Urzon kanadský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Urzon kanadský

Urzon kanadský
Urzon kanadský
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: hlodavci (Rodentia)
Čeleď: urzonovití (Erethizontidae)
Rod: urzon (Erethizon)
Druh: urzon kanadský (E. dorsatum)
Binomické jméno
Erethizon dorsatum
Linné, 1758
Oblast rozšíření urzona (šedě)
Oblast rozšíření urzona (šedě)

Urzon kanadský (Erethizon dorsatum) je severoamerický hlodavec připomínající svým vzhledem dikobraza, s nímž bývá laiky často zaměňován. Na rozdíl od něj má kratší a měkčí ostny a dokáže šplhat po stromech. Dikobraz navíc patří do jiné čeledi.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Žije v Severní Americe od Aljašky na západě po poloostrov Newfoundland na východě. Na jih zasahuje až do Tennessee a na severozápad Mexika. V minulosti se v letním období vyskytovali i na severu a západě Velkých plání v USA.

Žijí především v lesích - jehličnatých i listnatých.[1] Jsou ale velmi přizpůsobiví a lze je nalézt i v otevřené tundře nebo na pastvinách.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Urzon kanadský je jediný zástupce rodu urzon (Erethizon).[2] Urzoni patří spolu s rody Coendou, Echinoprocta a Sphiggurus (kuandové) do podčeledi Erethizontinae, která spolu s podčeledí tvoří čeleď Erethizontidae – urzonovití.[3]

čeleď Erethizontidae – urzonovití

  • podčeleď Erethizontinae
    • rod Erethizon – urzon
      • druh Erethizon dorsatumUrzon kanadský

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Urzoni mají robustní postavu.[1] Tělo měří 645–680 mm, ocas je 145–300 mm dlouhý. Váží obvykle 3,5 – 7 kg, ale velcí samci mohou údajně dosáhnout váhy až 18 kg.[4] Svrchní část těla je pokryta dutými ostrými ostny, které jsou asi 2 mm silné, až 75 mm dlouhé a je jich asi 30 000. Kolem nich rostou delší tuhé chlupy, někdy bíle zakončené.

Horní část těla je obvykle tmavě hnědá až do černa, jednotlivé ostny mají žlutavý základ a černou špičku. Na spodní části mají tmavé tuhé chlupy bez ostnů. Krátký tlustý ocas je ze svrchní strany kryt ostny.[4] Na noze mají čtyři prsty vpředu a pět vzadu.[1] Ty jsou opatřeny mohutnými zahnutými drápy, jež společně s dlouhými silnými palci umožňují šplhání po stromech. Chodidla mají silná a holá.

Mají malou hlavu, menší uši a stejně jako ostatní příslušníci této čeledi celkem 20 zubů – jejich zubní vzorec je

  • 1.0.1.3
  • 1.0.1.3

Jejich silné, ven směrované špičáky jsou oranžově zbarvené.[1] Samice mají dva páry mléčných žláz.

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Urzon kanadský v koruně stromu

Urzoni nejsou výhradně stromoví savci. V listnatých lesích se zdržují převážně ve větvích, oproti tomu v jehličnatých lesích více na zemi (především na jaře a v létě). V obou případech často šplhají do větví až 18 m vysoko, zde lezou pomalu, ale velmi jistě (mají výbornou rovnováhu). Neskáčou z větve na větev.

Skrýše si budují v pařezech, v dutých stromech (až 6 m nad zemí), v jeskyních, v půdních rozsedlinách nebo si je vyhrabávají v zemi nebo ve sněhu.[4] Často používají i další dočasné úkryty. V doupěti bývá obvykle jen jedno zvíře, ale v zimě někdy sdílí vhodný úkryt více jedinců.

Říká se, že mají špatný zrak, ale dobře slyší a mají také výborný čich.[1] Jsou převážně noční zvířata, ale občas se živí i ve dne. V zimě neupadají do zimního spánku, ale denně vylézají hledat potravu; jen ve velkých mrazech zůstávají v doupěti. V zimě se vzdalují od doupěte v průměru jen 8 m (podle jiné studie 130 m), v létě 150 m (podle jiné 1200 m).[1] Během sledování v Catskill Mountains ve státě New York bylo zjištěno průměrné potravní teritorium jednoho jedince 64,9 ha v létě a 7,4 ha v zimě. Obvykle používají stále stejné cesty od doupat k místům, kde se krmí.

Ostny jako obrana[editovat | editovat zdroj]

Ursoni se pohybují pomalu a působí neohrabaně.[1] Při nebezpečí utíkají nebo lezou na stromy, ale jsou-li zahnáni do úzkých, otočí k útočníkovi zády, vztyčí ocasní ostny a začnou couvat. Pokud varování nezabere, zasáhnou útočníka ocasem.[zdroj?] Ostny opatřené zpětnými háčky se snadno uvolní a zůstanou vězet v ráně. Díky zpětným háčkům se dostávají hlouběji do kůže útočníka, což může způsobit těžké hnisavé záněty. Většina šelem jako rysové či vlci si je vědoma tohoto nebezpečí a proto se urzonovi raději vyhnou.

Přesto některá zvířata urzony loví: rys červený, rosomák a kuna rybářská jsou schopni urzona přetočit na záda a zaútočit na jeho nechráněné břicho.[1]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Na jaře se tito živočichové živí výhonky, pupeny a květy, později listím, bobulemi, ořechy a nejrůznějšími plody. Zimní potrava se skládá z jehličí, lýka a jemné kůry stromů. Občas drží potravu v předních packách. Lížou také sůl a ohryzávají kosti, aby si zajistili dostatek minerálů.

Denně zkonzumují asi 450 g potravy. Jediný urzon dovede za týden zničit celý strom.[zdroj?]

Podle některých badatelů dokáží urzoni zdevastovat přírodu tím, že během zimy okoušou kůru na všech stromech nad sněžnou čarou; jiní přírodovědci však toto zpochybňují.[1] Ohryzávají také dřevěné nástroje používané lidi, protože z nich získávají potřebnou sůl.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

K páření dochází na podzim a na začátku zimy. Partneři si nejprve navzájem otírají čumáčky o sebe, pak si samec označkuje samici tak, že se postaví na zadní a pomočí ji. Doba březosti je 205-217 dní. Od dubna do června rodí samice jedno mládě; dvojčata jsou vzácná.[1]

Mláďata jsou dobře vyvinutá, váží 340–640 g, kůži mají pokrytou dlouhými černými chlupy a krátkými měkkými krátkými ostny, které do několika hodin ztvrdnou.[4] Ihned po narození vidí a umí chodit. Ve věku dvou dnů už je mladý urzon schopen lézt po stromech.[1] V zajetí jsou kojena několik měsíců, ale v přírodě jsou zřejmě odstavována dříve. Dospělá jsou podle různých pozorovatelů po 1,5 - 2,5 letech. Nejdelší věk zaznamenaný v přírodě je 18 let.[4]

Stupeň ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Urzon kanadský není podle posouzení Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN)ohrožen a v červeném seznamu druhů je vyhodnocen jako málo dotčený druh.[5]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Od dávných dob používaly indiánské ženy urzoní ostny jako materiál na zdobení oděvů a dalších předmětů, zejména na výšivky. Po namočení je zplošťovaly a pak barvily. Této dekorační technice se říká quillování.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k NOWAK, Ronald M. Walker's Mammals of the World. 6. vyd. Baltimore and London : Johns Hopkins University Press, 1999. 1921 s. ISBN 0-8018-5789-9. Kapitola North American Porcupine, s. 1656-59. (anglicky) 
  2. Profil taxonu urzon [online]. BioLib, [cit. 2015-02-28]. Dostupné online.  
  3. Mammal Species of the World [online]. 3. vyd. Bucknell University, 2009, [cit. 2015-02-22]. Kapitola Erethizontidae. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d e Profil taxonu urzon kanadský [online]. BioLib, [cit. 2015-02-28]. Dostupné online.  
  5. LINZEY, A. V., et al. Erethizon dorsatum [online]. IUCN, 2008, [cit. 2015-03-01]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2014.3.) Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]