Josef Wagner: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Teoretik (diskuse | příspěvky)
m →‎Ocenění: oprava chybného letopočtu
Řádek 92: Řádek 92:
[[Kategorie:Vyučující na Vysoké škole uměleckoprůmyslové]]
[[Kategorie:Vyučující na Vysoké škole uměleckoprůmyslové]]
[[Kategorie:Absolventi Akademie výtvarných umění v Praze]]
[[Kategorie:Absolventi Akademie výtvarných umění v Praze]]
[[Kategorie:Absolventi Sochařsko-kamenické školy v Hořicích]]
[[Kategorie:Absolventi sochařsko-kamenické školy v Hořicích]]
[[Kategorie:Umělci z Hořic]]
[[Kategorie:Umělci z Hořic]]
[[Kategorie:Narození 1901]]
[[Kategorie:Narození 1901]]

Verze z 9. 10. 2020, 21:35

Josef Wagner
Narození2. března 1901
Jaroměř
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí10. února 1957 (ve věku 55 let)
Havlíčkův Brod
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánípedagog, malíř, sochař, učitel, restaurátor a typograf
Manžel(ka)Marie Wagnerová-Kulhánková
DětiJosef Wagner mladší syn
Jan Wagner syn
PříbuzníAntonín Wagner bratr
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Wagner (2. března 1901 Jaroměř[1]10. února 1957 Havlíčkův Brod) byl český sochař a kreslíř, žák Jana Štursy a Josefa Mařatky, restaurátor a profesor na Umělecko–průmyslové škole v Praze.

Život

Pocházel ze staré kamenické rodiny v Hořicích, kde se vyučil u otčíma Josefa Bárty a s otcem se podílel na restaurování soch M. Brauna v blízkém Kuksu.. V letech 1917–1920 absolvoval kamenosochařskou školu v Hořicích u sochaře Q. Kociána. V letech 19221926 studoval sochařství na Akademii výtvarných umění u profesorů Jana Štursy a Josefa Mařatky, kteří rozpoznali jeho zvláštní nadání i braunovskou inspiraci. Zde se seznámil se svojí budoucí ženou, sochařkou Marií Kulhánkovou, s níž měl dva syny Josefa Wagnera ml. a Jana Wagnera, později rovněž výtvarné umělce. V letech 1927–1928 byl žákem Otty Gutfreunda na VŠUP. Podnikl studijní cesty do Itálie (1924, 1930) a Paříže (1926–1927).

Od roku 1928 byl členem SVU Mánes, v letech 1938–1941 byl šéfredaktorem časopisu Volné směry.

Roku 1945 byl jmenován profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde učil až do roku 1957. Od roku 1946 byl řádným členem České akademie věd a umění. Své studenty kromě sochařství učil také restaurátorským metodám. To se některým z nich hodilo po sovětské okupaci roku 1968 a během následující normalizace, kdy mnozí z nich nesměli vystavovat a byli nuceni živit se jako restaurátoři sgrafit ve Strakonicích a na zámku v Litomyšli (Z. Palcr, O. Zoubek).

Žáci

Z jeho žáků vynikli zejména sochaři Olbram Zoubek, Eva Kmentová, Vladimír Preclík, Věra Janoušková, Vladimír Janoušek, Miloslav Chlupáč, Zdeněk Palcr.

Ocenění

  • 1935 Cena České akademie věd a umění za sochu Ležící torzo
  • 1937 Velká cena v Paříži za sochu Poezie
  • 1948 Alšova cena hl. m. Prahy za sochu Karla IV. pro Karolinum
  • 1953 Laureát Státní ceny za novou restaurační metodu při obnově sgrafit na Míčovně Pražského hradu

Dílo

Wagner se vyznačoval mimořádným citem pro materiál a většinu svých soch sám tesal do kamene, nejraději opuky a pískovce. Teplé barvy kamene nejlépe vyhovovaly jeho osobitému, lyrickému pojetí sochy, inspirovanému archaickým Řeckem i českým barokem. I když nebyl přímo politicky pronásledován, doba jeho stylu nepřála a i většina jeho velkých děl zůstala v galeriích a soukromých sbírkách. Na pražském Petříně je jeho pomník J. Vrchlického, před Rudolfinem stojí jeho pomník A. Dvořáka a opuková socha Karla IV. zdobí předsíň rektorátu Univerzity Karlovy. Jeho lehké, poetické kresby posloužily jako ilustrace prózy i poesie.

Wagner miloval hudbu a básně a ty mu lásku vracely. Jeho sochy dívek jsou vylehčeny milostnou písní, kterou poslouchají lidské oči. Byl sochařem, který psal básně do kamene, a básníkem, který místo rytmů tesal sochy.
— Jaroslav Seifert [2]

Sochy (výběr)

Bibliografie (výběr)

  • K opravě Braunových soch v Betlémě, Volné směry 33, 1937, s. 6–10
  • Braunův Betlém v Kuksu, Volné směry 33, 1937, s. 78–82
  • K posmrtné výstavě díla Josefa Mařatky, Volné směry 34, 1938, s. 244–250
  • Sochař Václav Antoš, Volné směry 35, 1938–40, s. 139–140
  • Výběr drobné plastiky z prací SVU Mánes, katalog výstavy Praha 1943
  • Monumentalita v sochařství, Volné směry 39, 1947, s. 172–202

Galerie

Odkazy

Reference

  1. SOA Zámrsk, Matrika narozených 1893-1901 v Jaroměři , sign. 66-7337, ukn 3924, str.685. Dostupné online.
  2. Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 328–9

Literatura

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 2, s. 1659–1660, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Jaromír Pečírka, Sochař Josef Wagner. Praha 1959
  • Petr Wittlich, České sochařství ve XX. století, Odeon Praha 1978, s. 209–214, 216–218
  • Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 307, 357–366, 374, 509
  • Josef Tomeš, Sochař Josef Wagner. Praha 1985
  • Jaromír Zemina: Josef Wagner, in: Nová encyklopedie českého výtvarného umění, svazek 2, (N–Z), ed. Anděla Horová, Academia Praha 1995, s. 930–931

Související články

Externí odkazy