Stejnopohlavní manželství v Norsku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Stejnopohlavní manželství je v Norsku možné uzavírat od 1. ledna 2009, kdy nabyl účinnost návrh příslušného zákona přijatý parlamentem v červnu 2008.[1][2] Norsko se tak stalo první severskou zemí a zároveň šestou zemí na světě, která se k takovému kroku odhodlala.

Registrované partnerství[editovat | editovat zdroj]

Stejnopohlavní svazky v Evropě
     Stejnopohlavní manželství
     Registrované partnerství
     Neregistrované soužití
     Neexistuje politická shoda
     Neuznáváno či neznámo
     Manželství striktně vymezeno jako svazek muže a ženy

Norsko přijalo zákon o registrovaném partnerství 30. dubna 1993. Účinným se stal 1. srpna 1993.[3][4] Tímto se po Dánsku (1989) stalo druhou zemí, která zlegalizovala stejnopohlavní soužití.

Registrované partnerství garantovalo osobám žijícím v něm prakticky zcela stejná práva a povinnosti plynoucí z manželství, včetně ustanovení o rozvodu.[3][4]

Zákon však obsahoval dodatek, že veškerá ustanovení Zákona o osvojení týkající se manželských párů se nesmí aplikovat na registrované partnerství. To v praxi znamenalo, že na základě platného zákona o biotechnologiích mohly asistovanou reprodukci podstupovat pouze manželské páry nebo domácnosti tvořené osobami různého pohlaví. Nicméně v červnu 2011 přijal norský parlament návrh novely zákona umožňující osobám žijícím v registrovaném partnerství adopci dítěte druhého z partnerů.[5] Nový zákon nabyl účinnosti 1. ledna 2002.[3][4]

V r. 2002 zveřejnila zpravodajská agentura Reuters statistiku registrovaných partnerství. Podle jejích údajů uzavíralo každoročně registrované partnerství cca 150 párů. Jedním z nich byl i bývalý ministr financí Per-Kristian Foss.[6]

Páry žijící v registrovaném partnerství mají momentálně možnost buď v tomto stavu setrvávat, anebo požádat o jeho změnu na manželství. Nicméně po legalizaci stejnopohlavních sňatků nebyla uzavřena žádná další partnerství.

Stejnopohlavní manželství[editovat | editovat zdroj]

První návrh zákona o genderově-neutrálním manželství předložili 18. listopadu 2004 dva poslanci za Socialistickou levicovou stranu. Jejich cílem bylo zrušení stávajícího zákona o registrovaném partnerství a jeho nahrazení manželstvím přístupným heterosexuálním i homosexuálním párům. Od návrhu se nakonec upustilo s tím, že se touto záležitostí začně vláda v budoucnu zabývat. Vládní kabinet tehdy sestávající převázně z členů Konzervativní strany svého slibu však nedostál. Následující Stoltenbergova vláda však otázku stejnopohlavního manželství znovu otevřela a to rovnou na vládní tiskové konferenci v hotelu Soria Moria. Veřejné slyšení na toto téma se konalo 16. května 2007.[7]

29. května 2008 zveřejnila new yorská tisková agentura Associated Press prohlášení dvou opozičních stran Liberální strany a Konzervativní strany, že zákon o manželství osob stejného pohlaví podporují, což se také v červnu 2008 potvrdilo. Ještě předtím však nebylo jisté, zda se podaří najít ve vládní koalici tří stran dostatečnou podporu pro nový zákon.[8] První čtení následované hlasováním se konalo 11. června 2008, kdy návrh zákona prošel v poměru hlasů 84:41.[9][10] Tomu předcházel vládní návrh manželského zákona ze 14. března 2008, který měl zrovnoprávnit gay a lesbické páry ve všech aspektech veřejného života, včetně možnosti společné adopce dětí, asistované reprodukce a církevních sňatků (ačkoli nejsou náboženské obce povinné oddávat stejnopohlavní páry). Nová legislativa přeformulovala definici občanských sňatků z trvalého svazku muže a ženy na trvalý svazek dvou osob.[11][12][13] Tento zákon prošel 17. června i horní komorou norského parlamentu v poměru hlasů 23:17 následováné získáním podpisu krále Haralda V. Zákon nabyl účinnosti 1. ledna 2009.[14][15] Na základě nového zákona o manželství se v případě lesbických párů podstupujících asistovanou reprodukci aplikuje obdobně jako u heterosexuálních párů právní domněnka rodičovství manželky biologické matky, a to počínaje momentem oplodnění.

V r. 2014 zamítnul celostátní koncil Norské církve návrh umožňující homosexuálním párům uzavírat církevní sňatek.[16]

V r. 2015 změnila Norská církev svůj názor a začala oddávat homosexuální páry v kostelech.[17] Rozhodnutí bylo oficiálně ratifikováno na každoroční konferenci 11. dubna 2016.[18][19][20]

Veřejné mínění[editovat | editovat zdroj]

Pět různých statistik Gallup Europe, Sentio, Synovate MMI, Norstat a YouGov v letech 2003, 2005, 2007, 2008, 2012 a 2013 ukázalo, že 61 %, 63 %, 66 %, 58 %, 70 % a 78 % Norů podporuje zákony o genderově-neutrálním manželství.[21][22][23][24]

Související[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Same-sex marriage in Norway na anglické Wikipedii.

  1. Norway adopts gay marriage law [online]. Agence France-Presse, 11 June 2008. [1]. (anglicky) 
  2. New law in Norway grants gay couples marriage rights [online]. USA Today, 17 June 2008, [cit. 2016-04-23]. [2]. (anglicky) 
  3. a b c "Major legal consequences of marriage, cohabitation and registered partnership for different-sex and same-sex partners in Norway", INED. Ověřeno k 12 December 2015.Archived from the original on 29 November 2014. 
  4. a b c Registered partnership [online]. Government of Norway, 12 December 2001, [cit. 2015-12-12]. [3]. (anglicky) 
  5. The Adoption Act [online]. [cit. 2016-02-18]. [4]. (anglicky) 
  6. Norway names gay prime minister, briefly [online]. gay.com, 25 January 2002, [cit. 2008-06-12]. [5]. (anglicky) 
  7. Norway Moves To Legalize Gay Marriage [online]. 16 May 2007. [6]. (anglicky) 
  8. Majority in Norwegian parliament agrees on new law allowing gay weddings, adoptions [online]. PR-inside.com, 29 May 2008. [7]. (anglicky) 
  9. GOLL, Sven. Same sex marriage law passed by wide majority [online]. 12 June 2008. [8]. (anglicky) 
  10. GREW, Tony. Norway legalises gay marriage [online]. 11 June 2008, [cit. 2008-06-12]. [9]. (anglicky) 
  11. LAMBERT, Gavin. Norway moves to legalise gay marriage [online]. 17 March 2008, [cit. 2016-02-18]. [10]. (anglicky) 
  12. BERGLUND, Nina. Gays to win marriage rights [online]. 14 March 2008. [11]. (anglicky) 
  13. Ravndal, Dennis."Tårer da ekteskapsloven ble vedtatt", Verdens Gang, 11 June 2008. Ověřeno k 11 June 2008.noArchived from the original on 23 January 2016. 
  14. Norway passes law approving gay marriage [online]. Los Angeles Times, 17 June 2008, [cit. 2016-02-06]. [12]. (anglicky) 
  15. Norway approves same-sex marriage [online]. San Francisco Chronicle, 18 June 2008, [cit. 2016-02-06]. [13]. (anglicky) 
  16. "Question of same-sex marriages unresolved", NRK/Vårt Land, The Norway Post, 9 April 2014. Ověřeno k 29 December 2014.Archived from the original on 6 February 2016. 
  17. WEE, Darren. Norway bishops open doors to gay church weddings [online]. 2 November 2015, [cit. 2016-02-18]. [14]. (anglicky) 
  18. Nå kan homofile gifte seg i kirka [online]. 11 April 2016, [cit. 2016-04-23]. [15]. (anglicky) 
  19. OESTERUD, Tor Ingar. Large majority want gay marriage in church [online]. 11 April 2016, [cit. 2016-04-23]. [16]. (anglicky) 
  20. FOUCHE, Gwladys. Norway's Lutheran church votes in favor of same-sex marriage [online]. 11 April 2016, [cit. 2016-04-23]. [17]. (anglicky) 
  21. Partners Task Force - Norway Offers Legal Marriage [online]. Buddybuddy.com, 3 June 2009, [cit. 2016-02-06]. [18]. (anglicky) 
  22. TISDALL, Jonathan. Support for gay marriage [online]. 25 April 2008. [19]. (anglicky) 
  23. Same-Sex Marriage in Europe Poll 2013 [online]. [cit. 2013-02-21]. [20]. (anglicky) 
  24. Same-Sex Marriage [online]. Ipsos-na.com, 7–21 May 2013, [cit. 2016-02-18]. [21]. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Lov om endringer i ekteskapsloven, barnelova, adopsjonsloven, bioteknologiloven mv. (felles ekteskapslov for heterofile og homofile par) [online]. [cit. 2016-02-18]. [22]. (norsky)