Přeskočit na obsah

Tomáš Holub (biskup)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jeho Excelence
Mons. ThLic. Tomáš Holub, Th.D.
2. plzeňský sídelní biskup
Plk. v. z.
Tomáš Holub, biskup plzeňský
Tomáš Holub, biskup plzeňský
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézeplzeňská
Jmenování12. února 2016
PředchůdceFrantišek Radkovský
HesloKdo miluje, poznává Boha (1 Jan 4, 7)
ZnakZnak
Svěcení
Kněžské svěcení28. srpna 1993
světitel Karel Otčenášek
Biskupské svěcení30. dubna 2016
světitel Dominik Duka
1. spolusvětitel František Radkovský
2. spolusvětitel Rudolf Voderholzer
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
ZeměČeskoČesko Česko
Datum narození16. srpna 1967 (57 let)
Místo narozeníJaroměř, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
PříbuzníŠtěpán Holub (sourozenec)
Karel Řičář (děd)
Povolánígenerální vikář, katolický kněz, kněz, vojenský kaplan, katolický biskup, biskup a duchovní
Alma materCyrilometodějská bohoslovecká fakulta v Litoměřicích
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tomáš Holub (* 16. srpna 1967 Jaroměř) je český katolický kněz a od dubna 2016 druhý biskup plzeňský.[1]

Na kněze byl vysvěcen v roce 1993. Prvním českým vojenským kaplanem se pak stal roku 1998. Mezi lety 2011–2016 působil na pozici generálního sekretáře české biskupské konference a také v úřadu kapitulního děkana Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, čímž mu jako kapitulní dignitě náležel titul prelát.[2][1]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Tomáš Holub se narodil v Jaroměři a vyrůstal v prostředí farnosti v Červeném Kostelci. V letech 1985–1989 absolvoval základní kurz teologie na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích, který si doplnil ročním studiem na Katolické teologické fakultě v Salcburku (1990–1991). Následně absolvoval magisterské studium teologie na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v roce 1993.

Postgraduální studium v oboru morální teologie absolvoval na Papežské lateránské univerzitě v Římě (2007–2008) a v Institut für Theologie und Frieden v Hamburku (studijní pobyty 2005–2008). Doktorát z morální teologie obdržel složením disertační práce na téma Etické aspekty boje proti terorismu ve světle učení o tzv. spravedlivé válce, kterou obhájil na KTF UK v roce 2008 (knižně: Boj proti terorismu ve světle nauky o takzvané spravedlivé válce: návrh kriteriologie[3]).

Od okamžiku, kdy jsem Hospodinu řekl, že s ním chci víc kamarádit, nic z toho, co se mi děje, jsem sám neplánoval.[4]

Duchovní služba

[editovat | editovat zdroj]

Kněžské svěcení přijal 28. srpna 1993 v Hradci Králové a do královéhradecké diecéze náležel až do svého jmenování biskupem plzeňským. Během kaplanské služby ve farnosti Kutná Hora působil i jako spirituál na kutnohorském Církevním gymnáziu sv. Voršily (do 1996). Jako vojenský kaplan působil v jednotkách, které se podílely na mezinárodních mírových misích IFOR/SFOR v bývalé Jugoslávii v letech 1996 až 1997. Byl prvním vikářem Vojenského vikariátu České republiky (1998–2007) a prvním hlavním kaplanem Armády České republiky (1998–2006), v armádě mu byla propůjčena hodnost plukovníka.

Po ukončení duchovní služby pro armádu byl nejprve jmenován moderátorem kurie (2008) a pak zastával v letech 2008–2010, vedle Mons. Josefa Sochy, post druhého paralelního generálního vikáře královéhradecké diecéze. Po jmenování královéhradeckého biskupa Dominika Duky arcibiskupem pražským se stal nejprve jeho osobním poradcem a pak od 1. července 2011 generálním sekretářem České biskupské konference.

Dne 14. srpna 2003 jej papež Jan Pavel II. jmenoval kaplanem Jeho svatosti. Roku 2006 se Holub stal poradcem ministra obrany pro duchovní službu. Od roku 2011 byl zvoleným děkanem Královské kolegiátní kapituly v Praze na Vyšehradě, kde byl od roku 2015 do roku 2016 také farářem při bazilice svatých Petra a Pavla.

Dne 30. dubna 2016 byl pražským arcibiskupem Dominikem Dukou vysvěcen na biskupa plzeňské diecéze.[2][1] Spolusvětiteli se stali emeritní biskup plzeňský František Radkovský a biskup řezenský Rudolf Voderholzer. Jako vůbec první biskup tak byl vysvěcen přímo na území plzeňské diecéze. Úřadu se ujal jako druhý plzeňský biskup.

Během vybírání nového arcibiskupa pražského se údajně stal jedním ze tří adeptů.[5] V lednu 2022 server Seznam Zprávy na základě zdrojů uvedl, že papež měl na podzim 2021 původní trojici kandidátů včetně Holuba odmítnout.[6]

Milosrdenství pro rozvedené

[editovat | editovat zdroj]

Od února 2023 byl v plzeňské diecézi zahájen proces tzv. rozlišování pro rozvedené, který se týká přijímání svátostí lidmi, žijícími po civilním rozvodu v novém svazku. Tyto věřící během něj budou doprovázet misionáři milosrdenství.[7]

Diskuse o této myšlence začala v české biskupské konferenci v roce 2016 po vydání apoštolské exhortace papeže Františka Radost z lásky, která vyzývá k většímu pochopení pro rozvedené. Na společném postupu se však biskupové nedokázali shodnout. Tato exhortace nicméně zdůrazňuje zodpovědnost jednotlivého diecézního biskupa rozhodnout o pravidlech v dané diecézi. Tomáš Holub tedy pokračoval v přípravách v plzeňské diecézi.[8] V ČR jde o první diecézi, která proces rozlišování pro rozvedené, jenž je může dovést opět až k přijímání svátostí, zavedla.

Stalo se tak za situace, kdy kněží v některých farnostech přijímání svátostí rozvedeným tajně umožňují. Podle Holuba to připomíná pohádku Pyšná princezna, v níž starý král přinese vdově uvězněné jeho podřízenými v žaláři pilník, aby mohla utéct, ačkoli může ve věci rozhodnout. „My nechceme dávat lidem pilníky, ale chceme, aby byly transparentně otevřeny dveře vězení, která věřícím křesťanům neprávem upírají svobodu Božích dětí,“ uvedl Holub.[8]

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

Jeho bratrem je český filosof a matematik Štěpán Holub, který působí na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Je vnukem poslance Národního shromáždění Karla Řičáře a bratrancem architekta Marka Řičáře.[9]

  1. a b c Plzeňskou diecézi nově vede Tomáš Holub [online]. Plzeň: čt.24, 30.4.2016 [cit. 2016-04-30]. Dostupné online. 
  2. a b Tomáš Holub novým plzeňským biskupem [online]. tisk.cirkev.cz [cit. 2016-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-16. 
  3. Boj proti terorismu ve světle nauky o takzvané spravedlivé válce: návrh kriteriologie. 1. vyd. vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky - Prezentační a informační centrum MO, 2009. 199 s. ISBN 978-80-7278-508-7. 
  4. S Tomášem Holubem o vojenských kaplanech i o katolické církvi, rozhlas.cz, 25. 2. 2012
  5. Jmenování nového pražského arcibiskupa se blíží. Ve hře zůstávají poslední tři jména. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2022-01-04 [cit. 2022-01-04]. Dostupné online. 
  6. PERGLER, Tomáš. Nový pražský arcibiskup může přijít „zdola“. Hodnostáři papeže nenadchli. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2022-01-10, rev. 2022-01-10 [cit. 2022-01-11]. Dostupné online. 
  7. HOLUB, Tomáš. Milosrdenství pro rozvedené [online]. Diecéze plzeňská, 2023-02-26. Dostupné online. 
  8. a b Biskup Tomáš: „Je třeba naslouchat a hledat řešení pro konkrétní lidské příběhy.“ [online]. Diecéze plzeňská, 2023-04-17. Dostupné online. 
  9. ŠINAGL, Jan; MARTY. Případ Josefa Marka, dříve ing. arch. Marka Řičáře je zřejmým justičním zločinem!. www.sinagl.cz [online]. [cit. 2022-01-05]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VESELOVSKÝ, Martin; HOLUB, Tomáš. Biskup na snowboardu. Praha: Vyšehrad, 2017. 123 s. ISBN 978-80-7429-906-3. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce:
– – –
Znak z doby nástupu 1. hlavní kaplan Armády České republiky
Tomáš Holub
19982006
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jan Kozler
Předchůdce:
– – –
Znak z doby nástupu 1. vikář Vojenského vikariátu České republiky
Tomáš Holub
19982007
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jaroslav Knichal
Předchůdce:
Ladislav Hučko
Znak z doby nástupu Generální sekretář České biskupské konference
Tomáš Holub
od roku 2011
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Stanislav Přibyl
(od října 2016)
Předchůdce:
František Radkovský
Znak z doby nástupu 2. sídelní biskup plzeňské diecéze
Tomáš Holub
od roku 2016
Znak z doby konce vlády Nástupce:
dosud ve funkci