Přeskočit na obsah

Vláda Bohuslava Sobotky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Šablona:Infobox vláda

Vláda Bohuslava Sobotky je od 29. ledna 2014 vláda České republiky. Byla sestavena po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013. Tvoří ji 8 zástupců České strany sociálně demokratické, 6 zástupců ANO 2011 a 3 zástupci KDU-ČSL. Předseda vlády Bohuslav Sobotka byl prezidentem Milošem Zemanem jmenován premiérem již v pátek 17. ledna 2014[1].

Vznik vlády

V červnu 2013 podal tehdejší premiér Petr Nečas demisi kvůli tzv. kauze Nagyová. Následně byla prezidentem republiky jmenována vláda Jiřího Rusnoka, kterou někteří nazývají vládou přátel Miloše Zemana. Tato vláda však nedostala v Poslanecké sněmovně důvěru, a proto také podala demisi. Poté se většina stran v tehdejší Poslanecké sněmovně dohodla na jejím rozpuštění. Prezident pak vyhlásil předčasné volby na konec října.

Vnitrostranický puč v ČSSD

Od vyhlášení předběžných výsledků voleb se diskutovalo o možnosti uzavření koalice mezi vítěznou ČSSD, hnutím ANO 2011 miliardáře Andreje Babiše a KDU-ČSL. Ještě v sobotu 26. října 2013 večer, tedy v den uzavření volebních místností, se představitelé tzv. protisobotkovské frakce v ČSSD v čele s 1. místopředsedou strany Michalem Haškem sešli na zámku v Lánech s prezidentem Milošem Zemanem, jenž byl rovněž považován za odpůrce Bohuslava Sobotky, a jednali o dalším postupu v rámci ČSSD po neuspokojivém výsledku strany ve volbách. Hašek i prezidentova mluvčí Hana Burianová setkání popřeli.[2] Následující den schválilo předsednictvo ČSSD výzvu k odstoupení Sobotky z čela strany, pro kterou hlasovali mj. účastníci lánské schůzky (Michal Hašek, Milan Chovanec, Zdeněk Škromach, Jeroným Tejc a Jiří Zimola). Sobotka odmítl odstoupit, a tak byl odvolán z týmu pověřeného vyjednávat o koalici, jehož členy se stali Hašek, Chovanec, Tejc a Lubomír Zaorálek. Sobotkův spojenec Jiří Dienstbier označil postup proti předsedovi strany za popravu. Předseda ANO Andrej Babiš označil dění v ČSSD za destabilizaci politické situace.[3]

V pondělí Sobotka oznámil, že povede vlastní vyjednávání o vládě, na čemž se domluvil i s Babišem. Na podporu předsedy ČSSD se konala u Pražského hradu demonstrace a Sobotka se na protest proti lánské schůzce nezúčastnil večerního předávání státních vyznamenání na Pražském hradě.[4] ANO a KDU-ČSL se rozhodly, že s vyjednáváním o vládě počkají, až bude vyřešena situace v ČSSD.[5] V úterý 29. října Hašek v pořadu Interview Daniely Drtinové na ČT24 několikrát tvrdil, že se lánská schůzka s prezidentem nekonala, ale hned druhého dne vyšlo najevo, že lhal, když schůzku přiznal Milan Chovanec. Hašek se potom odvolával na to, že se s účastníky schůzky domluvili, že nebudou o setkání veřejně hovořit, což Chovanec porušil a Hašek tedy uskutečnění schůzky s prezidentem rovněž potvrdil.[6] Chovanec pak dal Sobotkovi k dispozici svou funkci ve vedení strany, ale místopředsedou zůstal. Zimola, Škromach, Hašek a Tejc postupně začátkem listopadu z funkcí ve vedení odstoupili. Hašek a Tejc ale po odstoupení znovu vyzvali k odpovědnosti za výsledek voleb i Sobotku.[7] Prezident Zeman odmítl označení lidí, kteří hlasovali proti Sobotkovi, za pučisty a odmítl další vyjádření k situaci uvnitř strany.[8]

Ústřední výkonný výbor ČSSD 10. listopadu zrušil usnesení předsednictva vyzývající Sobotku k rezignaci, pověřil jej vyjednáváním o budoucí vládě a potvrdil jeho nominaci na předsedu vlády za ČSSD.[9]

Vyjednávání o koalici

Ještě 10. listopadu zahájila ČSSD jednání o vládě s hnutím ANO, další den pak s KDU-ČSL.[9] Obě menší strany se mezitím dohodly, že do vlády vstoupí buď obě, nebo žádná, tedy že nevznikne menšinová vláda s účasti jedné a za podpory druhé.[10] Nejdříve probíhala jednání pouze mezi zástupci ČSSD a ANO. Programy obou stran se do značné míry shodovaly. Spory panovaly v otázkách daňové politiky, důchodové reformy a poplatků u lékaře. Zatímco ČSSD chtěla některé daně zvýšit, ANO bylo proti a tvrdilo, že stát musí šetřit a zamezit krádežím ve veřejném prostoru.[11] Obě strany také požadovaly post předsedy Poslanecké sněmovny a ministra financí.[12] Největším sporným bodem s KDU-ČSL byla otázka církevních restitucí, jejichž podmínky chtěla upravit zejména ČSSD.[13]

Prezident Zeman oficiálně pověřil Sobotku 21. listopadu jednáním o vládě a oba se dohodli na pravidelných schůzkách, na nichž bude Sobotka prezidenta o vyjednávání informovat.[14] Strany se pak dohodly na tom, že ČSSD získá post předsedy Poslanecké sněmovny a ANO post ministra financí.[15] Po volbě vedení Sněmovny byla zahájena trojstranná jednání. Strany se shodly na schválení rozpočtu na rok 2014 a na přijetí zákona o státní službě.[16]

Strany se pak zadrhly při vyjednávání o poměru sil v koalici, které bylo navíc ještě zdrženo studijní cestou předsedy KDU-ČSL Pavla Bělobrádka do USA. Sobotka navrhl poměr 8:7:2, při čemž KDU-ČSL nabídl resorty zdravotnictví a kultury. Lidovci to odmítli a požadovali ministerstvo zemědělství a 3 místa ve vládě. ČSSD a ANO zase vedly spory o zahraničí a vnitro.[17] Ve druhém návrhu Sobotka nabídl lidovcům ministerstva práce a sociálních věcí a dopravy, ale ti stále trvali na zemědělství. Na schůzce předsedů stran se tak mluvilo i o možnosti menšinové vlády bez KDU-ČSL, ale pokračovala pouze jednání o trojkoalici.[18] Celostátní výbor KDU-ČSL souhlasil 21. prosince se třetí nabídkou (posty místopředsedy vlády pro vědu a výzkum a ministrů zemědělství a kultury) a zároveň nominoval kandidáty na ně.[19]

Dne 6. ledna 2014 zástupci všech tří stran podepsali koaliční smlouvu a představili seznam kandidátů na ministry.[20] Sobotka byl pak ze strany komentátorů i politiků kritizován, že v návrhu ministrů za ČSSD není v rozporu s dlouhodobým programem strany žádná žena.[21] Politování nad tím vyslovila i místopředsedkyně ČSSD a členka vyjednávacího týmu Alena Gajdůšková. Sobotka se bránil tím, že "vycházel z možností, které ČSSD v dané chvíli má".[22] Když se nominace na ministra práce a sociálních věcí z osobních důvodů vzdal Petr Krčál, pokusil se Sobotka nerovnost v zastoupení žen za ČSSD napravit. Podle mediálních informací zvažoval na toto místo pět kandidátek[23] a nakonec vybral Michaelu Marksovou-Tominovou.[24]

Kritika a podmínky prezidenta

Již krátce po volbách prezident Miloš Zeman oznámil, že nejmenuje žádného ministra, který by neměl čisté lustrační osvědčení, což bylo v souladu s dosavadní praxí. Na nutnosti osvědčení pro ministry ale panovaly různé názory. Tento požadavek byl ale vnímán jako krok proti Andreji Babišovi, jenž usiloval o post ministra financí a vedl na Slovensku soudní spor o to, zda byl spolupracovníkem Státní bezpečnosti, jak vyplývá z jejích svazků.[25] Zeman začátkem prosince sdělil, že Babiše jmenuje ministrem, pokud v prosinci projde služební zákon prvním čtením v Poslanecké sněmovně.[26]

Po Novém roce, 3. ledna 2014, Bohuslav Sobotka přinesl prezidentu Zemanovi navrhovaný seznam ministrů. Na schůzce ale nemluvili o jmenování vlády ani premiéra. Zeman již předtím dával najevo, že nemusí jmenovat všechny ministry. Prezident vyjádřil pochybnosti o odbornosti Martina Stropnického na vedení ministerstva obrany a vyslovil domněnku, že by na ministerstvu mohl dopadnout jako Karolína Peake. Spekulovalo se rovněž o jeho neochotě jmenovat kvůli špatným vztahům z minulosti Lubomíra Zaorálka, Jiřího Dienstbiera a Vladimíra Špidlu, o němž se uvažovalo jako o ministru práce a sociálních věcí.[27] Zeman byl obviňován, že se jmenováním Sobotkova kabinetu váhá, aby udržel co nejdéle u moci Rusnokovu vládu, což odmítl.[28]

Na tiskové konferenci 10. ledna prezident vyjádřil výtky vůči několika kandidátům na ministry. Milanu Chovancovi vyčetl "pochybné studium" (Chovanec absolvoval bakalářský program na plzeňských právech za 9 měsíců), Janu Mládkovi, že v minulosti nedostal bezpečnostní prověrku na stupeň tajné, když o ni zažádal (Mládek tvrdí, že řízení bylo přerušeno) a Jiřímu Dienstbierovi, že chce kandidovat jako lídr strany ve volbách do Evropského parlamentu a zároveň být ministrem (Dienstbier byl pro kandidaturu zvažován, ale Sobotka to nakonec přehodnotil). Neadresně o jednom ministrovi prohlásil, že nemá dostatečnou publikační činnost v oboru. Kromě toho označil Mariana Jurečku za "popletu" (Jurečka dříve kritizoval prezidenta za údajnou opilost při vyzvedávání korunovačních klenotů). Prezident zároveň potvrdil, že trvá na schválení služebního zákona před jmenováním vlády. Oznámil, že premiéra ale jmenuje 17. ledna, tedy rekordních 83 dnů po volbách.[29]

Prezident byl za úvahy o tom, že by nemusel Sobotku nebo některé ministry jmenovat, kritizován. Třeba podle politoložky Vladimíry Dvořákové nenese prezident za vládu odpovědnost, a tak by o jejím složení neměl rozhodovat.[30] Bohuslav Sobotka připustil, že prezident může mít ústavní nebo zákonné výhrady vůči ministrů, ale odmítl akceptovat jeho politické výhrady a případně vyměnit ministry, kteří by se Zemanovi nelíbili.[20]

Dne 22. ledna si prezident pozval na Pražský hrad prvních sedm kandidátů na ministry (Babiše, Bělobrádka, Chovance, Stropnického, Jurečku, Němečka, Prachaře), se kterými probral jejich vize o vedení jednotlivých rezortů. Další schůze se uskutečnily 23. ledna, kdy přijal dalších sedm kandidátů (Mládka, Chládka, Jourovou, Válkovou, Brabce, Hermana, Marksovou-Tominovou). Poslední schůze se uskutečnily 28. ledna, kdy se prezident sešel se Zaorálkem a Dienstbierem. Žádný kandidát po schůzi neuvedl, že by jej prezident odmítl jmenovat.

Seznam členů vlády

Portfej Člen vlády Politický subjekt Nástup do úřadu Odchod z úřadu
Předseda vlády Bohuslav Sobotka   ČSSD 17. ledna 2014 úřadující[pozn. 1]
1. místopředseda vlády pro ekonomiku a ministr financí Andrej Babiš   ANO 2011 29. ledna 2014 úřadující
Místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek   KDU-ČSL 29. ledna 2014 úřadující
Ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek   ČSSD 29. ledna 2014 úřadující
Ministr obrany Martin Stropnický   ANO 2011 29. ledna 2014 úřadující
Ministr vnitra Milan Chovanec ČSSD 29. ledna 2014 úřadující
Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek   ČSSD 29. ledna 2014 úřadující
Ministryně spravedlnosti Helena Válková   nestr. za ANO 2011 29. ledna 2014 úřadující
Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová   ČSSD 29. ledna 2014 úřadující
Ministr dopravy Antonín Prachař   ANO 2011 29. ledna 2014 úřadující
Ministr zemědělství Marian Jurečka   KDU-ČSL 29. ledna 2014 úřadující
Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček   ČSSD 29. ledna 2014 úřadující
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Marcel Chládek   ČSSD 29. ledna 2014 úřadující
Ministryně pro místní rozvoj Věra Jourová   ANO 2011 29. ledna 2014 úřadující
Ministr životního prostředí Richard Brabec   ANO 2011 29. ledna 2014 úřadující
Ministr kultury Daniel Herman   KDU-ČSL 29. ledna 2014 úřadující
Ministr pro lidská práva a rovné příležitosti
předseda Legislativní rady vlády 		Jiří Dienstbier ml.   ČSSD 29. ledna 2014 úřadující

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ V období 17. ledna až 29. ledna tak byli v úřadu oba premiéři, dosluhující Jiří Rusnok i nově přicházející Bohuslav Sobotka.

Reference

  1. ↑ OVČÁČEK, Jiří. Prezident republiky jmenuje předsedu vlády. Pražský hrad [online]. [cit. 2014-01-17]. Dostupné online. 
  2. ↑ GOLIS, Ondřej; PÁLKOVÁ, Šárka; NACHTMANN, Filip. Sobotka pod tlakem. Tajná schůzka v Lánech a třikrát výzva k rezignaci. Lidovky.cz [online]. 2013-10-27 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  3. ↑ NACHTMANN, Filip; PÁLKOVÁ, Šárka. Vzpoura proti Sobotkovi. Prošla výzva k jeho odstoupení. Je to poprava, říká Dienstbier. Lidovky.cz [online]. 2013-10-27 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  4. ↑ Protitah Sobotky. Povede o vládě vlastní jednání s Babišem. Lidovky.cz [online]. 2013-10-28 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  5. ↑ HRON, Michal. Jednání o vládě chce vést Sobotka i Hašek. Vyčkáme, tvrdí ANO i lidovci. iDnes.cz [online]. 2013-10-28 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  6. ↑ Hašek lhal o schůzce v Lánech. Zeman si to přál, říká Zimola. Česká televize [online]. 2013-10-30 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  7. ↑ Hašek a Tejc odstoupili z vedení ČSSD, mluví o likvidaci odpůrců. Česká televize [online]. 2013-11-08 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  8. ↑ Zeman: V předsednictvu ČSSD žádný puč neproběhl. První zprávy [online]. 2013-11-05 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b BARTOŠOVÁ, Simona; MASOPUSTOVÁ, Věra. Ústřední výkonný výbor ČSSD potvrdil Sobotku jako kandidáta na premiéra. Český rozhlas [online]. 2013-11-10 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  10. ↑ Do koalice vstoupíme buď spolu, nebo nikdo z nás, shodli se ANO a lidovci. Novinky.cz [online]. 2013-10-31 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  11. ↑ HOSENSEIDLOVÁ, Petra; BARTOŠOVÁ, Simona; ŠÍDLO, Jakub, Lucie Husárová. Jednání o vládě mezi ČSSD a ANO se zadrhlo kvůli zvyšování daní. Český rozhlas [online]. 2013-11-15 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  12. ↑ Jednání o vládě nebudou jednoduchá, střetů může být víc, míní Zaorálek. Lidovky.cz [online]. 2013-11-22 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  13. ↑ ČSSD a ANO v pondělí seznámí lidovce s výsledky jednání o vládě. Deník.cz [online]. 2013-11-24 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  14. ↑ Prezident pověřil Sobotku jednáním o vládě. Ten ji chce do konce roku. Patria.cz [online]. 2013-11-21 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  15. ↑ Koalice si rozdělila vedení sněmovny. ANO chce Babiše na ministerstvo financí. iHNed.cz [online]. 2013-11-25 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  16. ↑ Jednání o vládě se zintenzivní. V sobotu začnou lídři jednat o programu. Lidovky.cz [online]. 2013-12-02 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  17. ↑ Jak rozdělit posty ve vládě? První jednání skončilo fiaskem. Eurozprávy [online]. 2013-12-16 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  18. ↑ Šéf ČSSD Sobotka: Jednání s lidovci o vládě je složitější, než jsem očekával. Deník.cz [online]. 2013-12-18 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  19. ↑ Ministry za lidovce mají být Bělobrádek, Jurečka a Herman. Koalice dojednána. Novinky.cz [online]. 2013-12-21 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  20. ↑ a b KOPECKÝ, Josef. Koalice podepsala smlouvu. Politické výhrady od Zemana Sobotka nebere. iDnes.cz [online]. 2014-01-06 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  21. ↑ KORECKÝ, Miroslav. Jak verbální feminista Sobotka uvrhl ČSSD do zaostalosti. Týden.cz [online]. 2014-01-09 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  22. ↑ ČSSD neposlala do vlády ženy, zlobí se Gajdůšková. Novinky.cz [online]. 2014-01-07 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  23. ↑ Místo Krčála chce sociální demokracie vyslat na MPSV ženu. Česká televize [online]. 2014-01-15 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  24. ↑ Kandidátkou na ministryni práce je Marksová Tominová. Novinky.cz [online]. 2014-01-17 [cit. 2014-01-17]. Dostupné online. 
  25. ↑ ŠENKÝŘ, Miloš. Bez lustračního osvědčení ministry nejmenuju, vzkázal Zeman. Lidovky.cz [online]. 2013-11-04 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  26. ↑ Zeman: Babiš bude ministrem, pokud služební zákon projde prvním čtením. Lidovky.cz [online]. 2013-12-05 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  27. ↑ KOPECKÝ, Josef; TŘEČEK, Čeněk. Sobotka přivezl Zemanovi do Lán životopisy kandidátů na ministry. iDnes.cz [online]. 2014-01-03 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  28. ↑ TŘEČEK, Čeněk. Zeman: Sobotku jmenuji v řádu dnů, vláda bude do konce ledna. iDnes.cz [online]. 2014-01-09 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  29. ↑ KOPECKÝ, Josef; JIŘIČKA, Jan; ŽILKOVÁ, Věra. Zeman jmenuje Sobotku 83 dnů po volbách, Mládkovi vyčetl prověrku. iDnes.cz [online]. 2014-01-10 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  30. ↑ VÁLKOVÁ, Hana. Politoložka: Ocitáme se na hranici ústavnosti, Zeman by neměl váhat. iDnes.cz [online]. 2014-01-07 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Vlády České republiky
Česká socialistická republika (1969–90)
Rázl (NF) (1969) • Kempný a Korčák (NF) (1969–1971) • Korčák II (NF) (1971–1976) • Korčák III (NF) (1976–1981) • Korčák IV (NF) (1981–1986) • Korčák, Adamec, Pitra a Pithart (NF/OF) (1986–1990)
v rámci ČSFR (1990–92)
Česká republika (od 1993)
(členové vlád)
Vláda Bohuslava Sobotky
Předseda vlády
Bohuslav Sobotka (jmenován 17. ledna 2014, ČSSD)
Členové v den jmenování vlády
29. ledna 2014
Andrej Babiš (1. místopředseda vlády, finance, ANO – odvolán 24. května 2017) • Pavel Bělobrádek (místopředseda vlády pro vědu a výzkum, KDU-ČSL) • Lubomír Zaorálek (zahraničí, ČSSD) • Martin Stropnický (obrana, ANO) • Milan Chovanec (vnitro, ČSSD) • Jan Mládek (průmysl a obchod, ČSSD – odvolán 28. února 2017) • Helena Válková (spravedlnost, ANO – demise 1. března 2015) • Michaela Marksová (práce a sociální věci, ČSSD) • Antonín Prachař (doprava, ANO – demise 13. listopadu 2014) • Marian Jurečka (zemědělství, KDU-ČSL) • Svatopluk Němeček (zdravotnictví, ČSSD – odvolán 30. listopadu 2016) • Marcel Chládek (školství, ČSSD – odvolán 5. června 2015) • Věra Jourová (místní rozvoj, ANO – demise 3. října 2014) • Richard Brabec (životní prostředí, ANO) • Daniel Herman (kultura, KDU-ČSL) • Jiří Dienstbier ml. (lidská práva a šéf Legislativní rady, ČSSD – odvolán 30. listopadu 2016)
Členové jmenovaní později
8. října 2014
Karla Šlechtová (místní rozvoj, nestr. za ANO)
4. prosince 2014
Dan Ťok (doprava, nestr. za ANO)
12. března 2015
Robert Pelikán (spravedlnost, ANO)
17. června 2015
Kateřina Valachová (školství, ČSSD – odvolána 21. června 2017)
1. prosince 2016
Miloslav Ludvík (zdravotnictví, ČSSD) • Jan Chvojka (lidská práva a šéf Legislativní rady, ČSSD)
4. dubna 2017
Jiří Havlíček (průmysl a obchod, ČSSD)
24. května 2017
Richard Brabec (místopředseda vlády, ANO) • Ivan Pilný (finance, ANO)
21. června 2017
Stanislav Štech (školství, nestr. za ČSSD)
Úřadující vlády zemí Evropské unie
Alexander De Croo (Belgie) • Dimitar Glavčev (Bulharsko) • Petr Fiala (Česko) • Mette Frederiksenová II (Dánsko) • Kaja Kallasová III (Estonsko) • Petteri Orpo (Finsko) • Élisabeth Borneová (Francie) • Andrej Plenković II (Chorvatsko) • Simon Harris (Irsko) • Giorgia Meloniová (Itálie) • Nikos Christodoulides (Kypr) • Ingrida Šimonytėová (Litva) • Evika Siliņa (Lotyšsko) • Luc Frieden (Lucembursko) • Viktor Orbán V (Maďarsko) • Robert Abela II (Malta) • Olaf Scholz (Německo) • Mark Rutte IV (Nizozemsko) • Donald Tusk III (Polsko) • Luís Montenegro (Portugalsko) • Karl Nehammer (Rakousko) • Marcel Ciolacu (Rumunsko) • Kyriakos Mitsotakis II (Řecko) • Robert Fico IV (Slovensko) • Robert Golob (Slovinsko) • Pedro Sánchez II (Španělsko) • Ulf Kristersson (Švédsko)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vláda_Bohuslava_Sobotky&oldid=11184884“