Stehlík obecný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxStehlík obecný
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďpěnkavovití (Fringillidae)
Rodstehlík (Carduelis)
Binomické jméno
Carduelis carduelis
Linné, 1758
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stehlík obecný (Carduelis carduelis) je malý pěvec z čeledi pěnkavovití s rozsáhlým areálem rozšíření.

Popis

  • Délka těla: 12 cm
  • Rozpětí křídel: 23 cm
  • Hmotnost: 16 g

Stehlík obecný má štíhlé tělo, dlouhá křídla, silný zašpičatělý narůžovělý zobák a hnědé končetiny. Je velice pestře zbarvený, svrchu béžově, křídla má zčásti černá s bílými skvrnami a jasným žlutým pruhem, zespodu je bílý, hlava má charakteristickou červenou masku, zbytek hlavy je černobílý. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně a je často obtížné je rozlišit. Mladí ptáci červenou masku postrádají.

Rozšíření

Hojně se vyskytuje v celé Evropě vyjma větší části Skandinávského poloostrova, v Asii východně až po Bajkalské jezero a jižně po Himálaj a v severní a severovýchodní Africe. Jedinci, kteří unikli z umělých odchovů, vytvořili stálou populaci i v Austrálii a na Novém Zélandu.

Je částečně tažný, na zimu z větší části migruje do jižní a západní Evropy. V České republice se vyskytuje celoročně, v zimě je však o něco vzácnější.

Bionomie a ekologie

Stehlíka obecného běžně nalezneme v otevřených lesích, na mýtinách, v zahradách, ovocných sadech nebo v kulturní krajině.

Stehlík na hnízdě

Nejčastěji se ozývá zvonivým a svižným „tiglitt“ nebo drsným „čree“.

Mimo období hnízdění se velice často objevuje na polích, loukách nebo opuštěných a zarostlých pozemcích, kde vyhledává malá semena různých druhů, nejčastěji hvězdicovitých rostlin (různé pcháče, pupalka, lociky, mrkvovité...), ale i bříz nebo olší. Zvláště mláďata jsou vedle nezralých semen krmena také drobným hmyzem. Na podzim a v zimě se většinou seskupuje do početných, často i více jak 40členných hejn. Během nepříznivého zimního období také často zalétává na krmítka.

Hnízdí od května do srpna a ročně mívá 1 snůšku (při zničení snůšky 2 - 3). Do většinou dobře ukrytého hnízda na větvích vysokých listnatých stromů klade 3 až 6 vajec, na kterých sedí 11 - 14 dní. Mláďata opouštějí hnízdo po dalších 13 - 15 dnech.

Chov a kulturní význam

Stehlíci při hnízdění v kleci

Nádherně zbarvený stehlík obecný poutal pozornost umělců i prostých lidí a byl v minulosti vítanou kořistí čižbářů. Od prehistorie, po celý středověk a v novověku až do poloviny 19. století byl spolu s jinými pěnkavovitými ptáky běžně chytán (i jako zdroj potravy). Stehlík v křesťanské symbolice může souviset s dětstvím Krista, ale může být považován i za výraz vztahu mezi milujícími se osobami a v tomto smyslu být přenosný i na výše zmíněný mystický poměr Krista a Panny Marie. Podle středověkých legend např. stehlík vytrhával trny z hlavy Kristovy, nesoucího svůj kříž na Golgotu a červeň peříček kolem jeho zobáku bývá pak ztotožňována s krví Kristovou, kterou se stehlík přitom potřísnil.[1]

Postupně se pro svůj atraktivní vzhled a příjemný zpěv stal oblíbeným a ceněným "klecním" ptákem. Chov stehlíků, zejména v západní Evropě, neztratil nikdy na své popularitě. Známí jsou pestře zbarvení kříženci stehlíka s kanárem. V současnosti jsou i v ČR chování a dále rozmnožováni jedinci v přímé péči člověka pocházející z registrovaných chovů (v souladu s platným zákonem na ochranu přírody a krajiny). Takový chov je cenným zdrojem poučení a i informací o bionomii druhu. V zajetí jsou vedle většího poddruhu (C. carduelis major) stále populárnější četné barevné mutace.[2]

Poddruhy

Zdroje a reference

Logo Wikimedia Commons Galerie stehlík obecný na Wikimedia CommonsV tomto článku byly použity překlady textů z článků European Goldfinch na anglické Wikipedii a Szczygieł na polské Wikipedii.

Šablona:Link GA