Lancia 037

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lancia 037
Lancia 037
Výrobce Lancia
Roky produkce 19811984
Místa výroby Itálie
Předchůdce Lancia Stratos
Nástupce Lancia Delta S4
Karoserie kupé
Třída sportovní
Motor
Objem 2,0

Lancia 037 Rally [čti: dzerotretántantasette rely] byl jednoúčelový soutěžní automobil, který v letech 19811984 vyráběla italská automobilka Lancia. Vůz byl postaven pro účast v automobilových soutěžích, tzv. rallye ve skupině B, tedy skupině sportovních automobilů podle řádů FIA (mezinárodní automobilová federace). V roce 1983 získal titul mistra světa značek v automobilových soutěžích.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Lancia Rally 037 byla výsledkem záchranného programu turínské automobilky při klesajících prodejích modelu Beta a jejích derivátech počátkem 80. let minulého století. Ačkoli se jedná o zcela specifický jednoúčelový soutěžní speciál, tvarem připomíná sériovou Lancii Betu MonteCarlo, která byla vytvořena přesunutím agregátu vozu Beta s motorem vpředu napříč a pohonem předních kol do zadní části vozu, čímž vzniklo řešení MonteCarlo s motorem napříč za zadními sedadly a pohonem zadních kol. Avšak u speciálu Rally 037 bylo vše jinak - čtyřválcový celohliníkový motor DOHC s přeplňováním byl uložen podélně za sedadly posádky, za ním byla uložena podélně převodovka ZF a poháněna byla zadní kola. Vývoj vozu byl svěřen sportovnímu oddělení koncernu Fiat – Abarth. Vůz byl stavěn pro nově vzniklou skupinu B (sportovní vozy) řádů mezinárodní automobilové federace FIA. Pro homologaci muselo být postaveno 200 identických exemplářů během dvanácti po sobě jdoucích měsících. Vůz byl poprvé představen v roce 1982 na Turínském autosalonu a nasazen do soutěží byl ještě téhož roku. V italské rallye tehdy nedojel ani jeden vůz. Rallye Velké Británie 1982 již ale slavila novinka vítězství. O rok později Lancia po perném a nádherném souboji zvítězila v mistrovství světa v automobilových soutěžích, přičemž na asfaltových podnicích MS nebylo výjimkou, obsadily-li Lancie první 4 místa absolutní klasifikace. Továrními piloty tehdy byli Němec Walter Röhrl a Fin Markku Alen, které doplňovali podle potřeby Attillio Bettega, Andrea Zanussi, Dario Cerrato, Miki Biasion, Jean-Claude Andruet, Nick Busseni, Henri Toivonen a další.

Jejich největšími soupeři byly posádky na vozech Audi Quattro, které díky trvalému pohonu všech kol excelovaly na zledovatělém nebo nezpevněném povrchu. Vozy Audi se ale potýkaly se spolehlivostí. I následující sezona 1984 se nesla ve znamení boje značek Audi a Lancie, tentokráte se však z vítězství radovala ingolstadtská automobilka. Ne však na dlouho, neboť právě v sezoně 1984 konkurenční Peugeot vedený vynikajícím stratégem Jeanem Todtem představil Peugeot 205 Turbo 16. U Abartha pochopili, že s vozem s pohonem jen jedné nápravy nelze dále tlaku "čtyřkolek" odolávat a i přes vývojové změny, kterými 037 Rally prošly, byl urychlen vývoj speciálu s pohonem všech kol na bázi modelu Delta. Ještě před jeho uvedením – v průběhu Tour deCorse 1985 – došlo však k tragické nehodě, kdy Attilio Bettega v troskách Lancie Rally 037 našel smrt. Vozy Lancia Rally 037 v továrních barvách se objevily naposledy v soutěži MS v roce 1986, a to v Rallye Safari, jíž se zúčastnili Alén (v cíli třetí), Biasion a Preston s tímto starším modelem namísto modernější Delty S4. Kromě továrního týmu Martini Racing byly vozy používány soukromými týmy Jolly Club, Astra a dalšími. Dnes se jedná o výjimečné sběratelské exempláře většinou v soukromých rukou, nejznámějším matadorem, účastnícím se pravidelně soutěží historických automobilů s ex-továrními vozy Lancia Rally 037 je Giuseppe Volta (Club Historic Lancia Rally).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Lancia 037

Lancia Rally 037 byla postavena v duchu techniky F1 aplikované pro automobilové soutěže. Jejími hlavními atributy byla nízká hmotnost, nízké těžiště a plochá výkonová křivka motoru. Základ vozu tvořil příhradový rám z ocelových a chrommolybdenových trubek s převážně nýtovanými výlisky z hliníkového plechu a povrchovými díly vyrobenými z kevlaru, podlaha byla ocelová. Soutěžní speciály byly navíc vybaveny bezpečnostní duralovou klecí firmy Heigo. Motor byl umístěn podélně za sedadly posádky a skloněný vpravo. Jednalo se o celohliníkový šestnáctiventilový, kapalinou chlazený čtyřválec Abarth o objemu 1995 cm³ od firmy Fiat, přeplňovaný mechanickým dmychadlem Volumex (Roots). Při představení byl motor vybaven dvojicí dvojitých spádových karburátorů WEBER DCVNH15/250, záhy však dostal elektronické vstřikování paliva s bezkontaktním zapalováním Magneti-Marelli AEI 200, spolupracující na regulaci přeplňování. Sériové provedení disponovalo výkonem 205 koní při 7000/min. Soutěžní speciály v době předsravení disponovaly výkonem kolem 260–280 koní, verze Evo2 v roce 1984 s převrtaným motorem na 2,1 litru potom měla přes 300 koní, poslední asfaltová specifikace disponovala výkonem kolem 340 koní na 8000/min. a maximálním krouticím momentem 324 Nm při 5000/min. Na motor navazovala pětistupňová bezsychronní převodovka s přímými zuby od firmy ZF se zdvojeným řadicím mechanismem prostřednictvím kulových kloubů. Zadní diferenciál s omezenou svorností měl několik stupňů nastavení (od 40 do 70 %). Vůz měl nezávislé zavěšení všech kol, vpředu se čtyřprvkovou a vzadu s pětiprvkovou lichoběžníkovou konstrukcí a spodními kovanými rameny, vše uloženo v kulových kloubech UniBall. Odpružení vinutými pružinami s teleskopickými tlumiči Bilstein. Přední kotoučové brzdy byly osazeny čtyřpístkovými třmeny Brembo, zadní měly jeden dvoupístkový provozní třmen a jeden jednopístkový třmen ruční brzdy. Vůz používal speciálně navržené a vyrobené pneumatiky Pirelli P Zero v rozměrech 210/595 ZR15 vpředu a 265/40 ZR 16 vzadu (asfaltová soutěžní specifikace) a jeho pohotovostní hmotnost "ready to race" byla 960-975 kg podle druhu soutěže. Design vozu navrhl Pininfarina.

Rozměry[editovat | editovat zdroj]

  • Délka - 3915 mm
  • Šířka - 1850 mm
  • Výška - 1190 mm
  • Rozvor náprav - 2440 mm
  • Rozchod kol vpředu/vzadu - 1502/1508 mm
  • Pohotovostní hmotnost - 1170 kg
  • Pneumatiky – vpředu 205/55 VR 15 a vzadu 225/50 VR 15
  • Maximální rychlost – 258 km/h

Uvedené parametry jsou platné pro verzi stradale (silniční provedení nabízené koncovým zákazníkům). Soutěžní speciály se mnoha parametrech lišily.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]