Tisovec (evropsky významná lokalita)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdroje k infoboxuEvropsky významná lokalita
Tisovec
Lokalita v červnu 2018
Datum vyhlášení 2009
Kód ÚSOP 5460
Výška 620–784 m n. m.
Výměra 26,12 ha
Seznam CHÚ v okrese Sokolov
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Souřadnice
Tisovec
Tisovec

Tisovec je evropsky významná lokalita vyhlášená v roce 2009 a od roku 2018 chráněná jako přírodní památka.[1] Lokalita je zahrnuta do soustavy Natura 2000. Chráněné území leží v západním Krušnohoří u Kraslicokrese SokolovKarlovarském kraji. Území je rovněž geologickou lokalitou Geoparku Egeria, části Česko-bavorského geoparku.[2]

V květnu 2014 navrhl Městský úřad v Kraslicích vyhlášení lokality Přírodní památkou.[3] S účinností od 3. února 2018 vyhlásila Rada Karlovarského kraje lokalitu přírodní památkou.[1]

Předmětem ochrany je vegetace druhotných vřesovišť a stanovišť s výskytem terestrických (rostoucích na půdě) a saxikolních (rostoucích na kamenech) druhů lišejníků.[4][5]

Popis oblasti[editovat | editovat zdroj]

Lokalita se nachází v západní části geomorfologického celku Krušné hory, podcelku Klínovecká hornatina, okrsku Jindřichovická vrchovina. Leží na západním a jihozápadním svahu vrchu Tisovec (807 m), nad levým břehem Bublavského potoka, přibližně 2,5 km severně od Kraslic v katastrálních území Tisová u Kraslic a Bublava.[6]

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Horninový podklad širšího okolí tvoří fylity, v chráněném území převažuje kvarcitický fylit a kvarcit, často s výchozy deskovitě odlučného kvarcitu. Při hercynském vrásnění a pronikání žulového magmatu bylo ložisko vícekrát metamorfováno. V minulosti zde probíhala těžba rudních těles s převládající rudou mědi chalkopyritem.[2][7]

Hornictví[editovat | editovat zdroj]

Rudní revír v okolí osady Tisová pod svahy vrchu Tisovec patřil k významným historickým ložiskům těžby mědi v českých zemích. Stalo se ekonomickou základnou královského horního města Kraslice, jemuž v roce 1370 poskytl privilegia císař Karel IV. Nebohatší rudní polohy obsahovaly 1,0 až 1,8 % mědi. Hlavní rudou mědi byl chalkopyrit doprovázený rudou zinku sfaleritem a rudou olova galenitem. Chalkopyrit měl příměsi stříbra a zlata, vyrobený rudní koncentrát obsahoval až 200 ppm stříbra, které bylo získáváno v hutích jako vedlejší produkt. Okolo bývalých hutí v údolí Bublavského potoka se nacházejí haldy strusek po tavení rud. Dolování zažilo rozkvět v 15.–17. století, v období kdy Kraslice náležely Šlikům a Šumburkům. Od poloviny 17. století začalo dolování rud upadat. Nové bilanční zásoby rud byly objeveny geologickým průzkumem v roce 1950. V období 1960–1973 bylo vytěženo 561 tisíc tun rudy s průměrným obsahem 0,94 % mědi. Roku 1994 byla těžba ukončena. Od vrcholových partií vrchu Tisovec se až do údolí Bublavského potoka rozkládají četné haldy. Historické dobývání připomínají ústí starých štol, většinou propadlých a zavalených.[7][8]

Flóra a fauna[editovat | editovat zdroj]

Území je částečně zalesněno a částečně zarostlé náletovými dřevinami. Převládají bříza bělokorá (Betula pendula), borovice lesní (Pinus sylvestris), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), javor klen (Acer pseudoplatanus) a smrk ztepilý (Picea abies). Bylinné patro je tvořeno především keříčky vřesu obecného (Calluna vulgaris), brusnice borůvky (Vaccinium myrtillus) a brusnice brusinky (Vaccinium vitis-idaea). Na území roste řadu řada rostlin, včetně druhů tolerantních k vysokému obsahu kovů v substrátu. Zvýšené množství kovů má za následek pomalejší růst vřesoviště, čehož využívá množství konkurenčně slabých druhů lišejníků. Typickým druhem na vřesovištích je pukléřka islandská (Cetraria islandica).[9]

Z fauny je na opuštěných rudních haldách hojný výskyt ještěrky živorodé (Zootoca vivipara) a v návaznosti na existenci zimovišť ve starých důlních dílech je zde potvrzován výskyt netopýra vodního (Myotis daubentonii).[9]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Nařízení č. 3/2017, Karlovarského kraje o zřízení Přírodní památky Tisovec a jejího ochranného pásma
  2. a b TVRDÝ, Jaromír. Česko-Bavorský Geopark, Průvodce č. 10. Sokolov: Muzeum Sokolov, 2012. Kapitola Geologické zajímavosti – Tajemství nitra země. 
  3. Záměr vyhlášení Přírodní památky Tisovec [online]. MÚ Kraslice, 2014-05-22 [cit. 2018-06-02]. Dostupné online. 
  4. Tisovec [online]. Dostupné online. 
  5. EVL Tisovec [online]. Dostupné online. 
  6. Prohlížení - geomorfologické členění - Národní geoportál INSPIRE [online]. geoportal.gov.cz [cit. 2018-06-02]. Dostupné online. 
  7. a b ROJÍK, Petr. Geologie a nerostné zdroje Karlovarského kraje. Karlovy Vary: Karlovarský kraj, 2015. 195 s. ISBN 978-80-88017-24-0. S. 111-112. 
  8. ZEMAN, Lubomír. Průvodce po významných hornických památkách západního Krušnohoří. 2. vyd. Karlovy Vary: Karlovarský kraj, 2013. 75 s. ISBN 978-80-87104-72-9. Kapitola Kraslice-Tisová, s. 42–44. 
  9. a b SIKORA, Jiří. Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Tisovec. Praha: AOPK, 2015. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • UHLÍK, Petr. Zajímavá místa Kraslicka – vrch Tisovec. Sokolovsko. MAS Sokolovsko, 2013, roč. 4, čís. 1, s. 35-37. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]