Karel Řičář

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Řičář
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1935 – 1939
Stranická příslušnost
ČlenstvíČSL
SNJ
Narození23. října 1900
Voděrady
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí4. února 1977
Voděrady
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
PříbuzníTomáš Holub (vnuk), Marek Řičář (vnuk)
Profesepolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Řičář, též Karel Říčař (23. října 1900 Voděrady – 4. února 1977 Voděrady[1]), byl československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Československou stranu lidovou.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Byl chalupníkem ve Voděradech,[2] obhospodařoval 2,42 hektarů půdy.[3] Od roku 1922 se angažoval v orelském hnutí. V letech 1927-1945 byl starostou rodné obce. V květnu roku 1945 byl předsedou revolučního národního výboru, 31. května se členství v nově zvoleném MNV vzdal.[4][3] Během okupace uchránil řadu místních občanů před totálním nasazením do Německa.[5] Působil také v oblasti družstevnictví (zakladatel Hospodářského lidového družstva v Kostelci nad Orlicí) a pojišťovnictví (člen Národní pojišťovny v Praze).[6]

V roce 1920 vstoupil do Československé strany lidové (ČSL), kde byl v letech 1931-1938 členem Zemského výkonného výboru v Čechách. Patřil do okruhu spolupracovníků Msgre. Bohumila Staška. Byl autorem mnoha článků v lidoveckém tisku (Lidové listy, Štít, Třetí generace). Používal pseudonym Jan Vrch. V parlamentních volbách v roce 1935 byl zvolen za ČSL do Národního shromáždění. Poslanecké křeslo si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939, přičemž krátce předtím ještě v prosinci 1938 přestoupil do nově vzniklé Strany národní jednoty.[7]

Po únoru 1948 se zcela stáhl do ústraní a vystoupil i z ČSL. Roku 1954 byl zatčen, obviněn z kontaktů s ilegální Křesťansko-demokratickou stranou a odsouzen pro trestný čin velezrady k deseti letům vězení a propadnutí majetku.[8] Vězněn byl v Hradci Králové, na Pankráci, ve Valdicích a v Leopoldově. V roce 1960 byl propuštěn na amnestii. Poté až do své smrti pracoval v místním JZD. V roce 1968 se neúspěšně pokoušel o rehabilitaci a zapojil se opět do veřejného života. Znovu vstoupil do ČSL a účastnil se akcí K 231. V letech normalizace ze strany opět vystoupil.[9] Soudně rehabilitován byl posmrtně až po pádu komunistického režimu v roce 1990.[10]

Jeho vnuky jsou 2. biskup plzeňské diecéze Tomáš Holub a architekt Marek Řičář (později přijal jméno Josef Marek), stíhaný v rámci tzv. kauzy Budišov.[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ PEHR, Michal: Cestami křesťanské politiky, Akropolis 2007, s. 222.
  2. ↑ seznam zvolených poslanců [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-17]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Protokol o výpovědi Karla Řičáře, Archiv bezpečnostních složek
  4. ↑ Historie obce Voděrady [online]. obec-voderady.cz [cit. 2012-07-07]. Dostupné online. 
  5. ↑ Historie obce Voděrady [online]. obec-voderady.cz [cit. 2011-10-17]. Dostupné online. 
  6. ↑ PEHR, Michal, Cestami křesťanské politiky, Akropolis 2007, str. 222-223
  7. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-18]. Dostupné online. 
  8. ↑ Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. ledna 1955 [online]. [cit. 2012-07-24]. Dostupné online. 
  9. ↑ PEHR, Michal, Cestami křesťanské politiky, Akropolis 2007, str. 223
  10. ↑ Usnesení Rt 137/90 Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 10. 1990
  11. ↑ Případ Josefa Marka, dříve ing. arch. Marka Řičáře je zřejmým justičním zločinem! [online]. sinagl.cz [cit. 2016-03-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Řičář&oldid=23094937“