Jánoš Korvín

Jánoš Korvín
Jánoš Korvín
Narození	2. dubna 1473; Budín
Úmrtí	12. října 1504 (ve věku 31 let); Krapina
Místo pohřbení	Lepoglava
Povolání	politik
Nábož. vyznání	katolicismus
Choť	Beatrix Frankopanová (od 1496)
Partner(ka)	Bianca Marie Sforza (1487–1493)
Děti	Alžběta Korvínská; Kryštov Korvín
Rodiče	Matyáš Korvín a Barbara Edelpöcková
Rod	Hunyadyové
Příbuzní	N. Hunyadi, Prince of Hungary (sourozenec)
Funkce	bán Chorvatska
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jánoš Korvín, též Jan Hunyadi (maďarsky Corvin János, chorvatsky Ivaniš Korvin, 2. dubna 1473, Budín – 12. října 1504, Krapina), byl nemanželský syn uherského a (titulárního) českého krále Matyáše Korvína.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vládl jako kníže opavský a hlohovský, později se stal bánem chorvatským a slavonským. Otec ho také jmenoval hrabětem z Hunyadu a navíc obdařil neobvyklým titulem „liptovského knížete“.^{[pozn. 1]}

Jeho otec se pro něj snažil vytvořit dominium na území Slezska. Roku 1482 pro něj získal dědickou smlouvou od Jana II. Šíleného Hlohovské knížectví, roku 1485 se pak pod nátlakem vzdal Viktorín z Poděbrad Opavského knížectví. V roce 1490 již byla pro mladého Jánoše připravena rozsáhlá pozemková država, skládající se z knížectví Opavského, Ratibořského, Krnovského, Kozelského a Bytomského a z Hlubčic.^[1] Matyáš se již připravoval předat toto území svému sedmnáctiletému synovi, avšak jeho náhlá smrt překazila tyto plány. Jánošovi zůstalo jen Opavsko, které však byl roku 1500 donucen postoupit králi Vladislavovi Jagellonskému.^[2]

Byl zasnouben s dcerou milánského vévody Galeazza Biancou Marií z rodu Sforzů, ze svatby však sešlo. Počátkem roku 1496 se v Chorvatsku oženil s Beatricí Frankopanovou (1480–1510), dcerou chorvatského knížete Bernardina Frankopana († 1529). Z jejich manželství se narodily tři děti, všechny však zemřely v nízkém věku.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

↑ Středoslovenský historický kraj Liptov přitom nikdy knížectvím (ani jiným správním útvarem vyšším než župa) nebyl a titul knížete nikdo jiný nikdy neobdržel; Matyáš Korvín tak chtěl zřejmě svému synu zajistit državy v bohaté Horní Zemi (Slovensku)

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ FUKALA, Radek. Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4. S. 139–140.
↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Opava. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. 611 s. ISBN 80-7106-808-X. S. 394.