Pískovna Erika
 Pískovna Erika | |
|---|---|
| IUCN kategorie III (Přírodní památka) | |
.jpg) Lokalita v květnu 2019 | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 2004 |
| Nadm. výška | 470–490 m n. m. |
| Rozloha | 21,9 ha |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Okres | Sokolov |
| Umístění | Lomnice, Svatava |
| Souřadnice | 50°12′54,05″ s. š., 12°36′11,34″ v. d. |
  Pískovna Erika | |
| Další informace | |
| Kód | 2773 |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pískovna Erika je evropsky významná lokalita vyhlášená v roce 2004 a od roku 2018 chráněná jako národní přírodní památka. Lokalita je zahrnuta do soustavy Natura 2000. Pískovna leží v okrese Sokolov v Karlovarském kraji, na území Geoparku Egeria, který je součástí Česko - bavorského geoparku. Předmětem ochrany je výskyt čolka velkého (Triturus cristatus).[1][2]
Charakteristika oblasti[editovat | editovat zdroj]
Dle geomorfologického členění leží pískovna Erika v okrsku Krajkovská pahorkatina v podcelku Klínovecká hornatina v jihozápadní části Krušných hor. Z pohledu geologických poměrů náleží k Sokolovské pánvi.[3] Lokalita se nachází přibližně 1,5 km západně od obce Lomnice, 2,5 km severozápadně od obce Svatavy, vlevo od silnice Sokolov–Svatava–Jindřichovice, v katastrálních územích Lomnice u Sokolova, Svatava, Týn u Lomnice.
.jpg)
Geologie[editovat | editovat zdroj]
Z geologického hlediska je území nejlépe odkrytým profilem starosedelského souvrství v Sokolovské pánvi. V pískovně jsou dobré podmínky pro sledování různých druhů vrstevnatosti a struktur sedimentárních hornin, ze kterých lze vyčíst jejich vznik.[4]
Paleontologická lokalita[editovat | editovat zdroj]
Pískovna má velký paleontologický význam, je místem výskytu terciérních (třetihorních) zkamenělin, především listů subtropických stromů. Představuje sondu do Starosedelského souvrství, nejstaršího terciérního souvrství v Sokolovské pánvi, svrchně eocenního stáří, s možným přesahem do nejspodnějšího oligocénu. Výplň souvrství je tvořena převážně kaolinitickými jíly, písky, pískovci, štěrky a slepenci, které dosahují mocnosti okolo 40 m. Sedimentace probíhala ukládáním z říčních toků, které se vlévaly do mělkých jezer. K uložení většiny sedimentů došlo už před koncem eocénu. V těchto vrstvách nalezneme četné zkameněliny eocenní flóry stálezelených pralesů subtropického pásma, které jsou známé již od 18. století. Nálezy pocházejí hlavně z pískovců a křemenců.[5][6]
V dubnu 2017 navrhlo Ministerstvo životního prostředí vyhlášení lokality Národní přírodní památkou.[7] S účinností od 1. května 2018 byla lokalita vyhlášena Národní přírodní památkou.[8]
Život v pískovně[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
.jpg)
V opuštěné pískovně se vytvořilo velmi zajímavé prostředí s menšími vodními plochami, které vyhledávají především obojživelníci. Vyskytují se zde skokani (Rana sp.), rosnička zelená (Hyla arborea), ropucha krátkonohá (Epidalea calamita, starší název Bufo calamita), čolek obecný (Lissotriton vulgaris) a čolek velký (Triturus cristatus). Od května do srpna zde sídlí kolonie břehulí říčních (Riparia riparia), které si hloubí nory ve stěně lomu.[4]
Pískovna Erika je na Sokolovsku také velmi významnou vážkovou lokalitou. Zatím zde byl potvrzen výskyt téměř třiceti (26) druhů vážek. Mimo jiné kriticky ohrožené druhy šídlatka kroužkovaná (Sympecma paedisca) a vážka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis), ohrožená vážka žlutoskvrnná (Orthetrum coerulescens) a zranitelné druhy šídlatka zelená (Lestes virens) a vážka čárkovaná (Leucorrhinia dubia).[9]
V roce 2009 bylo v pískovně nalezeno několik rostlin plavuňky zaplavované (Lycopodiella inundata), která patří v Česku mezi silně ohrožené rostliny. V průběhu let se rozrostla na minimálně čtyřech lokalitách na ploše až desítek metrů čtverečních, na každé v dosti vysoké pokryvnosti. Ve stejné době jako u výskytu plavuňky se kolem jedné tůňky na vlhkých písečných březích objevilo několik rostlin rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia) a její populace se postupně rozšiřovala. Nejprve rostla kolem tůňky, později se objevovala i jinde a začala se rozrůstat na několika plošně velkých místech u tůní, obdobně jako plavuňka. Pokryvnost rosnatky na některých místech přesahuje 80%. Celkově zde rostou desítky tisíc rostlin, které kvetou a plodí.[10]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ EVL Pískovna Erika [online]. Dostupné online.
- ↑ Pískovna Erika [online]. [cit. 2018-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-16.
- ↑ Plán péče o národní přírodní památku Pískovna Erika na období 2018–2025. Správa CHKO Slavkovský les Mariánské Lázně: Agentura ochrany přírody a krajiny, 2018-05-01. 46 s. S. 11.
- ↑ a b TVRDÝ, Jaromír. Česko-Bavorský Geopark, Průvodce č. 4. Sokolov: Muzeum Sokolov, 2012. Kapitola Geologické zajímavosti - Sokolovsko, s. 9–10.
- ↑ ROJÍK, Petr. Návrh stratigrafického členění terciéru sokolovské pánve. Zpravodaj Hnědé uhlí. Výzkumný ústav pro hnědé uhlí Most, 2005, čís. 2, s. 16–34. Dostupné online. Archivováno 16. 7. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ HOKR, Zdeněk. Terciér Sokolovské hnědouhelné pánve. Praha: Ústřední ústav geologický, 1961.
- ↑ Oznámení návrhu na vyhlášení Národní přírodní památky Pískovna Erika [online]. Ministerstvo životního prostředí, 2017-04-11 [cit. 2017-04-21]. Dostupné online.
- ↑ Vyhláška č. 50/2018 Sb., Vyhláška o vyhlášení Národní přírodní památky Pískovna Erika a stanovení jejích bližších ochranných podmínek. [cit. 2018-06-02]. Dostupné online.
- ↑ VÁŠA, Miloš. Vážky Sokolovska [online]. [cit. 2017-04-21]. Dostupné online.
- ↑ KRÁSA, Petr. Divočina za humny – pískovny a plavuňka. Časopis Arnika. 2020, čís. 2/2020, s. 53–54.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pískovna Erika na Wikimedia Commons - Informace na webu geology.cz
- Vážky Sokolovska
