Josef Wagner: Porovnání verzí
m →Ocenění: oprava chybného letopočtu značka: editace z Vizuálního editoru |
m přesunuto do kategorie Absolventi sochařsko-kamenické školy v Hořicích pomocí Cat-a-lot |
||
Řádek 92: | Řádek 92: | ||
[[Kategorie:Vyučující na Vysoké škole uměleckoprůmyslové]] |
[[Kategorie:Vyučující na Vysoké škole uměleckoprůmyslové]] |
||
[[Kategorie:Absolventi Akademie výtvarných umění v Praze]] |
[[Kategorie:Absolventi Akademie výtvarných umění v Praze]] |
||
[[Kategorie:Absolventi |
[[Kategorie:Absolventi sochařsko-kamenické školy v Hořicích]] |
||
[[Kategorie:Umělci z Hořic]] |
[[Kategorie:Umělci z Hořic]] |
||
[[Kategorie:Narození 1901]] |
[[Kategorie:Narození 1901]] |
Verze z 9. 10. 2020, 21:35
Josef Wagner | |
---|---|
Narození | 2. března 1901 Jaroměř Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 10. února 1957 (ve věku 55 let) Havlíčkův Brod Československo |
Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
Povolání | pedagog, malíř, sochař, učitel, restaurátor a typograf |
Manžel(ka) | Marie Wagnerová-Kulhánková |
Děti | Josef Wagner mladší syn Jan Wagner syn |
Příbuzní | Antonín Wagner bratr |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josef Wagner (2. března 1901 Jaroměř[1] – 10. února 1957 Havlíčkův Brod) byl český sochař a kreslíř, žák Jana Štursy a Josefa Mařatky, restaurátor a profesor na Umělecko–průmyslové škole v Praze.
Život
Pocházel ze staré kamenické rodiny v Hořicích, kde se vyučil u otčíma Josefa Bárty a s otcem se podílel na restaurování soch M. Brauna v blízkém Kuksu.. V letech 1917–1920 absolvoval kamenosochařskou školu v Hořicích u sochaře Q. Kociána. V letech 1922–1926 studoval sochařství na Akademii výtvarných umění u profesorů Jana Štursy a Josefa Mařatky, kteří rozpoznali jeho zvláštní nadání i braunovskou inspiraci. Zde se seznámil se svojí budoucí ženou, sochařkou Marií Kulhánkovou, s níž měl dva syny Josefa Wagnera ml. a Jana Wagnera, později rovněž výtvarné umělce. V letech 1927–1928 byl žákem Otty Gutfreunda na VŠUP. Podnikl studijní cesty do Itálie (1924, 1930) a Paříže (1926–1927).
Od roku 1928 byl členem SVU Mánes, v letech 1938–1941 byl šéfredaktorem časopisu Volné směry.
Roku 1945 byl jmenován profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde učil až do roku 1957. Od roku 1946 byl řádným členem České akademie věd a umění. Své studenty kromě sochařství učil také restaurátorským metodám. To se některým z nich hodilo po sovětské okupaci roku 1968 a během následující normalizace, kdy mnozí z nich nesměli vystavovat a byli nuceni živit se jako restaurátoři sgrafit ve Strakonicích a na zámku v Litomyšli (Z. Palcr, O. Zoubek).
Žáci
Z jeho žáků vynikli zejména sochaři Olbram Zoubek, Eva Kmentová, Vladimír Preclík, Věra Janoušková, Vladimír Janoušek, Miloslav Chlupáč, Zdeněk Palcr.
Ocenění
- 1935 Cena České akademie věd a umění za sochu Ležící torzo
- 1937 Velká cena v Paříži za sochu Poezie
- 1948 Alšova cena hl. m. Prahy za sochu Karla IV. pro Karolinum
- 1953 Laureát Státní ceny za novou restaurační metodu při obnově sgrafit na Míčovně Pražského hradu
Dílo
Wagner se vyznačoval mimořádným citem pro materiál a většinu svých soch sám tesal do kamene, nejraději opuky a pískovce. Teplé barvy kamene nejlépe vyhovovaly jeho osobitému, lyrickému pojetí sochy, inspirovanému archaickým Řeckem i českým barokem. I když nebyl přímo politicky pronásledován, doba jeho stylu nepřála a i většina jeho velkých děl zůstala v galeriích a soukromých sbírkách. Na pražském Petříně je jeho pomník J. Vrchlického, před Rudolfinem stojí jeho pomník A. Dvořáka a opuková socha Karla IV. zdobí předsíň rektorátu Univerzity Karlovy. Jeho lehké, poetické kresby posloužily jako ilustrace prózy i poesie.
„ | Wagner miloval hudbu a básně a ty mu lásku vracely. Jeho sochy dívek jsou vylehčeny milostnou písní, kterou poslouchají lidské oči. Byl sochařem, který psal básně do kamene, a básníkem, který místo rytmů tesal sochy. | “ |
— Jaroslav Seifert [2] |
Sochy (výběr)
- Ležící torzo, 1935
- Poezie, 1936 – Velká cena na Světové výstavě v Paříži 1937
- Oblaka a Země, 1938
- Lazar z Betánie, 1939–1941
- Útisk, 1944
- Utrpení, 1947
- Pomník Antonína Dvořáka před Rudolfinem Praha, 2000
- Pomník povstání ve Světlé Hůrce ve Slezsku, 1928–29
- Pomník Jaroslava Vrchlického na Petříně v Praze, 1936–56 (1936 1. cena v soutěži)
- Pomník Bedřicha Smetany (Karlovy Vary) v Karlových Varech, 1936–49 (1936 1. cena v soutěži)
- Model náhrobku sv. Vojtěcha pro chrám sv. Víta, 1936, (čestná cena, nepřijal)
- Pomník padlým ve Dvoře Králové, 1948–54
- Pomník Karla IV. pro aulu Karolina, 1948 (Alšova cena hl. města Prahy)
Bibliografie (výběr)
- K opravě Braunových soch v Betlémě, Volné směry 33, 1937, s. 6–10
- Braunův Betlém v Kuksu, Volné směry 33, 1937, s. 78–82
- K posmrtné výstavě díla Josefa Mařatky, Volné směry 34, 1938, s. 244–250
- Sochař Václav Antoš, Volné směry 35, 1938–40, s. 139–140
- Výběr drobné plastiky z prací SVU Mánes, katalog výstavy Praha 1943
- Monumentalita v sochařství, Volné směry 39, 1947, s. 172–202
Galerie
-
Pomník Jaroslava Vrchlického, vyhlídková cesta na Petříně v Praze
-
Pomník Bedřicha Smetany v Karlových Varech
-
Smutné jaro (1942)
-
Studie k Podzimu, GMU Roudnice n.L.
-
Čtyři alegorie řek; VŠUP Praha
Odkazy
Reference
- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1893-1901 v Jaroměři , sign. 66-7337, ukn 3924, str.685. Dostupné online.
- ↑ Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 328–9
Literatura
- Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 2, s. 1659–1660, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
- Jaromír Pečírka, Sochař Josef Wagner. Praha 1959
- Petr Wittlich, České sochařství ve XX. století, Odeon Praha 1978, s. 209–214, 216–218
- Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 307, 357–366, 374, 509
- Josef Tomeš, Sochař Josef Wagner. Praha 1985
- Jaromír Zemina: Josef Wagner, in: Nová encyklopedie českého výtvarného umění, svazek 2, (N–Z), ed. Anděla Horová, Academia Praha 1995, s. 930–931
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Wagner na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Wagner
- Heslo Josef Wagner v databázi Libri
- Josef Wagner v informačním systému abART