Přeskočit na obsah

Grigorij Zinovjev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Grigorij Jevsejevič Zinovjev
Rodné jménoОвсей-Гершон Аронович Радомысльский
Narození11.jul. / 23. září 1883greg.
Kropyvnyckyj
Úmrtí25. srpna 1936 (ve věku 52 let)
Moskva
Příčina úmrtístřelná rána
Místo pohřbeníDonský hřbitov
Alma materBernská univerzita
Povoláníherec a politik
ZaměstnavateléKazaňská univerzita
Kominterna
Lensovět
Petrohradský sovět dělnických a vojenských delegátů
Bolševik
Politické stranyKomunistická strana Sovětského svazu
Ruská sociálně demokratická dělnická strana
Ruská sociálnědemokratická dělnická strana (bolševická)
ChoťZlata Ionovna Lilinová[1]
Sarra Naumovna Ravičová
Funkcečlen Politbyra Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu (1917)
kandidát členství Politbyra Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu (1919–1921)
člen Politbyra Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu (1921–1926)
člen Všeruského ústavodárného shromáždění
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Grigorij Jevsejevič Zinovjev (někdy i Zinověv, rusky Григорий Евсеевич Зиновьев, rodným jménem Hirsch Apfelbaum (Гирш Апфельбаум), známý také pod jménem Ovsej-Geršon Aronovič Radomyslskij (Овсей-Гершон Аронович Радомысльский)[2]; 23. září 1883 Jelizavetgrad25. srpna 1936, Moskva) byl bolševický revolucionář, sovětský politik a jedna z obětí Stalinových čistek. Během 20. let jedna z nejvýznamnějších osobností SSSR a také předseda Komunistické internacionály.

Revolucionářská činnost

[editovat | editovat zdroj]
Řečnící Zinovjev

Grigorij Zinovjev se narodil na Ukrajině chudým židovským zemědělcům. Studoval filosofii, literaturu a historii. Zajímal se o politiku, a připojil se k Ruské sociálně demokratické dělnické straně (RSDDS) v roce 1901. Po jejím rozdělení v roce 1903 přilnul k bolševikům. Mezi roky 1903 a pádem Ruského impéria v únoru 1917 byl významným bolševikem a jedním z Leninových nejbližších lidí. V roce 1907 byl zvolen do ústředního výboru. Zinovjev zůstal Leninovým stálým pobočníkem a představitelem v různých socialistických organizacích až do roku 1917.

Zinovjev strávil první tři roky první světové války ve Švýcarsku. Do Ruska se vrátil v dubnu 1917 v zapečetěném vlaku s Leninem a dalšími revolucionáři. Ačkoli Zinovjev a jeho blízký přidružený Kameněv odmítali boj proti Prozatímní vládě a vytvoření čistě bolševické vlády a krátce měli dokonce podporu většiny v ústředním výboru, rychlé zhroucení prozatímní vlády 4. listopadu 1917 v Petrohradě dovolilo Leninovi zmocnit se moci. Lenin pak Zinovjeva a Kameněva označil za „zrádce“ a „dezertéry“. Oba uznali své „omyly“ a Zinovjev se mohl stát předsedou Petrohradského sovětu, 1919 kandidátem politbyra a později předsedou Výkonného výboru Kominterny. Toto byl důležitý bod obratu v Zinovjevově kariéře. Mnohem významnější postavou se stal Lev Trockij. Zinovjev nechtěl přijmout svou degradaci a dělal vše pro to, aby podkopával Trockého pozici uvnitř strany mezi léty 1918 a 1925.

Triumvirát Stalin-Zinovjev-Kameněv

[editovat | editovat zdroj]

Během Leninovy nemoci vytvořili Zinovjev, Kameněv a Josif Stalin vládnoucí triumvirát, který umenšil vliv Trockého. Po smrti Lenina roku 1925 však vystoupil Zinovjev proti Stalinovi a přidal se k „opozici“ Trockého, ten byl však Stalinem vyhnán do exilu. Po nástupu Stalina k moci Zinovjev a Kameněv byli v roce 1928 vyloučeni ze strany a zůstali politicky nečinní do října 1932, kdy se do politiky opět vrátili.

Po vraždě Sergeje Kirova 1. prosince 1934 začala v SSSR velká čistka. Stalin začal likvidovat své nejbližší přátele a soudruhy, kteří mu dopomohli k moci. Zinovjev a Kameněv věděli, že nebudou ušetřeni. Stalin je obvinil z vraždy Kirova. Zinovjev v roce 1935 dostal 10 let vězení. Poté však byl spolu s Kameněvem obviněn z vytvoření teroristické organizace, která měla zavraždit Stalina. Ačkoli žádnou takovou organizaci nezaložil, byl odsouzen k trestu smrti a popraven ve sklepech Lubjanky 25. srpna 1936. Těsně před svojí smrtí ještě na popravčí vykřikl: „Tohle je fašistický převrat! V Rusku proběhl fašistický převrat!“

Zinovjev byl v roce 1988 rehabilitován.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grigory Zinoviev na anglické Wikipedii.

  1. Anna Viktorovna Samokišová: Школьные и инструкторские биологические станции в Петрограде-Ленинграде. In: Istoriko-biologičeskoje issledovanija. 2014.
  2. V mládí používal matčino jméno Apfelbaum (Апфельбаум)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • NOVOTNÝ, Lukáš. Der Sinowjew Brief. Prague Papers on the History of International Relations. 2006, roč. 10, s. 201–227. Dostupné online [PDF]. ISBN 80-7308-161-X. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]