Bojnický zámek: Porovnání verzí
typo |
m Výměna fota z infoboxu. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - hrad |
{{Infobox - hrad |
||
| název = Bojnický zámek |
| název = Bojnický zámek |
||
| obrázek = |
| obrázek =BojniceZ%C3%A1mek.JPG |
||
| velikost obrázku = 250 |
| velikost obrázku = 250 |
||
| popisek =Bojnický zámek |
| popisek =Bojnický zámek |
Verze z 19. 10. 2015, 18:58
Šablona:Infobox - hrad Bojnický zámek je romantický zámek s částečně ponechaným původně gotickým a renesančním základem hradu. Nachází se v Trenčínském kraji a leží na západním okraji města Bojnice. Zámek je viditelný z větší části horního Ponitří. Je postaven na travertinové skále a tvoří ho vnitřní a venkovní hrad s třemi nádvořími. V roce 1970 byl prohlášen za Národní kulturní památku.[1]
Dějiny
12. - 13. století
Archivní doložené zprávy o hradu, respektive o hradišti nacházejícím se na tomto místě, sahají až do začátku 12. století. První písemná zmínka o hradu se nachází v listině zoborského opatství z roku 1113.[1][2]
Původní hradiště bylo dřevěné. Až v průběhu 13. století, kdy hrad patřil rodu Poznanů (některé zdroje uvádějí jméno rodu jako Hont-Poznanů[3]), byl přestavěn na kamenný hrad. Prvními feudálními majiteli, jejichž jména se dochovala v historických pramenech, byli právě synové velmože Kazimíra z rodu Poznanů. Na konci 13. století hrad získal Matúš Čák Trenčanský, který byl jeho majitelem až do roku 1321.[1]
14. - 15. století
Po smrti Matúše Čáka Trenčínského se hrad stal královským majetkem, a tak několikrát změnil majitele. V průběhu 14. a 15. století patřil hrad rodu Gilethů, Ladislavu z Opole, Leustachům, pánům z Jelšavy a Noffryům.[1] Právě Noffryové se zasloužili o rozšíření hradu a vybudovali i opevnění.
Po vymření jejich rodu přešel hrad do vlastnictví Jánoše Korvína, který byl nemanželským synem Matyáše Korvína. Podle pověstí král Matyáš Korvín často navštěvoval Bojnice. Úřední listiny diktoval a podepisoval pod lípou nacházející se před vstupem do hradu. Dokumenty končil vždy větou: "Sub Nostra dilectis Tillis bojniciensibus", tedy "Pod našimi milými lipami Bojnickými."[1][2][4]
16. století
Po smrti Matyáše Korvína hrad získali Zápolští, kteří byli jeho majiteli od konce 15. století až do roku 1526. Po nich získali v roce 1527 hrad Turzové.[1] František Turzo hrad značně rozšířil a nechal zpevnit opevnění. Změnil i charakter stavby - do té doby gotický hrad nechal přestavět na renesanční zámek.
17. - 19. století - Období Pálfyů
Když rod Turzů vymřel, zámek se stal královským majetkem. V roce 1644 ho král daroval rodině Pálfyů, kteří ho v druhé polovině 17. století přestavěli do barokního stylu. Tuto přestavbu respektovali pro vysokou uměleckou hodnotu i při pozdějších stavebních úpravách. Při této přestavbě zámku vznikla v roce 1662 barokní kaple s jedinečnou štukovou klenbou, která byla doplněna o figurální fresku s náboženskými motivy. Vybudovaly se i nové obytné budovy, které se situovaly do někdejšího předhradí. V letech 1889 až 1910 uskutečnil poslední feudální majitel Ján František Pálfi poslední rozsáhlou přestavbu zámku, která byla v neogotickém stylu.[2] Právě díky této přestavbě zámek nabyl své charakteristické rysy a současný vzhled. Ján František Pálfi se osobně, až do své smrti v roce 1908, účastnil přestavby zámku.[5] Za vzor mu posloužily zejména monumentální středověké evropské architektury z Itálie a Francie.[5]
20. století
V roce 1939 zámek a k němu patřící pozemky koupila firma Baťa. Na základě Benešových dekretů po válce připadl její majetek státu [6].
O pět let později, dne 9. května 1950 zámek vyhořel. Na náklady státu byly odstraněny následky požáru a převedla se celková obnova zámku. Současně bylo rozhodnuto, že zde bude zřízeno muzeum, které je součástí Slovenského národního muzea. Zámek byl v roce 1970 prohlášen za Národní kulturní památku. 42 let po smrti Jana Františka Pálfiho se tedy splnilo jeho přání, aby se ze zámku stalo muzeum přístupné veřejnosti.[2]
Současnost
Bojnický zámek má v současnosti romantický charakter, což vidět i na fasádě obytné věže, která je velmi členěná. Také otvory v hradbách, portály, stěny, atiky a různé kované detaily jsou typické pro romantickou architekturu.
V současnosti je zámek součástí Slovenského národního muzea. V roce 1970 byl prohlášen za Národní kulturní památku a je přístupný veřejnosti [1]. V padesátých letech byla objevena pod zámkem jeskyně.
Okolí zámku
K Bojnickému zámku patří i přilehlý zámecký park, ve kterém roste mnoho různých exemplářů stromů a vzácná, přibližně sedmisetletá, Lípa krále Matyáše před vchodem do zámku. Tato lípa je pravděpodobně nejstarší strom na Slovensku. Součástí zámeckého parku je i zoologická zahrada, v níž se nacházejí vzácné exempláře cizokrajných živočichů. Park pokračuje dále lesoparkem v Strážovských vrších.
Galerie
-
Pohled na zámek
-
Pohled na zámek z parku
-
Pohled na zámek
-
Pohřební vůz
-
Zámecká studna
Reference
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bojnický zámek na Wikimedia Commons V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bojnický zámok na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g http://www.hrady.sk/bojnice.php
- ↑ a b c d http://www.tsk.sk/sk/cestovny-ruch/sedem-divov-tsk/2-bojnicky-zamok
- ↑ http://www.zamky.sk/hrady-a-zamky/bojnicky-hrad
- ↑ http://www.bojnicecastle.sk/charakter-sk.html
- ↑ a b http://www.slovakia.eu.sk/hrady-a-zamky/hrady/bojnicky-zamok-2.html
- ↑ História zámku [online]. bojnicecastle.sk [cit. 2013-05-27]. Dostupné online. (po slovensky)