Tisovec (evropsky významná lokalita)
 Tisovec | |
|---|---|
| IUCN kategorie III (Přírodní památka) | |
.jpg) Lokalita v červnu 2018 | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 2009 |
| Nadm. výška | 620–784 m n. m. |
| Rozloha | 26,12 ha |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Okres | Sokolov |
| Souřadnice | 50°21′15,77″ s. š., 12°30′42,35″ v. d. |
  Tisovec | |
| Další informace | |
| Kód | 6148 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tisovec je evropsky významná lokalita vyhlášená v roce 2009 a od roku 2018 chráněná jako přírodní památka.[1] Lokalita je zahrnuta do soustavy Natura 2000. Chráněné území leží v západním Krušnohoří u Kraslic v okrese Sokolov v Karlovarském kraji. Území je rovněž geologickou lokalitou Geoparku Egeria, části Česko-bavorského geoparku.[2]
V květnu 2014 navrhl Městský úřad v Kraslicích vyhlášení lokality Přírodní památkou.[3] S účinností od 3. února 2018 vyhlásila Rada Karlovarského kraje lokalitu přírodní památkou.[1]
Předmětem ochrany je vegetace druhotných vřesovišť a stanovišť s výskytem terestrických (rostoucích na půdě) a saxikolních (rostoucích na kamenech) druhů lišejníků.[4][5]
Popis oblasti[editovat | editovat zdroj]
Lokalita se nachází v západní části geomorfologického celku Krušné hory, podcelku Klínovecká hornatina, okrsku Jindřichovická vrchovina. Leží na západním a jihozápadním svahu vrchu Tisovec (807 m), nad levým břehem Bublavského potoka, přibližně 2,5 km severně od Kraslic v katastrálních území Tisová u Kraslic a Bublava.[6]
Geologie[editovat | editovat zdroj]
Horninový podklad širšího okolí tvoří fylity, v chráněném území převažuje kvarcitický fylit a kvarcit, často s výchozy deskovitě odlučného kvarcitu. Při hercynském vrásnění a pronikání žulového magmatu bylo ložisko vícekrát metamorfováno. V minulosti zde probíhala těžba rudních těles s převládající rudou mědi chalkopyritem.[2][7]
Hornictví[editovat | editovat zdroj]
Rudní revír v okolí osady Tisová pod svahy vrchu Tisovec patřil k významným historickým ložiskům těžby mědi v českých zemích. Stalo se ekonomickou základnou královského horního města Kraslice, jemuž v roce 1370 poskytl privilegia císař Karel IV. Nebohatší rudní polohy obsahovaly 1,0 až 1,8 % mědi. Hlavní rudou mědi byl chalkopyrit doprovázený rudou zinku sfaleritem a rudou olova galenitem. Chalkopyrit měl příměsi stříbra a zlata, vyrobený rudní koncentrát obsahoval až 200 ppm stříbra, které bylo získáváno v hutích jako vedlejší produkt. Okolo bývalých hutí v údolí Bublavského potoka se nacházejí haldy strusek po tavení rud. Dolování zažilo rozkvět v 15.–17. století, v období kdy Kraslice náležely Šlikům a Šumburkům. Od poloviny 17. století začalo dolování rud upadat. Nové bilanční zásoby rud byly objeveny geologickým průzkumem v roce 1950. V období 1960–1973 bylo vytěženo 561 tisíc tun rudy s průměrným obsahem 0,94 % mědi. Roku 1994 byla těžba ukončena. Od vrcholových partií vrchu Tisovec se až do údolí Bublavského potoka rozkládají četné haldy. Historické dobývání připomínají ústí starých štol, většinou propadlých a zavalených.[7][8]
Flóra a fauna[editovat | editovat zdroj]
Území je částečně zalesněno a částečně zarostlé náletovými dřevinami. Převládají bříza bělokorá (Betula pendula), borovice lesní (Pinus sylvestris), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), javor klen (Acer pseudoplatanus) a smrk ztepilý (Picea abies). Bylinné patro je tvořeno především keříčky vřesu obecného (Calluna vulgaris), brusnice borůvky (Vaccinium myrtillus) a brusnice brusinky (Vaccinium vitis-idaea). Na území roste řadu řada rostlin, včetně druhů tolerantních k vysokému obsahu kovů v substrátu. Zvýšené množství kovů má za následek pomalejší růst vřesoviště, čehož využívá množství konkurenčně slabých druhů lišejníků. Typickým druhem na vřesovištích je pukléřka islandská (Cetraria islandica).[9]
Z fauny je na opuštěných rudních haldách hojný výskyt ještěrky živorodé (Zootoca vivipara) a v návaznosti na existenci zimovišť ve starých důlních dílech je zde potvrzován výskyt netopýra vodního (Myotis daubentonii).[9]
Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]
-
Odvaly porostlé vřesem a borůvčím -
Porosty borůvčí na haldách -
Kameny s porosty lišejníků -
Detail lišejníku -
Obnovené ústí Královské štoly -
Odval pod Královskou štolou -
Ústí štoly Himmelfahrt -
Odvaly pod štolou Himmelfahrt
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Nařízení č. 3/2017, Karlovarského kraje o zřízení Přírodní památky Tisovec a jejího ochranného pásma.
- ↑ a b TVRDÝ, Jaromír. Česko-Bavorský Geopark, Průvodce č. 10. Sokolov: Muzeum Sokolov, 2012. Kapitola Geologické zajímavosti – Tajemství nitra země.
- ↑ Záměr vyhlášení Přírodní památky Tisovec [online]. MÚ Kraslice, 2014-05-22 [cit. 2018-06-02]. Dostupné online.
- ↑ Tisovec [online]. Dostupné online.
- ↑ EVL Tisovec [online]. [cit. 2019-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-01-13.
- ↑ Prohlížení - geomorfologické členění - Národní geoportál INSPIRE [online]. geoportal.gov.cz [cit. 2018-06-02]. Dostupné online.
- ↑ a b ROJÍK, Petr. Geologie a nerostné zdroje Karlovarského kraje. Karlovy Vary: Karlovarský kraj, 2015. 195 s. ISBN 978-80-88017-24-0. S. 111–112.
- ↑ ZEMAN, Lubomír. Průvodce po významných hornických památkách západního Krušnohoří. 2. vyd. Karlovy Vary: Karlovarský kraj, 2013. 75 s. ISBN 978-80-87104-72-9. Kapitola Kraslice-Tisová, s. 42–44.
- ↑ a b SIKORA, Jiří. Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Tisovec. Praha: AOPK, 2015.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- UHLÍK, Petr. Zajímavá místa Kraslicka – vrch Tisovec. Sokolovsko. MAS Sokolovsko, 2013, roč. 4, čís. 1, s. 35–37.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tisovec na Wikimedia Commons - Informace na Sokolovský deník.cz
- Lišejníky rudních hald na Tisovci u Kraslic
