Grigorij Zinovjev

Grigorij Jevsejevič Zinovjev
Grigorij Jevsejevič Zinovjev
Rodné jméno	Овсей-Гершон Аронович Радомысльский
Narození	11.jul. / 23. září 1883greg.; Kropyvnyckyj
Úmrtí	25. srpna 1936 (ve věku 52 let); Moskva
Příčina úmrtí	střelná rána
Místo pohřbení	Donský hřbitov
Alma mater	Bernská univerzita
Povolání	herec a politik
Zaměstnavatelé	Kazaňská univerzita; Kominterna; Lensovět; Petrohradský sovět dělnických a vojenských delegátů; Bolševik
Politické strany	Komunistická strana Sovětského svazu; Ruská sociálně demokratická dělnická strana; Ruská sociálnědemokratická dělnická strana (bolševická)
Choť	Zlata Ionovna Lilinová; Sarra Naumovna Ravičová
Funkce	člen Politbyra Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu (1917); kandidát členství Politbyra Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu (1919–1921); člen Politbyra Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu (1921–1926); člen Všeruského ústavodárného shromáždění
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Grigorij Jevsejevič Zinovjev (někdy i Zinověv, rusky Григорий Евсеевич Зиновьев, rodným jménem Hirsch Apfelbaum (Гирш Апфельбаум), známý také pod jménem Ovsej-Geršon Aronovič Radomyslskij (Овсей-Гершон Аронович Радомысльский)^[2]; 23. září 1883 Jelizavetgrad – 25. srpna 1936, Moskva) byl bolševický revolucionář, sovětský politik a jedna z obětí Stalinových čistek. Během 20. let jedna z nejvýznamnějších osobností SSSR a také předseda Komunistické internacionály.

Revolucionářská činnost

Grigorij Zinovjev se narodil na Ukrajině chudým židovským zemědělcům. Studoval filosofii, literaturu a historii. Zajímal se o politiku, a připojil se k Ruské sociálně demokratické dělnické straně (RSDDS) v roce 1901. Po jejím rozdělení v roce 1903 přilnul k bolševikům. Mezi roky 1903 a pádem Ruského impéria v únoru 1917 byl významným bolševikem a jedním z Leninových nejbližších lidí. V roce 1907 byl zvolen do ústředního výboru. Zinovjev zůstal Leninovým stálým pobočníkem a představitelem v různých socialistických organizacích až do roku 1917.

Revoluce

Zinovjev strávil první tři roky první světové války ve Švýcarsku. Do Ruska se vrátil v dubnu 1917 v zapečetěném vlaku s Leninem a dalšími revolucionáři. Ačkoli Zinovjev a jeho blízký přidružený Kameněv odmítali boj proti Prozatímní vládě a vytvoření čistě bolševické vlády a krátce měli dokonce podporu většiny v ústředním výboru, rychlé zhroucení prozatímní vlády 4. listopadu 1917 v Petrohradě dovolilo Leninovi zmocnit se moci. Lenin pak Zinovjeva a Kameněva označil za „zrádce“ a „dezertéry“. Oba uznali své „omyly“ a Zinovjev se mohl stát předsedou Petrohradského sovětu, 1919 kandidátem politbyra a později předsedou Výkonného výboru Kominterny. Toto byl důležitý bod obratu v Zinovjevově kariéře. Mnohem významnější postavou se stal Lev Trockij. Zinovjev nechtěl přijmout svou degradaci a dělal vše pro to, aby podkopával Trockého pozici uvnitř strany mezi léty 1918 a 1925.

Triumvirát Stalin-Zinovjev-Kameněv

Během Leninovy nemoci vytvořili Zinovjev, Kameněv a Josif Stalin vládnoucí triumvirát, který umenšil vliv Trockého. Po smrti Lenina roku 1925 však vystoupil Zinovjev proti Stalinovi a přidal se k „opozici“ Trockého, ten byl však Stalinem vyhnán do exilu. Po nástupu Stalina k moci Zinovjev a Kameněv byli v roce 1928 vyloučeni ze strany a zůstali politicky nečinní do října 1932, kdy se do politiky opět vrátili.

Poprava

Po vraždě Sergeje Kirova 1. prosince 1934 začala v SSSR velká čistka. Stalin začal likvidovat své nejbližší přátele a soudruhy, kteří mu dopomohli k moci. Zinovjev a Kameněv věděli, že nebudou ušetřeni. Stalin je obvinil z vraždy Kirova. Zinovjev v roce 1935 dostal 10 let vězení. Poté však byl spolu s Kameněvem obviněn z vytvoření teroristické organizace, která měla zavraždit Stalina. Ačkoli žádnou takovou organizaci nezaložil, byl odsouzen k trestu smrti a popraven ve sklepech Lubjanky 25. srpna 1936. Těsně před svojí smrtí ještě na popravčí vykřikl: „Tohle je fašistický převrat! V Rusku proběhl fašistický převrat!“

Zinovjev byl v roce 1988 rehabilitován.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grigory Zinoviev na anglické Wikipedii.

↑ Anna Viktorovna Samokišová: Школьные и инструкторские биологические станции в Петрограде-Ленинграде. In: Istoriko-biologičeskoje issledovanija. 2014.
↑ V mládí používal matčino jméno Apfelbaum (Апфельбаум)

Literatura

NOVOTNÝ, Lukáš. Der Sinowjew Brief. Prague Papers on the History of International Relations. 2006, roč. 10, s. 201–227. Dostupné online [PDF]. ISBN 80-7308-161-X.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Grigorij Jevsejevič Zinovjev na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Grigorij Zinovjev
Grigory Zinoviev Archive
Anatol Lunacharsky on Zinoviev
Leon Trotsky on Zinoviev and Lev Kamenev
Co jim Lenin nikdy neodpustil? Pořad Českého rozhlasu Plus, věnovaný Grigoriji Zinověvovi a Lvu Kameněvovi a jejich chování v říjnu a listopadu 1917.

[47346dc68cf211290f2322524180ccbce947ccc9-1] Anna Viktorovna Samokišová: Школьные и инструкторские биологические станции в Петрограде-Ленинграде. In: Istoriko-biologičeskoje issledovanija. 2014.

[2] V mládí používal matčino jméno Apfelbaum (Апфельбаум)

[1]

[2]