Thurn-Valsassina
| Thurnové-Valsassina | |
|---|---|
 | |
| Země |  Rakouské císařství,  Švédsko,  Prusko |
| Mateřská dynastie | Thurnové/Torrianiové (della Torre), Valsassina |
| Tituly |
|
| Rok založení | 12. století |
| Poslední vládce | dosud žijící |
| Větve rodu | Thurn-Taxisové, Thurn a Valsassina-Como-Vercelli |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Thurn-Valsassinové (německy též Thurn und Valsassina) je původně furlánsko-gorický a později také rakouský šlechtický rod, působící i v Čechách. Po potvrzení císařem Ferdinandem III. jsou Thurn-Valsassinové považováni za předky rodu Thurn-Taxisů.[1]
Další šlechtická rodina Thurnů ze St. Gallenu se směla nazývat Thurn-Valsassina, ta však nebyla příbuzná.
V řadě zdrojů (včetně např. německých)[2] je u názvu rodu nebo u jména některých jeho příslušníků používána podoba Valsássina (Thurn-Valsássina), tedy s dlouhým "a".
Historie rodu
[editovat | editovat zdroj]
Rod Thurnů má původ ve starém italském rodu Torrianiů (Della Torre), který se objevuje již ve 12. století.
Jako první do Čech dorazil František Bernard Thurn, který se poprvé oženil s Ludmilou Berkovou z Dubé, která zemřela roku 1558 se dvěma malými dětmi; podruhé se oženil s Barborou Šlikovou, s níž měl čtyři syny. Z nichž nejznámějším se stal Jindřich Matyáš Thurn (1567–1640). Vychovali jej v katolické víře, v dospělosti však přestoupil k protestantskému náboženství. Jako mladý bojoval proti Turkům. V roce 1609 se stal velitelem stavovského vojska. Po pražské defenestraci byl jmenován direktorem a jedním ze dvou vrchních velitelů vojska při českém stavovském povstání. Bojoval v jižních Čechách, porazil císařskou armádu u Vídně. Ovšem nebyl vrchním velitelem vojsk, která bojovala na Bílé hoře. Po porážce povstání odešel do exilu a válčil v dánských a švédských službách. Albrecht z Valdštejna jej zajal v bitvě u Stínavy, ale propustil jej. V roce 1640 Jindřich Matyáš Thurn v emigraci v Livonsku na území dnešního Estonska zemřel.
Tituly
[editovat | editovat zdroj]Členové rodu byli uznáni jako hrabata z Valsassiny a povýšeni na říšská hrabata 26. května 1533, to jim bylo potvrzeno 13. června 1572 a znovu 16. června 1664. Podle diplomu uděleného císařem Leopoldem I. 20. března 1666, obnoveného 11. června 1704 a konečně potvrzeného císařovnou Marií Terezií 19. listopadu 1750 má nejstarší člen sestupné linie nárok na titul nejvyššího dědičného zemského maršálka v okněžněném hrabství Gorice a Gradiška, dědičného hofmistra v Kraňsku a nejvyššího dědičného komorníka nad stříbrem v Korutanech, zatímco ostatní členové linie mají titul dědičného zemského maršálka v okněžněném hrabství Gorice a Gradiška, dědičného hofmistra v Kraňsku a dědičného komorníka nad stříbrem v Korutanech.[3]
Osobnosti rodu
[editovat | editovat zdroj]- František z Thurn-Valsassiny (1508–1586), tajný rada arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského
- Jindřich Matyáš z Thurnu (1567–1640), český šlechtic, vůdčí osobnost stavovského povstání v Čechách v roce 1618
- František Bernard z Thurnu a Valsassiny (1592–1628), generálmajor působící v moravských, císařských a švédských službách
- Jan Jakub z Thurnu a Valsassiny (1602–1643), švédský vojevůdce ve třicetileté válce
- Jindřich z Thurnu (1628–1656), švédský generál, říšský rada, místodržitel v Rize a Reveli
- Karel Maxmilián z Thurnu a Valsassiny (1643–1716), moravský zemský hejtman, rytíř Řádu zlatého rouna (611)
- František Maria Oldřich z Thurnu-Valsassina (1691–1741), polní vachmistr
- Antonín z Thurn-Valsassiny (1723–1806), c.k. polní zbrojmistr, rytíř Řádu zlatého rouna a majitel 43. pěšího pluku
- Evžen František z Thurn-Valsassiny (1725–1805), c.k. generálmajor
- Josef Benedikt z Thurn-Valsassiny (1744–1825), probošt a předseda vlády v Řezně
- František Xaver Josef z Thurn-Valsassiny (1748–1790), c.k. generálmajor
- Josef Antonín Jan Nepomuk Vincenc z Thurn-Valsassiny (1760–1831), napoleonský generálmajor
- Jiří Antonín František z Thurn-Valsassiny-Como-Vercelli (1788–1866), rakouský císařský polní zbrojmistr
- Hyacint z Thurn-Valsassiny (1818–1877), rakouský politik
- Jiří Bedřich z Thurn-Valsassiny-Como-Vercelli (1834–1879), poslanec rakouské říšské rady
- Jan Douglas z Thurn-Valsassiny (1835–1904), poslanec zemského sněmu
- Gustav z Thurn-Valsassiny (1836–1888), rakouský politik
- Karolína Thurn-Valsassina-Como-Vercelli (1863–1944), provdaná ze Šternberka, česká šlechtična
- Douglas Thurn-Valsassina-Como-Vercelli (1864–1939), rakousko-uherský diplomat
- Vincenc Thurn-Valsassina (1866–1928), rakouský politik, majitel velkostatku Valeč
- Alexandr Thurn-Valsassina (1879–1962), rakousko-uherský diplomat
- Georg Thurn-Valsassina (1900–1967), rakouský velkostatkář, předseda Rakouského spolku pro ochranu přírody (Naturschutzbund Österreich)
- Isabela z Thurn-Valsassiny (1962–1988), rakouská šlechtična, modelka, provdaná princezna hannoverská
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ GRILLMEYER, Siegfried. Habsburgs Diener in Post und Politik: das "Haus" Thurn und Taxis zwischen 1745 und 1867. [s.l.]: P. Von Zabern 584 s. Dostupné online. ISBN 978-3-8053-3566-9. (německy) Google-Books-ID: qLBmAAAAMAAJ.
- ↑ ÖNB-ANNO - Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2025-01-15]. Dostupné online.
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1861. Gotha: [s.n.], 1861. Dostupné online. S. 882.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Thurnové-Valsassina na Wikimedia Commons
