Zvoníčkov
| Zvoníčkov | |
|---|---|
 Poslední stojící dům | |
| Lokalita | |
| Charakter | zaniklá vesnice |
| Obec | Kadaň |
| Okres | Chomutov |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°20′13″ s. š., 13°15′1″ v. d. |
| Základní informace | |
| Katastrální území | Úhošťany (12,21 km²) |
| Nadmořská výška | 525 m n. m. |
  Zvoníčkov | |
| Další údaje | |
| Zaniklé obce.cz | 110 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zvoníčkov (německy Männelsdorf[1]) je zaniklá vesnice v okrese Chomutov. Nacházela se dva kilometry jižně od Úhošťan podél silnice č. III/22423 do Vlkaně a Kojetína v nadmořské výšce okolo 525 m. Zanikla v roce 1963 vysídlením.[2] Na jejím místě dosud stojí zříceniny několika domů.[3]
Název
[editovat | editovat zdroj]Název vesnice je odvozen z německého příjmení Männel (zdrobnělina s českým ekvivalentem Mužík) ve významu Mänlova ves. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Mensdorf (1460), in Manelsdorffie (1488), Mendlstorff (1593), Mennelsdorff (1653), Mennelsdorf (1787), Mannelsdorf (1846) a Männelsdorf (1854).[4] Český název Zvoníčkov byl stanoven podle příjmení předsedy místní správní komise J. Zvoníčka v roce 1947.[5]
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Vesnice byla poprvé zmíněna roku 1460 jako součást panství hradu Egerberk, když jej Ilburkové prodávali Bossovi z Fictumu.[5] Fictumové panství vlastnili do roku 1557, kdy je od nich koupil Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Dalším majitelem se roku 1591 stal Linhart Štampach ze Štampachu, který sídlil v Ahníkově. Za účast na stavovském povstání Štampachové přišli o majetek a Egerberk s příslušenstvím se roku 1623 stal částí rozsáhlého kláštereckého panství Kryštofa Šimona Thuna, k němuž Zvoníčkov patřil až do roku 1850.[6]
Podle urbáře z roku 1572 žilo ve vesnici sedm poddaných, kteří hospodařili na sedmnácti hektarech půdy, z čehož většinu tvořily pastviny a les. Berní rula z roku 1654 ve vsi uvádí tři sedláky, pět chalupníků a čtyři rodiny bez pozemků. Sedláci vlastnili dohromady pět potahů a chovali tři krávy, čtyři jalovice, jedno prase a pět koz. Chalupníci měli devět potahů, čtyři krávy, dvanáct jalovic a sedm koz. Dva bezzemci se živili jako zedník a truhlář a oba chovali po jedné krávě a koze.[6]
Johann Gottfried Sommer ve svém díle z roku 1846 ve Zvoníčkově uvádí dvacet domů, ve kterých žilo 105 obyvatel. Obyvatelé se živili především zemědělstvím, ale někteří pracovali jako horníci při těžbě seladonitu – zelené hlinky používané k výrobě barviv. Na polích se pěstovalo žito, v menší míře ječmen a z dalších plodin byly významné hrách, čočka, brambory a ovoce.[6]
Až do konce první světové války ve vsi žili pouze Němci. V roce 1904 byl založen sbor dobrovolných hasičů. Elektřina byla do vsi zavedena až v roce 1938. Po druhé světové válce došlo k vysídlení Němců z Československa, ale vesnici se nepodařilo zcela dosídlit novými obyvateli. Roku 1963 vesnice úředně zanikla.[7]
Přírodní poměry
[editovat | editovat zdroj]
Vesnice stávala ve východní části Doupovských hor v okrsku Jehličenská hornatina. Nacházela se v nadmořské výšce okolo 525 metrů v závěru údolí drobného přítoku Úhošťanského potoka. Geologické podloží v jejím okolí tvoří třetihorní vulkanické horniny zastoupené různými druhy čediče, tefritu a jim podobnými, na kterých se vyvinul půdní typ kambizem eutrofní.[8]
V rámci Quittovy klasifikace podnebí se okolí vesnice nachází na rozhraní mírně teplých oblastí MT3 a MT7.[9] Pro chladnější oblast MT3 jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 600–750 milimetrů, počet letních dnů je 20–30, počet mrazových dnů se pohybuje od 130 do 160 a sněhová pokrývka zde leží 60–100 dnů v roce.[10]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 107 obyvatel (z toho 53 mužů) německé národnosti a římskokatolického vyznání.[11] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 93 obyvatel se stejnou národnostní a náboženskou strukturou.[12]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 90 | 106 | 114 | 101 | 106 | 107 | 93 | 24 | . |
| Domy | 20 | 21 | 21 | 22 | 19 | 19 | 17 | 7 | . |
Obecní správa
[editovat | editovat zdroj]Po zrušení poddanství se Zvoníčkov stal v roce 1850 obcí v okrese Kadaň. Při sčítání lidu v letech 1869–1910 ke Zvoníčkovu patřily osady Brodce, Dlouhý Luh, Donín a Pastviny.[14] Dlouhý Luh u obce zůstal až do poloviny dvacátého století.[7] Při sčítáni lidu roku 1950 byl Zvoníčkov osadou Úhošťan,[14] ale podle Zdeny Binterové k nim byl připojen až v roce 1953.[7]
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]V roce 1718 se ve Zvoníčkově narodil stavitel Jan Václav Kosch.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Výnos ministra vnitra č. 494/1947 Ú.l., o stanovení nových úředních názvů míst.
- ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce okresu Chomutov. Památky, příroda, život. 1995, roč. 27, čís. 2, s. 45. ISSN 0231-5076.
- ↑ Seznam.cz. Turistická a letecká mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2015-10-25]. Dostupné online.
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. S. 22.
- ↑ a b BINTEROVÁ, Zdena. Úhošťany. Kadaň: Město Kadaň, 1998. 40 s. Kapitola Zvoníčkov, s. 34. Dále jen Binterová (1998).
- ↑ a b c Binterová (1998), s. 35.
- ↑ a b c Binterová (1998), s. 36.
- ↑ CENIA. Katastrální mapy, geologická, geomorfologická a půdní mapa ČR [online]. Národní geoportál INSPIRE [cit. 2020-01-04]. Dostupné online.
- ↑ Přírodní poměry – Klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2020-01-04]. Dostupné online.
- ↑ VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 425–430. Journal of Maps [online]. 2013-05-13 [cit. 2019-05-16]. Čís. 9, s. 425–430. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 247.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 132.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-11]. Kapitola Chomutov. Dostupné online.
- ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-12-27]. S. 40, 83, 104, 646, 670. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-03-06.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BINTEROVÁ, Zdena. Úhošťany. Kadaň: Město Kadaň, 1998. 40 s. Kapitola Zvoníčkov, s. 34. Dále jen Binterová (1998).
- BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Chomutovska a Kadaňska od A do Z. Chomutov: Oblastní muzeum Chomutov, 2006. 95 s. ISBN 80-239-7630-3. Kapitola Zvoníčkov – Männelsdorf, s. 91.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zvoníčkov na Wikimedia Commons - Zvoníčkov na stránkách Zaniklé obce a objekty po roce 1945
