Vízová politika schengenského prostoru

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Evropská unie
Vlajka Evropské unie

Tento článek je o:
Politice a institucích
Evropské unie

 z  d  e 

Výstupní razítko ze schengenského prostoru vydané na trajektovém terminálu Hook van Holland
Vstupní razítko do schengenského prostoru vydané na letišti v Mnichově

Vízová politika schengenského prostoru je stanovena Evropskou unií a vztahuje se na schengenský prostor a další členské státy EU kromě Irska.[1] Vízová politika umožňuje státním příslušníkům některých zemí vstoupit do schengenského prostoru letecky, po zemi nebo po moři bez víza pro pobyty do 90 dnů během 180denního období. Státní příslušníci některých dalších zemí musí mít vízum buď při příjezdu, nebo při tranzitu.

Schengenský prostor se skládá z 22 členských států EU a čtyř zemí mimo EU, které jsou členy ESVO: Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko. Bulharsko, Kypr a Rumunsko, ačkoli jsou členy EU, ještě nejsou součástí schengenského prostoru, nicméně mají vízovou politiku, která částečně vychází ze schengenského acquis.

Irsko odstoupilo od Schengenské dohody a místo toho uplatňuje svou vlastní vízovou politiku, stejně jako některá zámořská území členských států Schengenu.

Státní příslušníci zemí jednotného trhu EU jsou nejen osvobozeni od vízové povinnosti, ale jsou ze zákona oprávněni vstupovat a pobývat v ostatních členských zemích. Jejich právo na svobodu pohybu v ostatních členských zemích však může být omezeno ve vyhrazeném počtu situací, jak předepisují smlouvy EU.

Vízové výjimky[editovat | editovat zdroj]

     Schengenský prostor
     Ostatní členské státy EU a území schengenských států mimo schengenský prostor (volný pohyb v schengenském prostoru)
     Vízum není nutné pro krátkodobé pobyty v schengenském prostoru, obvykle 90 dní v jakémkoli 180denním období (EU 2018/1806 příloha II)
     Pro vstup do schengenského prostoru a pro průjezd některými schengenskými zeměmi v některých případech vyžadováno vízum (EU 2018/1806 příloha I)
     Vízum nutné pro vstup do jakékoli schengenské země nebo při tranzitu (příloha IV EC 810/2009)

Svoboda pohybu[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Směrnice o právech občanů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Visa policy of the Schengen Area na anglické Wikipedii.

  1. Schengen Visa – BMEIA, Außenministerium Österreich. web.archive.org [online]. 2015-11-17 [cit. 2022-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-11-17. 
  2. EUR-Lex - 32004L0038 - EN - EUR-Lex. eur-lex.europa.eu [online]. [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. EUR-Lex - l33152 - EN - EUR-Lex. eur-lex.europa.eu [online]. [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. EUR-Lex - 22007D0158 - EN - EUR-Lex. eur-lex.europa.eu [online]. [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Short Overview of the EFTA Convention | European Free Trade Association. www.efta.int [online]. [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. 
  6. EUR-Lex - 62003CJ0215 - EN - EUR-Lex. eur-lex.europa.eu [online]. [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]