Josef Wagner

Josef Wagner
Narození	2. března 1901 Jaroměř Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	10. února 1957 (ve věku 55 let) Havlíčkův Brod Československo Československo
Alma mater	Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	pedagog, malíř, sochař, učitel, restaurátor a typograf
Manžel(ka)	Marie Wagnerová-Kulhánková
Děti	Josef Wagner mladší syn Jan Wagner syn
Příbuzní	Antonín Wagner bratr
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Wagner (2. března 1901 Jaroměř – 10. února 1957 Havlíčkův Brod) byl český sochař a kreslíř, žák Jana Štursy a Josefa Mařatky, restaurátor a profesor na Umělecko–průmyslové škole v Praze.

Život

Pocházel ze staré kamenické rodiny v Hořicích, kde se vyučil u otčíma Josefa Bárty a s otcem se podílel na restaurování soch M. Brauna v blízkém Kuksu.. V letech 1917–1920 absolvoval kamenosochařskou školu v Hořicích u sochaře Q. Kociána. V letech 1922–1926 studoval sochařství na Akademii výtvarných umění u profesorů Jana Štursy a Josefa Mařatky, kteří rozpoznali jeho zvláštní nadání i braunovskou inspiraci. Zde se seznámil se svojí budoucí ženou, sochařkou Marií Kulhánkovou, s níž měl dva syny Josefa Wagnera ml. a Jana Wagnera, později rovněž výtvarné umělce. V letech 1927–1928 byl žákem Otty Gutfreunda na VŠUP. Podnikl studijní cesty do Itálie (1924, 1930) a Paříže (1926–1927).

Od roku 1928 byl členem SVU Mánes, v letech 1938–1941 byl šéfredaktorem časopisu Volné směry.

Roku 1945 byl jmenován profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde učil až do roku 1957. Od roku 1946 byl řádným členem České akademie věd a umění. Své studenty kromě sochařství učil také restaurátorským metodám. To se některým z nich hodilo po sovětské okupaci roku 1968 a během následující normalizace, kdy mnozí z nich nesměli vystavovat a byli nuceni živit se jako restaurátoři sgrafit ve Strakonicích a na zámku v Litomyšli (Z. Palcr, O. Zoubek).

Žáci

Z jeho žáků vynikli zejména sochaři Olbram Zoubek, Eva Kmentová, Vladimír Preclík, Věra Janoušková, Vladimír Janoušek, Miloslav Chlupáč, Zdeněk Palcr.

Ocenění

• 1935 Cena České akademie věd a umění za sochu Ležící torzo
• 1937 Velká cena v Paříži za sochu Poezie
• 1948 Alšova cena hl. m. Prahy za sochu Karla IV. pro Karolinum
• 1953 Laureát Státní ceny za novou restaurační metodu při obnově sgrafit na Míčovně Pražského hradu

Dílo

Wagner se vyznačoval mimořádným citem pro materiál a většinu svých soch sám tesal do kamene, nejraději opuky a pískovce. Teplé barvy kamene nejlépe vyhovovaly jeho osobitému, lyrickému pojetí sochy, inspirovanému archaickým Řeckem i českým barokem. I když nebyl přímo politicky pronásledován, doba jeho stylu nepřála a i většina jeho velkých děl zůstala v galeriích a soukromých sbírkách. Na pražském Petříně je jeho pomník J. Vrchlického, před Rudolfinem stojí jeho pomník A. Dvořáka a opuková socha Karla IV. zdobí předsíň rektorátu Univerzity Karlovy. Jeho lehké, poetické kresby posloužily jako ilustrace prózy i poesie.

„	Wagner miloval hudbu a básně a ty mu lásku vracely. Jeho sochy dívek jsou vylehčeny milostnou písní, kterou poslouchají lidské oči. Byl sochařem, který psal básně do kamene, a básníkem, který místo rytmů tesal sochy.	“
— Jaroslav Seifert

Sochy (výběr)

• Ležící torzo, 1935
• Poezie, 1936 – Velká cena na Světové výstavě v Paříži 1937
• Oblaka a Země, 1938
• Lazar z Betánie, 1939–1941
• Útisk, 1944
• Utrpení, 1947
• Pomník Antonína Dvořáka před Rudolfinem Praha, 2000
• Pomník povstání ve Světlé Hůrce ve Slezsku, 1928–29
• Pomník Jaroslava Vrchlického na Petříně v Praze, 1936–56 (1936 1. cena v soutěži)
• Pomník Bedřicha Smetany (Karlovy Vary) v Karlových Varech, 1936–49 (1936 1. cena v soutěži)
• Model náhrobku sv. Vojtěcha pro chrám sv. Víta, 1936, (čestná cena, nepřijal)
• Pomník padlým ve Dvoře Králové, 1948–54
• Pomník Karla IV. pro aulu Karolina, 1948 (Alšova cena hl. města Prahy)

Bibliografie (výběr)

• K opravě Braunových soch v Betlémě, Volné směry 33, 1937, s. 6–10
• Braunův Betlém v Kuksu, Volné směry 33, 1937, s. 78–82
• K posmrtné výstavě díla Josefa Mařatky, Volné směry 34, 1938, s. 244–250
• Sochař Václav Antoš, Volné směry 35, 1938–40, s. 139–140
• Výběr drobné plastiky z prací SVU Mánes, katalog výstavy Praha 1943
• Monumentalita v sochařství, Volné směry 39, 1947, s. 172–202

Galerie

• 
  Pomník Jaroslava Vrchlického, vyhlídková cesta na Petříně v Praze
• 
  Pomník Bedřicha Smetany v Karlových Varech
• 
  Smutné jaro (1942)
• 
  Studie k Podzimu, GMU Roudnice n.L.
• 
  Čtyři alegorie řek; VŠUP Praha

Odkazy

Literatura

• Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 2, s. 1659–1660, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
• Jaromír Pečírka, Sochař Josef Wagner. Praha 1959
• Petr Wittlich, České sochařství ve XX. století, Odeon Praha 1978, s. 209–214, 216–218
• Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 307, 357–366, 374, 509
• Josef Tomeš, Sochař Josef Wagner. Praha 1985
• Jaromír Zemina: Josef Wagner, in: Nová encyklopedie českého výtvarného umění, svazek 2, (N–Z), ed. Anděla Horová, Academia Praha 1995, s. 930–931

Související články

• Betlém (Kuks)
• Jan Štursa
• Josef Wagner ml.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Wagner na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Wagner
• Heslo Josef Wagner v databázi Libri
• Josef Wagner v informačním systému abART

Autoritní data	AbARTP: 2738 Biblio: 87628d0f-2498-430f-a242-cc635eaea746 NKC: jn19990010031 GND: 120448122 ISNI: 0000 0000 6680 8097 LCCN: n85357640 PLWABN: 9810673017005606 RKDartists: 357845 ULAN: 500054911 VIAF: 20512248 WorldCat Identities: lccn-n85357640

Portály: Česko | Lidé | Umění