Viktor von Scheuchenstuel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Viktor hrabě von Scheuchenstuel
Velitel 11. armády generálplukovník Viktor von Scheuchenstuel
Velitel 11. armády generálplukovník Viktor von Scheuchenstuel
Vrchní velitel 11. armády
Ve funkci:
1917 – 1918
PředchůdceFranz Rohr von Denta
Nástupcefunkce zanikla
Velitel 1. armádního sboru
Ve funkci:
1916 – 1917
PředchůdceKarl von Kirchbach
NástupceAlfred Krauß
Velitel 8. armádního sboru
Ve funkci:
1914 – 1916
PředchůdceArthur Giesl
NástupceSiegmund Benigni
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerálplukovník (1917), polní zbrojmistr (1915), polní podmaršál (1911), generálmajor (1907)
Narození10. května 1857
Vítkovice
Úmrtí17. dubna 1938 (ve věku 80 let)
Vídeň
Místo pohřbeníVídeňský ústřední hřbitov
Titulhrabě (1918)
Profesevoják
CommonsViktor von Scheuchenstuel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor Ludvík hrabě von Scheuchenstuel (německy Victor Ludwig Graf von Scheuchenstuel) (10. května 1857 Vítkovice – 17. dubna 1938 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1878, vystřídal působiště na různých místech monarchie, jako posádkový velitel strávil několik let v Čechách (Josefov, Praha). Na začátku první světové války převzal velení armádního sboru v Srbsku, později bojoval také v Itálii, Rumunsku a na východní frontě. V roce 1917 dosáhl hodnosti generálplukovníka a jako vrchní velitel 11. armády bojoval do konce války na italské frontě. V roce 1918 byl povýšen na hraběte, po rozpadu monarchie žil v soukromí ve Vídni.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Generálplukovník Viktor von Scheuchenstuel
Hrob Viktora Scheuchenstuela na Centrálním hřbitově ve Vídni

Pocházel ze staré německé rodiny, která byla již v roce 1576 povýšena do šlechtického stavu, nikdy ale nedosáhla většího majetku ani vlivu.[1] Narodil se jako nejstarší ze tří synů Viktora Scheuchenstuela, který byl huťmistrem ve vítkovických železárnách.[2] Viktor Ludvík získal vojenské vzdělání na kadetní škole v Hainburgu a do armády vstoupil v roce 1878 jako poručík. Další fázi vzdělání absolvoval na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni (1884–1886) a v hodnosti nadporučíka (1883) byl zařazen do důstojnického sboru generálního štábu, formálně příslušel k 21. pěší brigádě ve Lvově. Postupoval v hodnostech (kapitán 1889, major 1895) a nadále byl důstojníkem generálního štábu, krátce působil také jako velitel štábu pěší divize v Brně. Jako podplukovník (1897) byl šéfem štábu armádního sboru ve Lvově a následně velitelem batalionu u 33. pěšího pluku v Aradu. V roce 1901 byl povýšen na plukovníka a v letech 1903–1907 byl velitelem 50. pluku pěchoty v Brašově.[3][4]

K datu 1. listopadu 1907 obdržel hodnost generálmajora a převzal velení 69. pěší brigády v Karlsburgu (1907–1909).[5] V letech 1909–1910 byl krátce velitelem 8. horské brigády ve Foči v okupované Bosně a Hercegovině.[6] V letech 1910–1912 byl velitelem 10. pěší divize v Josefově a mezitím byl v roce 1911 povýšen do hodnosti polního podmaršála.[7][8] Do začátku první světové války nadále sloužil v Čechách a v letech 1912–1914 velel 9. pěší divizi v Praze.[9]

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

Na začátku první světové války byl se svou pražskou divizí zařazen do 8. armádního sboru generála Arthura Giesla určeného k invazi do Srbska. Po prvních neúspěších byl Giesl odvolán a velení 8. armádního sboru převzal v září 1914 Scheuchenstuel.[10] Pokračoval v bojích v Srbsku a v prosinci 1914 obsadil Bělehrad, který však musel krátce poté vyklidit. Další úspěchy rakousko-uherské armády na Balkáně byly umožněny jen díky německé pomoci armády generála Mackensena, jemuž byl Scheuchenstuel podřízen. V roce 1915 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra[11][12] a v lednu 1916 se zúčastnil útoku na Černou Horu, která byla až do konce první světové války rakousko-uherskou okupační zónou.

Po vyhlášení válečného stavu ze strany Itálie byl se svým armádním sborem převelen na italskou frontu, kde byl začleněn do armádní skupiny arcivévody Evžena. Vojsko arcivévody Evžena vedlo jen částečně úspěšný útok v jižním Tyrolsku. Po Brusilovově ofenzívě byl Scheuchenstuel převelen na východní frontu, kde byl v bojích proti Rusům 8. armádní sbor zcela rozprášen. Kvůli ostrým sporům s vrchním velením (Franz Conrad von Hötzendorf) byl zbaven funkce, osobním rozhodnutím císaře Františka Josefa byl ale v září 1916 znovu povolán do aktivní služby, stal se velitelem nově zformovaného 1. armádního sboru[13] určeného pro rumunskou frontu a zúčastnil se bojů v Karpatech.

V listopadu 1917 byl povýšen do hodnosti generálplukovníka[14] a po maršálu Rohrovi převzal vrchní velení 11. armády na italské frontě.[15] V bojích se potýkal především s nedostatkem potravin, což se nezměnilo ani po intervenci u generálního štábu. Zúčastnil se závěrečné fáze války v Itálii (bitva na Piavě, bitva u Vittorio Veneta). K datu 1. prosince 1918 byl odeslán do penze.[16] Poté žil v soukromí ve Vídni, kde také zemřel a spolu se svými sourozenci je pohřben na vídeňském Ústředním hřbitově (čestná skupina hrobů 15A).[17][18]

Tituly a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Během své vojenské kariéry obdržel řadu ocenění. Byl rytířem Leopoldova řádu s meči, nositelem Řádu železné koruny I. třídy s meči a Řádu železné koruny II. třídy s válečnou dekorací, dále držitelem Vojenského záslužného kříže, Vojenské záslužné medaile a Vojenského jubilejního kříže. Za první světové války získal ocenění také od Mezinárodního červeného kříže a obdržel také vyznamenání od spojeneckých mocností, byl nositelem I. a II. stupně německého Železného kříže a tureckého Železného půlměsíce, dále byl nositelem bádenského Řádu Bertholda I.[19] Jako velitel armádního sboru získal v roce 1914 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[20] Osobním dopisem císaře Karla I. byl 13. září 1917 povýšen na hraběte, formálně byl diplom s titulem vystaven k datu 3. ledna 1918.[21][22][23]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Rodina Scheuchenstuel in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich dostupné online
  2. ↑ Rodina Viktora Scheuchenstuela na webu geni.com dostupné online
  3. ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1904; Vídeň, 1903, s. 168, 580 dostupné online
  4. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 280 dostupné online
  5. ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1909; Vídeň 1908; s. 148, 170 dostupné online
  6. ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1910; Vídeň, 1909; s. 155, 172 dostupné online
  7. ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1912; Vídeň, 1911; s. 151, 180 dostupné online
  8. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 309 dostupné online
  9. ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 97, 131 dostupné online
  10. ↑ 8. armádní sbor na webu valka.cz dostupné online
  11. ↑ Seznam generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  12. ↑ Ranglisten des kaiserlich und königlich Heeres 1916; Vídeň, 1916; s. 14 dostupné online
  13. ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army dostupné online
  14. ↑ Viktor von Scheuchenstuel na webu valka.cz dostupné online
  15. ↑ 11. armáda na webu valka.cz dostupné online
  16. ↑ Služební postup Viktora Scheuchenstuela in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 161 dostupné online
  17. ↑ Hrob generála Scheuchenstuela na webu viennatouristguide dostupné online
  18. ↑ BAUER, Werner T.: Wiener Friedhofsführer; Vídeň, 2004; s. 112 ISBN 3-85439-335-0
  19. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Viktora Scheuchenstuela in: Ranglisten des kaiserlichen und königlichen Heeres 1918; Vídeň, 1918; s. 33 dostupné online
  20. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 345 dostupné online
  21. ↑ ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 93 ISSN 0036-5246
  22. ↑ ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 101–103 ISBN 80-86781-08-9
  23. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser; Gotha, 1922; s. 839 dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2023; Praha, 2015; s. 396–398 (heslo Scheuchenstuel) ISBN 978-80-905324-5-8

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Viktor_von_Scheuchenstuel&oldid=23487449“