Volby v Česku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Volby v České republice)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Metody pro přepočet hlasů na mandáty používané ve
volbách v České republice
od roku 1990


  • poměrný systém – ostatní volby, s převáděním hlasů na mandáty:
    • volebním číslem“, minimální počet hlasů, který strana musí získat, aby získala mandát:
    • volebními děliteli“, žádná strana nezíská mandát dříve, než strana, která v okamžiku rozdělování má větší počet hlasů
      • D'Hondtova metoda, dnes v ČR používaná, rozdělení mandátů v obecních zastupitelstvech, v zastupitelstvech krajů, mandátů do Poslanecké sněmovny, do Evropského parlamentu


Zdroj: Metody pro přepočet hlasů na mandáty
ČSÚ
Vhození dvou hlasovacích lístků v obálkách do urny při společných volbách do Senátu a zastupitelstev krajů v roce 2016

Volby v Česku jsou založeny na zásadách všeobecnosti, tajnosti a rovnosti hlasů. Přímo se volí do Evropského parlamentu, do krajských zastupitelstev, do obecní samosprávy (obecní zastupitelstva a zastupitelstva městských částí a obvodů ve městech, kde městské části nebo obvody existují), do Senátu a do Poslanecké sněmovny. Nepřímo poslanci a senátory se v Česku volil prezident, ale od roku 2013 je volen přímo. Volby probíhají na základě příslušných zákonů a osoba je do funkce volena na dobu určitou.

První Poslanecká sněmovna České republiky byla zvolena v roce 1992 ještě v rámci Československa jako Česká národní rada. Volby do Poslanecké sněmovny se konají na základě poměrného systému s kandidátkami politických stran či jejich koalic. Kandidátní listiny jsou vázané s možností preferenčních hlasů. V letech 19901998 bylo možné dát 4 preferenční hlasy, v letech 20022006 pak pouze 2 preferenční hlasy. V roce 2006 byla na návrh poslanců Robina Böhnische, Zdeňka Koudelky a Oldřicha Němce přijata změna volebního zákona[1], která zvýšila počet preferenčních hlasů voličů ze 2 na 4 a snížila nutné procento preferencí ze 7 na 5 % pro posunutí kandidáta na kandidátce do Poslanecké sněmovny, což bylo poprvé užito při volbách v květnu 2010. Pro vstup do Poslanecké sněmovny musí strana získat alespoň 5 % hlasů – uzavírací klauzule.

Česko je jedna z málo zemí na světě, ve které volby probíhají během dvou dní.[2][pozn. 1]

Výsledky voleb v České republice[editovat | editovat zdroj]

Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky[editovat | editovat zdroj]

Název Datum Počet stran Účast (%) Vítěz
Volby do České národní rady 1990 8. června - 9. června 1990 13 96,79 OF
Volby do České národní rady 1992 5. června - 6. června 1992 42 85,08 ODS+KDS
Volby do Poslanecké sněmovny 1996 31. května - 1. června 1996 15 76,41 ODS
Volby do Poslanecké sněmovny 1998 19. června - 20. června 1998 18 74,03 ČSSD
Volby do Poslanecké sněmovny 2002 14. června - 15. června 2002 29 58,00 ČSSD
Volby do Poslanecké sněmovny 2006 2. června - 3. června 2006 26 64,47 ODS
Volby do Poslanecké sněmovny 2010 29. května - 30. května 2010 27 62,60 ČSSD
Volby do Poslanecké sněmovny 2013 25. října - 26. října 2013 24 59,48 ČSSD
Volby do Poslanecké sněmovny 2017 20. října - 21. října 2017 31 60,84 ANO

Volby do Senátu Parlamentu České republiky[editovat | editovat zdroj]

Poslední: Volby do Senátu Parlamentu České republiky 2016

Volba prezidenta České republiky[editovat | editovat zdroj]

Poslední: Volba prezidenta České republiky 2018

Volby do Evropského Parlamentu[editovat | editovat zdroj]

Poslední: Volby do Evropského parlamentu v Česku 2014

Volby do zastupitelstev krajů[editovat | editovat zdroj]

Poslední: Volby do zastupitelstev krajů v Česku 2016

Volby do zastupitelstev obcí[editovat | editovat zdroj]

Poslední: Volby do zastupitelstev obcí v Česku 2014

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Jednodenní volby byly pouze krajské volby v roce 2000.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. č. 480/2006 Sb.
  2. Proč se v Česku volí dva dny? Většina států to zvládne za pár hodin. EuroZprávy.cz [online]. 2017-09-25 [cit. 2017-10-19]. Dostupné online. 
  3. Volit v jeden den? Hlasy pro i proti. Novinky.cz [online]. 2016-07-19 [cit. 2018-01-12]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]