Přeskočit na obsah

Štětináč širolistý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Na tento článek je přesměrováno heslo štětináč. O postavě z Rychlých šípů pojednává článek Seznam postav z Rychlých šípů#Štětináč.
Jak číst taxoboxŠtětináč širolistý
alternativní popis obrázku chybí
Štětináč širolistý (Turgenia latifolia)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmiříkotvaré (Apiales)
Čeleďmiříkovité (Apiaceae)
Rodštětináč (Turgenia)
Binomické jméno
Turgenia latifolia
(L.) Hoffm., 1814
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Okolík s kvetoucími květy
Nezralé ostnité dvounažky

Štětináč širolistý (Turgenia latifolia) je nevysoká, jednoletá rostlina kvetoucí v letním období bílými či narůžovělými květy soustředěnými do složeného, málo početného okolíku. V české přírodě je hodnocen jako plevel a je považován za archeofyt, jenž býval do české krajiny přechodně zavlékán, nejčastěji s obilím. V současnosti je klasifikován jako vyhynulý druh (A1), neboť poslední jeho pozorování (v Českém středohoříSebuzína) je datováno do roku 1978.

Rodové jméno Turgenia dostaly rostliny po ruském státníkovi a historikovi z prvé poloviny 19. století Alexandru Turgenevu (nebo Alex Tourgeneff) (1784 – 1846).[1][2][3]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Areál druhu je rozsáhlý, mimo severských území do něj spadá téměř celá Evropa, od Atlantiku na západě až po Ural na východě a dále oblasti Kavkazu, Střední a západní Asie, západní Sibiře i indický subkontinent, stejně jako jižní břehy Středozemního moře v severozápadní Africe. Jako nežádoucí příměs osiva byl v novodobé historií zavlečen i do některých oblastí Spojených států amerických.[2][4]

Roste jako plevel na polích a vinicích, mimo to je znám z hospodářsky nevyužívaných lesostepí, silničních příkopů, železničních náspů, rumišť nebo polních mezí i krátkodobých úhorů. K růstu potřebuje hlubší, na vápník bohatou půdu, obvykle (spraše) s bazickým podložím (vápencem nebo opukou), vyhovují mu kamenité substráty. Většinou se vyskytuje v kolinním, ojediněle v planárním stupni.

Je bylinou klíčící ve střední Evropě ze semene až na jaře, v teplejších oblastech se ale chová jako rostlina ozimá. Tehdy vyklíčí již na podzim, vytvoří listovou růžici a ta přečká chladné zimní období. Rostlina obvykle vykvétá v rozmezí června až srpna. Ploidie druhu je 2n = 32.[1][2][5]

Jednoletá bylina se štětinatě chlupatou lodyhou vysokou 20 až 50 cm, rýhovanou, jednoduchou nebo jen střídmě větvenou, která vyrůstá z úzce vřetenovitého, žlutého a hojně rozvětveného kořene. Je střídavě porostlá sivozelenými, složenými, lichozpeřenými listy, z nichž dolejší jsou řapíkaté a hořejší přisedlé na krátkou, plochou a po stranách blanitou pochvu. Čepele jsou v obryse vejčité, jednoduše zpeřené až peřenosečné, s úkrojky či lístky podlouhle kopinatými, peřenoklanými až hrubě pilovitými, na rubu štětinatými a s chrupavčitými špičkami po okraji.

Květy jsou bílé až narůžovělé, nejvýše 5 mm velké, sestavené jsou do dlouze stopkatých složených okolíků se dvěma až pěti okolíčky na tenkých, chlupatých stopkách. Malokvěté okolíčky mají po čtyřech až šesti květech dvojího druhu, vnitřní květy jsou samičí a vnější po okraji okolíčků bývají oboupohlavné nebo jen samičí. Kalich je srostlý, jen do třetiny je rozeklaný v kopinaté cípy. Korunní lístky jsou široké, dvoulaločné až dvouklané, na rubu chlupaté, bílé nebo narůžovělé a ve květech po okraji okolíčků paprskují. Květy opyluje hmyz.

Plod je vejčitá, okolo 10 mm dlouhá a 5 mm široká dvounažka, která se dělí na dvě, téměř oblá merikarpia s několika řadami vzhůru zahnutých osténkatých žeber. Merikarpia, coby semena, jsou šířena se špatně čištěným osivem, přichycená v srsti zvířat, na oblečení lidí či zemědělské technice, nebo jsou odplavována vodou přívalových dešťů.

Štětináč širolistý paří mezi plevelné druhy s vysokým rizikem vyhynutí, pokud se ve volné přírodě dostane na obdělávané pole a vyklíčí, jsou jejích semenáče obvykle zahubené herbicidy.[1][2][5][6][7][8]

  1. a b c SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 5. Praha: Academia, 1997. 560 s. ISBN 80-200-0590-0. Kapitola Turgenia latifolia, s. 305. 
  2. a b c d GRULICH, Vít. BOTANY.cz: Štětináč širolistý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 17.01.2020 [cit. 2020-01-17]. Dostupné online. 
  3. GRULICH, Vít; CHOBOT, Karel. Červený seznam ohrožených druhů České republiky, cévnaté rostliny. S. 75–132. Příroda [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 2017 [cit. 17.01.2020]. Čís. 35, s. 75–132. Dostupné online. ISSN 1211-3603. (anglicky) 
  4. HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Turgenia latifolia [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 11.2018 [cit. 2020-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky) 
  5. a b BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska IV/1: Turgenia latifolia [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1984 [cit. 2020-01-17]. (slovensky) 
  6. DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Československá akademie věd, 1956. 384 s. HSV 38873/55/SV3/6423. Kapitola Štětináč širolistý, s. 220–221. 
  7. ZEHUI, Pan; WATSON, Mark F. Flora of China: Turgenia latifolia [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2020-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Flora SSSR: Turgenia latifolia [online]. Nakladatelství Akademie věd SSSR, RU, rev. 1950 [cit. 2020-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-17. (rusky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]