Jetel bledožlutý
 Jetel bledožlutý | |
|---|---|
.jpg) Kvetoucí jetel bledožlutý (Trifolium ochroleucon) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | bobotvaré (Fabales) |
| Čeleď | bobovité (Fabaceae) |
| Tribus | Trifolieae |
| Rod | jetel (Trifolium) |
| Binomické jméno | |
| Trifolium ochroleucon Huds., 1762 | |
| Synonyma | |
Trifolium caucasicum | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
.jpg)
Jetel bledožlutý (Trifolium ochroleucon) je trsnatá vytrvalá rostlina, jeden z téměř dvou a půl sta druhů rodu jetel, který se jen řídce využívá jako pícní rostlina. Z přízemní listové růžice vyrůstají okolo 30 cm dlouhé lodyhy, které v létě nesou květenství bledě žlutých květů a později drobné oválné lusky, jež ve zralosti obsahují po jediném semeni.
V české přírodě je tato polykarpická bylina původní druh, který ale nebývá na rozdíl od některých jiných jetelů cíleně pěstován. Jetel bledožlutý je v Česku na znatelném ústupu a v „Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky z roku 2017“ je považován za ohrožený druh (C3), jeho samovolně rostoucí rostliny jsou v ČR chráněné.[1][2]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Druh se vyskytuje především v západní, střední a jižní Evropě a částečně ještě na západní Ukrajině či v jižní části evropského Ruska. Izolované arely se dále nacházejí v severní Africe, na Blízkém východě a v nesouvislých pásech podél úbočí Kavkazu, kde byl pozorován až do nadmořské výšky 2100 m n. m.
V České republice se vyskytuje především na východní Moravě, kde roste až do podhůří Beskyd a Bílých Karpat. Častý je také na východní straně Českomoravské vrchoviny a v okolí Moravské brány. V Čechách bývá k nalezení především v Českém středohoří a podhůří Krušných hor, místy i v regionech okolo řek Jizery a Labe. Nejvýše byl zaznamenán v Hrubém Jeseníku na úbočí Pradědu ve výšce 800 m.[3][4][5]
Ekologie[editovat | editovat zdroj]
Bylina je hemikryptofyt, jenž roste nejčastěji na sušších loukách a pastvinách, svažitých a křovinatých pozemcích stepního charakteru, ve vinohradech i okolo cest, stejně jako na náspech podél železničních tratí. Vyskytuje se také v lesostepích, po světlých lesních okrajích, na rozlehlejších lesních mýtinách i v suchých doubravách v kolinním a submontánním stupni, přednostně na bazických substrátech. Kvete v červnu a červenci, počet jeho chromozomů 2n = 16 a stupeň ploidie x = 2.[1][3][4][6]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Vytrvalá rostlina rostoucí z tenkého, obvykle větveného kořene s plazivým oddenkem. Lodyhy bývají dlouhé 20 až 40 cm, mívají tři až pět internodií, jsou přímé nebo jen u báze vystoupavé, obvykle jednoduché nebo chudě větvené a střídavě porostlé složenými trojčetnými listy. Dolní listy mívají řapík dlouhý, kdežto horní jsou téměř přisedlé. Lístky s kratičkým řapíčkem mají čepele živě zelené barvy, jsou eliptické, až 5 cm dlouhé a do 0,8 cm široké, celokrajné nebo jemně zoubkované, na vrcholu tupé či plytce vykrojené a oboustranně chlupaté; postranní žilky jsou husté a mírným obloukem ven vyklenuté. Palisty jsou kopinaté až šídlovité a téměř do poloviny srostlé s řapíkem. Na lodyze, listech i kalichu je bylina chlupatá.
Květy bez listenů jsou seskupené do vzpřímených květenství hlávek, která vyrůstají na vrcholech lodyh či jejich větví a v paždích dvou zdánlivě protistojných nejhořejších listů. Hlávky mívají průměr 2 až 3 cm, jsou kulovité až vejcovité a bývají nejvyšším listem zčásti zakryté, zprvu jsou přisedlé a po odkvětu krátce stopkaté.
Květy jsou přisedlé, vonné, oboupohlavné a dlouhé 1,5 až 2 cm. Kalichy s délkou do 1 cm mají bělavou desetižilnou trubku nálevkovitého tvaru, dlouhou asi 5 mm, kterou tvoří pět nestejně dlouhých, navzájem srostlých zubů, jež jsou po odkvětu ven vyhnuté. pyskaté koruny dlouhé 1,5 cm jsou vzhůru zakřivené, zprvu žluté a po odkvětu zhnědlé, kopinatá pavéza je o třetinu delší než člunek i křídla. V květu je deset dvojbratrých, ke koruně přirostlých tyčinek s prašníky. Květy nakvétající postupně poskytují hojně nektaru umístěného poměrně hluboko, je proto dosažitelný jen pro opylující hmyz s dlouhým sosákem (čmeláci, motýli a některé včely).
Plody jsou drobné, vejčité, jednosemenné lusky asi 3 mm dlouhé a 2 mm široké, které se otvírají chrupavčitým víčkem. Lusk, částečně obalen suchým vytrvalým kalichem, obsahuje pískově žluté až hnědé semeno dlouhé až 2 a široké 1,5 mm. Hmotnost tisíce semen je 1,85 gramů. Rostlina se vegetativně rozšiřuje plazivými oddenky a pohlavně semeny.[1][3][4][6][7]
Možnost záměny[editovat | editovat zdroj]
Jetel bledožlutý lze v české přírodě nejsnáze zaměnit s tu a tam pěstovaným nepůvodním jetelem panonským (Trifolium pannonicum), jehož vejčitá až válcovitá květenství velká 4 až 5 cm jsou na stopkách dlouhých od 5 do 10 cm a jeho postranní žilky na lístcích jsou přímé nebo dovnitř ohnuté.[3]
Význam[editovat | editovat zdroj]
Rostlina se někdy z jara přisévá jako příměs do jetelotravních směsí, které slouží coby krmivo pro býložravce. V Česku je od roku 2012 registrována odrůda 'Helian'. Je také vítaným zdrojem nektaru a pylu pro opylovače a zvyšuje snůšku medu. Na jeho kořenech symbioticky žijí bakterie rodu Rhizobium, které jímají vzdušný dusík a obohacují jím půdu.[1][7][8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 4. Praha: Academia, 1995. 529 s. ISBN 80-200-0384-3. Kapitola Trifolium ochroleucon, s. 480.
- ↑ GRULICH, Vít; CHOBOT, Karel. Červený seznam ohrožených druhů České republiky, cévnaté rostliny. S. 75–132. Příroda [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 2017 [cit. 2022-12-05]. Čís. 35, s. 75–132. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-12. ISSN 1211-3603.
- ↑ a b c d DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Jetel bledožlutý [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 2020-06-15 [cit. 2022-12-05]. Dostupné online.
- ↑ a b c DVORSKÝ, Miroslav. BOTANY.cz: Jetel bledožlutý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 2010-10-21 [cit. 2022-12-05]. Dostupné online.
- ↑ POWO: Trifolium ochroleucon [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2022 [cit. 2022-12-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska IV/4 [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1988 [cit. 2022-12-05]. Kapitola Ďatelina bledožltá. (slovensky)
- ↑ a b DZYUBENKO, N. I.; DZJUBENKO, E. A. Economic Plants and their Diseases, Pests and Weeds: Trifolium ochroleucon [online]. Agricultural Ecological Atlas of Russia and Neighboring Countries, RU, rev. 2009 [cit. 2022-12-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HOFBAUER, Jan. Jetel bledožlutý [online]. Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r. o., Troubsko [cit. 2022-12-05]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu jetel bledožlutý na Wikimedia Commons 
Taxon Trifolium ochroleucon ve Wikidruzích
