Walter Röhrl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Walter Röhrl
Walter Roehrl 2012.jpg
Narození 7. března 1947 (72 let)
Řezno
Ocenění Bayerischer Sportpreis
Hall of Fame des deutschen Sports
Podpis Walter Röhrl – podpis
Web www.roehrl-walter.de
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Walter Röhrl (7. březen 1947, Regensburg) je německý jezdec rallye. Aktivně závodil v letech 19731987 v týmech Fiat Abarth, Opel Motorsport, Lancia Racing, Porsche Motorsport, Ford M-Sport, BMW Motorsport a Audi Sport. Získal dva tituly mistra světa v letech Mistrovství světa v rallye 1980 a Mistrovství světa v rallye 1982. V roce 2000 získal titul Jezdec století. [1]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Původně se měl stát kameníkem a nastoupil do biskupského ordinariátu v Regensburgu. Tam se stal služebním řidičem.[1] Jediné sporty, které provozoval, bylo lyžování, stolní tenis a veslování. Až v roce 1968 mu kamarád nabídl start na Rally Bavaria. Se sériovým vozem Fiat 850 Coupé se postupně probojoval až do první desítky, ale pak musel odstoupit. O rok později byl s vozem BMW 2002 druhý, ale později byl diskvalifikován. V roce 1971 startoval s vozem Ford Capri a vyhrál Rudolf Diesel rallye a Rallye Wiesbaden. Celkově skončil třetí v německém šampionátu. V dalších letech startoval v soutěžích mistrovství Evropy a později mistrovství světa s vozy Opel Ascona a Opel Kadett. Kvůli technickým problémům ale v roce Mistrovství světa v rallye 1977 podepsal smlouvu s Fiatem a startoval s vozem Fiat 131 Abarth. Současně startoval opět v německém šampionátu s vozem Lancia Stratos a získal opět titul v roce 1979. O rok později s Fiatem vyhrál první titul mistra světa. V následujícím roce startoval s vozy Porsche 911 a Porsche 924 v rallye a s vozy Porsche 935 a Porsche 944 na okruhových závodech. Zvítězil například na okruhu v Silverstone. V následujícím roce se opět naplno věnoval rallye a vrátil se do vozu Opel Ascona 400. S ním získal druhý titul. Pro další rok opět změnil tým a přesedl do vozu Lancia 037 Rally, což byl jeden z prvních vozů skupiny B. Skončil druhý za Hannu Mikkolou s Audi Quattro. Röhl tedy také přestupuje k Audi a v sezoně Mistrovství světa v rallye 1985 končí třetí s vozem Quattro S1. Po zrušení skupiny B startoval s vozem Audi 200 Quattro a skončil druhý na Safari Rallye 1987. Jeho poslední soutěží je Drei Städte Rallye, ve které také vítězí. Ještě jednou pak usedá do vozu Quattro S1 a vítězí na americkém závodě do vrchu Pikes Peak. V letech 1990 a 1991 startuje s Audi Quattro V8 v šampionátu DTM. I tam několikrát vítězí. Poté se věnuje vývoji a prezentaci vozů Porsche a startům ve veteránských soutěžích.

Celkově startoval na 75 soutěžích mistrovství světa. Čtrnáctkrát vyhrál a z toho čtyřikrát v Monte Carlu. Získal přezdívku Montemeister.[1]

Klíčové mezníky kariéry[editovat | editovat zdroj]

  • 1971- první vítězství v rallye (Rallye Wiesbaden)
  • 1974- titul evropského šampióna
  • 1975- první vítězství v závodě mistrovství světa (Řecko)
  • 1980- titul světového šampióna
  • 1982- druhý titul světového šampióna
  • 1983- titul vicemistra v mistrovství světa
  • 1985- konečné třetí místo v mistrovství světa
  • 1987- vítězství Pikes Peak
  • 1989- vítězství IMSA-GTO-Championship, USA (500 km Watkins Glen)
  • 1990- vítězství v závodě DTM (Nürburgring)
  • 1997- vítězství v Rallye San Remo Storico (Porsche 911)

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Walter Röhrl – jezdec století? [online]. ewrc, 5. 7. 2006 [cit. 2010-03-08]. Dostupné online.