Leninismus
Leninismus je ideový proud komunismu založený na myšlenkách a politických názorech Vladimira Iljiče Lenina.
Leninismus byl založen na marxismu (respektive jako jeho převedení do ruských poměrů) a představoval rozhodující směr v politice Sovětského svazu. Jeho teoretické základy položil Leninův spis Co dělat?, podrobněji je pak rozvinul Stalin ve spise Otázky leninismu. Z leninismu se posléze rozvinul stalinismus a další směry (zejména trockismus). Často bývá také nazýván marxismus-leninismus, stalinismus byl původně nazýván marxismus-leninismus-stalinismus, po formální destalinizaci jen marxismus-leninismus.
Termín se nepoužíval za Leninova života. Termín leninismus byl poprvé použit Grigorijem Zinovjevem na pátém sjezdu Komunistické internacionály v roce 1924.
Stalin v brožuře „O základech leninismu“ podal známou definice leninismu, která v období Sovětského svazu zdomácněla. Tato definice praví:
Leninismus je marxismus epochy imperialismu a proletářské revoluce.
Tato Stalinova definice uchovala svůj význam také po destalinizaci:
Je s jménem velikého Lenina spojena nová, vyšší etapa ve vývoji marxismu. Leninismus je marxismem XX. století, epochy krachu imperialismu, epochy proletářských a národně osvobozeneckých revolucí, boje dvou společenských soustav, socialismu a kapitalismu, epochy vítězství socialismu a komunismu.[1]Stručné dějiny filosofie, kapitola XIX „Počátek leninské etapy v marxistické filosofii“.
Leninismus je primárně založen na myšlence diktatury proletariátu prostřednictvím jeho zvolených zástupců, požadoval vymýcení nebo výrazné omezení moci církví a také boj proti nacionalismu (alespoň teoreticky). Požadoval (opět alespoň teoreticky) dobré sociální podmínky obyvatelstva. Z leninismu se odvíjí celý systém tzv. sovětské demokracie (lid volí své zástupce do sovětů, které pak mají veškerou moc). Leninismus také ostře útočí proti imperialismu, považuje průmysl za v určitém smyslu nadřazený zemědělství – z leninismu pochází známý princip rozhodující úlohy těžkého průmyslu, jehož uvádění do praxe prakticky zruinovalo[zdroj?] Československo a další země, jejichž ekonomika byla založena na lehkém průmyslu či zemědělství, a nebyla schopna vzhledem ke svému charakteru malé ekonomiky produkovat tolik druhů zboží a v takovém množství, jako velké mnohamilionové státy. Uvedení leninismu do praxe mělo za následek napřed Leninovu, později Stalinovu osobní diktaturu.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Vaseckij 1976, s. 537.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ČAGIN, Boris, 1976. Rozvíjení dialektického a historického materialismu v poříjnových pracích V. I. Lenina. In: JOVČUK, M. T.; OJZERMAN, T. I.; ŠČIPANOV, I. J. Dějiny filosofie. 2., přepracované vyd. Praha: Svoboda. S. 583–596.
- LUKÁCS, György. Lenin: studie o souvislosti jeho myšlenek. Překlad Lubomír Sochor. Praha: Filosofia, 2023. 132 s. ISBN 978-80-7007-745-0.
- PETRUSEK, Miloslav. leninismus [online]. Sociologická encyklopedie [cit. 2023-08-16]. Dostupné online.
- SUVOROV, Lev, 1976. Rozvíjení dialektického materialismu po smrti V. I. Lenina (1924–1970). In: JOVČUK, M. T.; OJZERMAN, T. I.; ŠČIPANOV, I. J. Dějiny filosofie. 2., přepracované vyd. Praha: Svoboda. S. 596–610.
- VASECKIJ, G. S., 1976. Historické podmínky vzniku a zvláštnosti leninské etapy marxistické filosofie. In: JOVČUK, M. T.; OJZERMAN, T. I.; ŠČIPANOV, I. J. Dějiny filosofie. 2., přepracované vyd. Praha: Svoboda. S. 536–538.
