Vladimír Gamza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vladimír Gamza
Vladimír Gamza.jpg
Narození 20. února 1902
Petrohrad
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí 7. ledna 1929 (ve věku 26 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Gamza (20. února 1902, Petrohrad, Rusko – 7. ledna 1929, Praha)[1] byl český divadelní režisér, herec, překladatel z ruštiny a scénický a kostýmní výtvarník.

Rodina, studium[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v carském Rusku v Petrohradě, v české rodině. Jeho otec zde byl úředníkem pobočky zahraniční pojišťovny. Původně se jmenoval Hamza, ponechal si však později ruský přepis jména (Gamza) [2]. Studoval na gymnáziu a herectví se učil u V. I. Kačalova. Ovlivnil jej styl moskevského divadla MCHAT a J. B. Vachtangov, jehož byl Gamza stoupencem [3].

Divadelní začátky[editovat | editovat zdroj]

Do Prahy se vrátil jako sedmnáctiletý poté, co byla otcova pobočka pojišťovny po VŘSR zrušena [4]. V sezóně 1920/1921 hrál v pražském Divadle na Vinohradech [5], kde mu angažmá zprostředkoval Eduard Vojan [6]. V roce 1921 přešel jako herec a režisér do nově založeného Tylova divadla v pražských Nuslích ředitele Stanislava Langera, které však pro nedostatek diváků brzy skončilo [7] a v období 19221923 byl členem činohry Státního divadla v Brně.

České studio[editovat | editovat zdroj]

Divadelní činnost musel pro nemoc krátce přerušit, ale již v roce 1924 založil spolu s režisérem Josefem Bezdíčkem a několika bývalými členy brněnského Státního divadla a pod uměleckou patronací spisovatele Jiřího Mahena cestující divadelní společnost České studio [8]. S tímto divadlem jednu sezónu působil na Moravě [9]. V červnu 1925 se České studio pokusilo spojit s divadelní skupinou E.A.Longena při Zöllnerově společnosti (nově vzniklá skupina měla název Sečesteal a působili v ní E. A. Longen, X.Longenová, V. Gamza, J. Bezdíček, S. Machov a další), avšak existovala pouze několik týdnů. Na programu byly hry Longenova repertoáru z Revoluční scény a Rokoka [10]. Poté byl Gamza angažován ředitelem Josefem Burdou do kladenského divadla [11].

Umělecké studio[editovat | editovat zdroj]

V závěru roku 1926 založil Gamza v Praze avantgardní divadelní studio Umělecké studio, Studio hrálo v Umělecké besedě na Malé Straně. Mělo osm členů (kromě Gamzy ještě Ladislav Boháč, Světla Svozilová, Emilie Hráská, Václav Trégl, Bohuš Záhorský a další [12]). Vedení divadla bylo kolektivní a kromě herců nebyl z finančních důvodů zaměstnancem nikdo jiný [13]. Studio i přes své úspěchy působilo pouze jeden rok a pak z finančních důvodů ukončilo činnost [14].

Závěr života[editovat | editovat zdroj]

Ihned poté byl Gamza angažován jako herec a režisér v pražském Národním divadle (sezóna 1928/1929). V závěru roku 1928 pracoval na režii hry Suchovo-Kobylina Proces, kterou však již nedokončil. Byl dlouhodobě těžce nemocný (ledvinová choroba tuberkulozního původu [15]) a zemřel v lednu roku 1929 ve věku nedožitých 27 let. Je pochován na Olšanských hřbitovech v Praze.

Citát[editovat | editovat zdroj]

Často si vzpomínám na Gamzu, který mi první řekl, že talent bez usilovné práce není k ničemu. „Talentů“, pravil, „je habaděj. Člověku je od přírody dána schopnost proměňovat se, vymýšlet si a něco předvádět. Jenom se podívej na děti. Kolik fantazie dovedou uplatnit! Nejdůležitější je, jak se svým nadáním hospodařím, jak je umím zmnožit. A takových, kteří to dovedou, už je jen maličko“.
— Ladislav Boháč [16]

Divadelní režie, výběr[editovat | editovat zdroj]

  • 1926 Hermann Bahr: Děti, Kladenské divadlo
  • 1926 A. P. Čechov: Višňový sad, Kladenské divadlo
  • 1926 A. S. Puškin: Boris Godunov, Kladenské divadlo
  • 1926 Saint-Georges de Bouhélier: Dětský karneval, Umělecké studio
  • 1926 Alexandr Blok: Růže a kříž, Umělecké studio (Gamza provedl překlad, režii, výpravu a vystoupil i v roli Aliscana)
  • 1926 Charles Dickens: Cvrček u krbu, Umělecké studio (Gamza režíroval a vystoupil i v roli Peerybingla)
  • 1926 A. S. Gogol: Ženitba, Umělecké studio (Gamza režíroval a vystoupil i v roli Podkolesina)
  • 1926 H. Berger: Potopa, Umělecké studio
  • 1927 William Shakespeare: Dvanáctá noc aneb Jak chcete (Večer tříkrálový), Umělecké studio
  • 1928 I. S. Turgeněv: Měsíc na vsi, Stavovské divadlo (Gamza režíroval a vystoupil i v rolích Rakijina a Běljajeva)
  • 1928 L. N. Tolstoj: Ona je vším vinna, Národní divadlo

Divadelní role, výběr[editovat | editovat zdroj]

České divadelní osobnosti o Vladimíru Gamzovi[editovat | editovat zdroj]

Ladislav Boháč

  • Můj nový známý byl Vladimír Gamza. Byl to člověk neobyčejného osobního kouzla. Každého si okamžitě dovedl získat. Divadelník tělem i duší, fanatik své práce. A na fanatika také vypadal: vysoký, hubený, podivuhodně pronikavých tmavých očí. [17]
  • Život utíkal v pilné práci, až jednoho dne, bylo to 7. ledna 1929, nás zdrtila zpráva, že zemřel Vladimír Gamza. Tolikrát vybojoval vítězně zápas s nemocí, až přece podlehl. Myslím, že naše divadelní umění mohlo vypadat jinak, kdybychom ho neztratili. Rok před ním odešla Jarmila Horáková, jedna z našich nejtalentovanějších hereček, a teď Gamza. Ztratil jsem nejen přítele, ale i svého režiséra, který mi bude chybět po celý život. Prvního režiséra, kterého jsem si nejenom vážil, ale kterého jsem i obdivoval [18].

Eduard Kohout

  • Rok po Horákové odešel Vladimír Gamza. Byl původem Rus, znal Stanislavského i Vachtangova; Umělecké studio, které v Praze zřídil, se lišilo od ostatních avantgardních scén především oddanou službou autorovi. Neviděl jsem na Vinohradech jeho Orlíka, byl prý v něm vynikající. U nás prožil v angažmá pouze rok. Stvořil poetické představení Turgeněvova Měsíce na vsi, kde si také skromně zahrál. [19]

Miroslav Rutte

  • S Vladimírem Gamzou odchází jeden z nejsympatičtějších zjevů mladé generace: skromný, tichý a pracovitý umělec, který měl v sobě cosi dekadentně útlého a byl někdy přetížen sklonem k rafinované drobnokresbě, ale jenž dovedl právě v detailu zachytiti tak jemné záchvěvy citlivé lidské duše, že není druhého, kdo by ho mohl v tomto směru nahradit. [20]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Štěpána, sign. ŠT Z17, s. 52. Dostupné online.
  2. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 40
  3. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 113
  4. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 40
  5. V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 19071957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
  6. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 113
  7. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 41
  8. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 182
  9. Milan Obst, Adolf Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy, ČSAV, Praha, 1962, str. 84
  10. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 182
  11. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 174
  12. Zdeněk Digrin: Bohuš Záhorský, Orbis, Praha, 1968, str. 13
  13. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 38, 42
  14. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 51
  15. Miroslav Rutte, Josef Kodíček: Nové české divadlo 19281929, vyd.  Dr.Ot.Štorch-Marien, Aventinum, Praha, 1929, str. 113
  16. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 281
  17. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 27
  18. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 65
  19. Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 116
  20. Miroslav Rutte, Josef Kodíček: Nové české divadlo 19281929, vyd.  Dr. Ot. Štorch-Marien, Aventinum, Praha, 1929, str. 114

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]