Wikipedista:Podzemnik/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxPotáplice
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpotáplice (Gaviiformes)
Wetmore & Miller, 1926
Čeleďpotáplicovití (Gaviidae)
Coues, 1903
Rodpotáplice (Gavia)
Forster, 1788
Druhy

Potáplice (Gaviiformes) je řád vodních ptáků přizpůsobených potápění. Zároveň je to český název jediného rodu Gavia, který obsahuje všech pět druhů řádu. Jsou rozšířené pouze na severní polokouli a živí se rybami.

DEL HOYO[1]

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Počátky snah o taxonomické uspořádání potáplic sahají již do roku 1758, kdy byla publikována kniha Systema Naturae švédského přírodovědce Carla Linného. Linné tehdy vytyčil rod Colymbus, do kterého zařadil čtyři druhy vodních ptáků: potáplici severní (Colymbus arcticus, dnes Gavia arctica) a tři druhy ptáků, kteří jsou dnes řazeni do nepříbuzného řádu potápek.[2] Z Linného popisu rodu Colymbus nicméně není zřejmé, zda se vztahuje k potápkám nebo k potáplicím, což dalo v následujících desetiletích vzniknout řadě nedorozumění a Colymbus byl používán pro potápky i potáplice. Do záležitosti proto vstoupila Mezinárodní komise pro zoologickou nomenklaturu (ICZN), která v roce 1952 pro potáplice potvrdila jako platný rodový název Gavia (Forster, 1788) a pro potápky rod Podiceps (Latham, 1787) a rod Colymbus byl zcela zavrhnut od dalšího používání. V roce 1957 pak musela rovněž potvrdit název čeledi potápek Gaviidae (Coues, 1903) oproti staršímu zapomenutému názvu Urinatoridae.[3][4][5]

Název rodu Gavia v latině označuje blíže neidentifikovaného mořského ptáka, možná racka.[6]

Vnější systematika[editovat | editovat zdroj]

V roce 1985 byla jako samostatný druh oddělena potáplice pacifická (Gavia pacifica), dříve považovaná za severoamerický poddruh potáplice severní (Gavia arctica).[7]

Fylogeneze[editovat | editovat zdroj]

Existuje několik nálezů fosilních potáplic, a to z celého světa. Jde např. o druhy Colymboides metzleri z Německa, Colymboides anglicus z Anglie, Neogaeornis wetzeli z Chile nebo Polarornis gregorii z Antarktidy.

Patrně nejstarším fosilním nálezem ptáka z této skupiny je objev z britského eocénu (vrstvy London Clay z Walton-on-the-Naze v Essexu). Fosilní exemplář byl formálně popsán v roce 2022 a dostal vědecké jméno Nasidytes ypresianus.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Handbook of the birds of the world: Volume 1 - Ostrich to Ducks. Příprava vydání Joseph del Hoyo, Andrew Elliott, Jordi Sargatal. Barcelona: Lynx Edicions, 1992. Dostupné online. ISBN 84-87334-10-5. S. 162-173. (anglicky) 
  2. LINNAEUS, Carolus. Systema naturae per regna tria naturae, secundum classes, ordines, genera, species, cum characteribus, differentiis, synonymis, locis. Tomus I. Editio decima, reformata. 10. vyd. Stockholm: Holmiae. (Laurentii Salvii), 1758. Dostupné online. S. 135-136. (latinsky) 
  3. HEMMING, Francis. The family group names "Gaviidae" Coues, 1903, and "Urinatoridae" (correction of "Urinatores") Vieillot, 1818 (Class Aves). Opinion 401 and Direction 75. Bulletin of Zoological Nomenclature. 1957-1958, roč. 15A, s. 147-148. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ALLEN, J. A. The Proper Generic Name of the Loons. The Auk. 1897, roč. 14, čís. 3, s. 312–312. Dostupné online [cit. 2024-05-01]. ISSN 0004-8038. DOI 10.2307/4068646. (anglicky) 
  5. ARNOTT, W. G. Notes on Gavia and Mergvs in Latin Authors. The Classical Quarterly. 1964-12, roč. 14, čís. 2, s. 249–262. Dostupné online [cit. 2024-05-01]. ISSN 1471-6844. DOI 10.1017/S0009838800023806. (anglicky) 
  6. JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 171. (anglicky) 
  7. Pacific Loon na stránkách Hawaii Biological Survey
  8. Gerald Mayr & Andrew C Kitchener (2022). Oldest fossil loon documents a pronounced ecomorphological shift in the evolution of gaviiform birds. Zoological Journal of the Linnean Society, zlac045. doi: https://doi.org/10.1093/zoolinnean/zlac045

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Handbook of the birds of the world: Volume 1 - Ostrich to Ducks. Příprava vydání Joseph del Hoyo, Andrew Elliott, Jordi Sargatal. Barcelona: Lynx Edicions, 1992. Dostupné online. ISBN 84-87334-10-5. S. 162-173. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]