04/water-vapour-feedback-or-forcing/
Řádek 165: Řádek 286:
| jazyk = anglicky
| jazyk = anglicky
| isbn =
| isbn =
}}</ref> a grafu je možné vyčíst základní údaje o množství, příbytcích a nebezpečnosti hlavních skleníkových plynů. V současné době vědci intenzivně zkoumají, jak se mohou koncentrace výše zmíněných skleníkových plynů navzájem ovlivňovat a jakou souvislost mohou mít s globální teplotou, podobně jsou zkoumány změny oblačnosti.<ref>https://phys.org/news/2017-05-climate-cloud-heights.html - Too soon to say if climate is changing cloud heights</ref>
}}</ref> a grafu je možné vyčíst základní údaje o množství, příbytcích a nebezpečnosti hlavních skleníkových plynů. V současné době vědci intenzivně zkoumají, jak se mohou koncentrace výše zmíněných skleníkových plynů navzájem ovlivňovat a jakou souvislost mohou mít s globální teplotou, podobně jsou zkoumány změny oblačnosti.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení1 = Rasmussen
| jméno1 = Carol
| titul = Too soon to say if climate is changing cloud heights
| periodikum = phys.org
| datum_vydání = 2017-05-08
| url = https://phys.org/news/2017-05-climate-cloud-heights.html
| datum_přístupu = 2022-12-22
| jazyk = anglicky
}}</ref>


== Snižování množství skleníkových plynů ==
== Snižování množství skleníkových plynů ==

Verze z 22. 12. 2022, 17:30

Srovnání příspěvků jednotlivých plynů k absorpci a rozptylu tepelného záření. Největší příspěvek má vodní pára.

Skleníkové plyny jsou plyny, vyskytující se v atmosféře Země nebo jiných vesmírných těles, které nejvíce přispívají k tzv. skleníkovému jevu (efektu). Nejvýznamnější skleníkové plyny přirozeného původu jsou vodní pára, oxid uhličitý, metan a oxid dusný. Antropogenními skleníkovými plyny se rozumí ty plynné složky, jejichž množstevní podíl v atmosféře Země je částečně nebo i zcela závislý na životních projevech lidské populace.

Antropogenní skleníkové plyny

Za nejúčinnější antropogenní skleníkové plyny jsou pokládány:

Emise antropogenních skleníkových plynů jsou kontrolovány Rámcovou úmluvou a Kjótským protokolem, který stanovil cíle pro emise šesti vytipovaných skelníkových plynů (GHG - GreenHouse Gases); použití halonů a freonů je kontrolováno Montrealským protokolem a jeho dodatky.

Vliv jednotlivých skleníkových plynů

Koncentrace CO2 vzrostla od poloviny 18. století (předprůmyslové období) z hodnot kolem 280 ppm na hodnotu 379 ppm v roce 2005 a v současnosti (2019) dosahuje již hodnot vyšších než 400 ppm. Jde tak pravděpodobně o nejvyšší hodnotu, které bylo za uplynulých 650 tisíc let dosaženo (hodnoty se v této minulosti pohybovaly v rozpětí přibližně 180 až 300 ppm). Přestože míra nárůstu oxidu uhličitého vykazuje určitou meziroční variabilitu, průměrný roční nárůst koncentrace např. v období 1995 – 2005 byl 1,9 ppm, zatímco v období 1960 – 2005 1,4 ppm. Roku 1960 byly emise CO2 na obyvatele přibližně 3 tuny, roku 1990 4 tuny a roku 2010 necelých 5 tun.[3] Podíl na kumulativních emisích CO2 od roku 1751 byl v roce 2015 následující: USA 25,7 %, EU28 21,8 % (z toho Německo 5,9 %, UK 5 %, Francie 2,4 %, ... ČR 0,5 %), Čína 12,2 %, Rusko 6,4 %, Japonsko 4 %, Indie 2,9 %, Afrika 2,5 %, Kanada 2 %.[4]

Koncentrace CH4 se za stejné období zvýšily z přibližně 715 ppb na 1774 ppb a koncentrace N2O z hodnot kolem 270 ppb na 319 ppb. Fluorované uhlovodíky a fluorid sírový jsou látkami novými, které se v předprůmyslovém období nevyskytovaly[5], [6]. Panel vědců publikoval v roce 2018 studii dokládající, že nesnížená produkce skleníkových plynů lidskou civilizací bude mít pravděpodobně za následek významnou změnu ve složení a biodiverzitě pozemských ekosystémů.[7]

CO2 ekvivalent

Skleníkové plyny jsou podle svého potenciálního příspěvku ke skleníkovému jevu atmosféry klasifikovány potenciály globálního oteplování (PGO), jehož jednotkou je příspěvek ke skleníkovému efektu jedné molekuly CO2. Pomocí těchto koeficientů je možné určit tzv. ekvivalent CO2 (zapisováno jako CO2 ekv.), tedy množství CO2, které by mělo ekvivalentní příspěvek ke skleníkovému jevu atmosféry stejný jako množství příslušného plynu.

Skleníkový plyn Koncentrace (roky) Změna oproti roku 1780 Přirozené a antropogenní zdroje PGO (ekvivalent CO2) Procentní podíl na skleníkovém jevu
1780 1995
vodní pára 0,2 - 4 objemová procenta, průměrně 1,3 ? Moře, oceány, sladkovodní zdroje – hydrosféra obecně viz sekce "vodní pára" 36-72
CO2 280 ppm 360 ppm + 29 % spalování fosilních paliv a biomasy (80 %); odlesňování; Aerobní rozklad organických látek; lesní požáry; vulkanická činnost; eroze … 1 9-26
CH4 0,70 ppm 1,70 ppm + 143 % Mokřady, močály a tundra (20 %); anaerobní rozklad organických látek, termiti, spalování biomasy a skládky odpadů (5 %); zpracování zemního plynu a ropy, uhelné zdroje, úniky plynu (10 %); chov dobytka, pěstování rýže (25 %); tání permafrostu 20 4-9
N2O 280 ppb 310 ppb + 11 % Lesy; louky; oceány; půda; zpracování půdy; zemědělská hnojiva; spalování fosilních paliv a biomasy, změna v užívání půdy 200
CFC (freony) 0 300 - 900 ppt - Chladicí zařízení (30 %); aerosoly (30 %); plastické pěny (32 %), rozpouštědla, počítačový průmysl, sterilanty, farmaceutický průmysl (8 %) 7 500 může být značný[8]
Ozón (O3) - 82 ppb Globální množství pokleslo ve stratosféře a vzrostlo v blízkosti zemského povrchu Vytváří se přirozeně reakcí fotochemickou reakcí slunečního záření s molekulami kyslíku a uměle jako součást fotochemického smogu 2000 3-7

Vodní pára

Největší procento skleníkového efektu představují vodní páry, při jasné obloze je to mezi 36 % a 66 %, při zamračené obloze se je to mezi 66 % a 85 %.[9] Koncentrace vodních pár regionálně kolísají, ale lidská činnost přímo neovlivňuje jejich koncentrace, s výjimkou lokálních měřítek, jako jsou například zavlažovaná pole. Lidské aktivity, která zvyšuje globální teploty, nepřímo zvyšují také koncentrace vodních pár, což je proces známý jako zpětná vazba vodní páry.[10] Atmosférická koncentrace páry je velmi variabilní a závisí do značné míry na teplotě, od méně než 0,01 % v extrémně chladných oblastech až po 3 % hmotnostní v nasyceném vzduchu při asi 32° C.[11] Vodní pára se neustále tvoří a kondenzuje v relativně krátkém čase, její doba setrvání v atmosféře je velmi krátká na rozdíl například od CO2, který v atmosféře setrvává velmi dlouho. Od 65 % do 80 % CO2 uvolněného do ovzduší se rozpouští v oceánech po dobu 20–200 let. Zatímco vodní pára je skutečně nejdůležitějším skleníkovým plynem, problémem, který z něj dělá zpětnou vazbu (spíše než forcing), je relativně krátká doba pobytu vody v atmosféře (okolo 10 dní).[12] Proto nemá význam určovat CO2 ekvivalent vodní páry. Vodní pára má podstatný vliv na energetickou bilanci planety Země nejen pro svůj vysoký vliv na „globální oteplování“ jako „skleníkový plyn“, ale také na změny celkového albeda Země v důsledku tvorby oblaků. Přitom v závislosti na globální a lokální optické hustotě oblačnosti a denní době může být vliv oblačnosti na tepelnou bilanci kladný i záporný. Absorpční pásy jednotlivých skleníkových plynů se překrývají, proto je jejich podíl na celkovém skleníkovém efektu proměnlivý kvůli tomu, že hlavní skleníkový plyn vodní pára (H2O) má v nejvlhčích a horkých oblastech tropů až 100× vyšší koncentraci než v nejchladnějších polárních oblastech. Na vodní páru připadá 36 % až 70 % celkového skleníkového efektu atmosféry (dolní hodnota odpovídá její podílu, kdybychom vodní páru z atmosféry odstranili a horní hodnota stavu, když odstraníme všechny ostatní skleníkové plyny a zůstane jen H2O), na CO2 je to analogicky 9 % a 26 %, na methan 4 % a 9 % a na ozon 3 % a 7 % (je to v souladu s novějšími odhady účinku jednotlivých skleníkových plynů). Zatímco CO2 a CH4 jsou v atmosféře rozloženy vcelku rovnoměrně, vodní pára je soustředěna převážně v teplých oblastech Země a v dolní části troposféry (do výšky 2 km, přičemž do výšky 1,5 km je až 50 % z celkové vodní páry), ozón je rozložený v atmosféře mírně nerovnoměrně.[13]

Průměrná doba setrvání molekuly vody v atmosféře je pouze asi devět dní ve srovnání s roky nebo staletími u jiných skleníkových plynů, jako je CH4 a CO2.[14] Vodní pára reaguje na další skleníkové plyny a zesiluje jejích účinek. Clausius-Clapeyronův vztah stanoví, že při zvýšené teplotě bude na jednotku objemu přítomno více vodní páry. Tento a další základní principy naznačují, že oteplování spojené se zvýšenými koncentracemi ostatních skleníkových plynů také zvýší koncentraci vodní páry (za předpokladu, že relativní vlhkost zůstává přibližně konstantní; to potvrzují modely a příma pozorování). Protože vodní pára je skleníkový plyn, má to za následek další oteplování a tvoří „pozitivní zpětnou vazbu“, která zesiluje původní oteplování. Předpokládá se, že jiné planetární procesy budou kompenzovat tyto pozitivní zpětné vazby, a budou stabilizovat globální teplotu v nové rovnováze a zabrání ztrátě zemské vody rázovým skleníkovým efektem, k jakému došlo například na Venuši.[10]

Z tabulky[15] a grafu je možné vyčíst základní údaje o množství, příbytcích a nebezpečnosti hlavních skleníkových plynů. V současné době vědci intenzivně zkoumají, jak se mohou koncentrace výše zmíněných skleníkových plynů navzájem ovlivňovat a jakou souvislost mohou mít s globální teplotou, podobně jsou zkoumány změny oblačnosti.[16]

Snižování množství skleníkových plynů

Jednou z možností snížení produkce antropogenních skleníkových plynů jsou úspory energií a využívání obnovitelných zdrojů energie, jsou též diskutovány možnosti jaderné energetiky, u které jsou diskutabilní emise spojené s dobýváním paliva a výrobou reaktorů.[17] Současně lze umírněním tempa kácení lesů a závažnými zásahy do krajiny podpořit přeměnu oxidu uhličitého pomocí fotosyntézy.

Při porovnávání technologických procesů z hlediska množství emisí produkovaných skleníkových plynů je vždy nutné kalkulovat i s emisemi vyprodukovaných v průběhu procesu konstrukce, provozu i odstraňování zařízení a při obstarávání surovin a paliv potřebných v dané technologii.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Climate Change 2007: Working Group I: The Physical Science Basisorcing [online]. archive.ipcc.ch [cit. 2022-12-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Miroslav Šuta: UNEP pro ochranu klimatu: Omezte emise sazí a prekurzorů ozónu, Ekofutura, 3/2012, str. 15-16
  3. ↑ https://data.worldbank.org/indicator/EN.ATM.CO2E.PC - Světová banka: CO2 emissions (metric tons per capita)
  4. ↑ RITCHIE, Hannah; ROSER, Max; ROSADO, Pablo. CO₂ and Greenhouse Gas Emissions [online]. ourworldindata.org, 2020-05-11 [cit. 2022-12-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Jan Pretel, CCweb studie pro MŽP
  6. ↑ IPCC Fourth Assessment Report: Climate Change 2007 (AR4)
  7. ↑ NOLAN, Connor; OVERPECK, Jonathan T.; ALLEN, Judy R. M.; ANDERSON, Patricia M.; BETANCOURT, Julio L.; BINNEY, Heather A.; BREWER, Simon. Past and future global transformation of terrestrial ecosystems under climate change. S. 920–923. Science [online]. 2018-08-31. Roč. 361, čís. 6405, s. 920–923. Dostupné online. DOI 10.1126/science.aan5360. (anglicky) 
  8. ↑ University of Waterloo. Global warming caused by chlorofluorocarbons, not carbon dioxide, new study says. phys.org [online]. 2013-05-30 [cit. 2022-12-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ GAVIN. Water vapour: feedback or forcing? [online]. RealClimate [cit. 2019-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b HELD, Isaac M.; SODEN, Brian J. Water Vapor Feedback and Global Warming. Annual Review of Energy and the Environment. 2000-11, roč. 25, čís. 1, s. 441–475. Dostupné online [cit. 2019-12-30]. ISSN 1056-3466. DOI 10.1146/annurev.energy.25.1.441. (anglicky)  Archivováno 17. 6. 2021 na Wayback Machine.
  11. ↑ EVANS, Kimberly Masters. The environment : a revolution in attitudes. 2004. vyd. Detroit: Thomson Gale viii, 222 pages s. Dostupné online. ISBN 0-7876-9082-1, ISBN 978-0-7876-9082-3. OCLC 56944508 Kapitola The greenhouse effect and climate change. 
  12. ↑ Water vapour: feedback or forcing? [online]. [cit. 2019-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Klimatická zmena a klimatické zmeny (zmena klímy a zmeny klímy), scenáre klimatickej zmeny, budúca klíma na Slovensku. www.dmc.fmph.uniba.sk [online]. [cit. 2019-06-04]. Dostupné online. 
  14. ↑ US EPA, OAR. Inventory of U.S. Greenhouse Gas Emissions and Sinks: 1990-2010. US EPA [online]. 2016-02-05 [cit. 2019-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ MILICH, L. The role of methane in global warming: where might mitigation strategies be focused?. [s.l.]: [s.n.], 1999. (anglicky) 
  16. ↑ RASMUSSEN, Carol. Too soon to say if climate is changing cloud heights. phys.org [online]. 2017-05-08 [cit. 2022-12-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Nuclear Power and the Environment - Energy Explained, Your Guide To Understanding Energy - Energy Information Administration. www.eia.gov [online]. [cit. 2019-04-16]. Dostupné online. 

Literatura

  • The Military Emissions Gap – Tracking the long war that militaries are waging on the climate [online]. [cit. 2022-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Globální oteplování a změna klimatu
Přehled
Příčiny
Přehled
Zdroje
Historie
Účinky a problémy
Fyzikální
Flóra a fauna
Společnost
Zmírňování změny klimatu
Ekonomie a finance
Energie
Uchovávání a posilování propadů uhlíku
Společnost a adaptace
Společnost
Adaptace
Komunikace
Mezinárodní dohody
Pozadí a teorie
Měření
Teorie
Výzkum a modelování
Kategorie:Klimatické změny
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Skleníkové_plyny&oldid=22251929“