Bojnický zámek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bojnický zámek
Bojnický zámek
Bojnický zámek
Základní informace
Země SlovenskoSlovensko Slovensko
Vystavěn 12. století
Zničen vyhořel 1950
Zrekonstruován 1950
Sloh neogotika
Účel Šlechtické sídlo
Zeměpisné souřadnice
Bojnický zámek
Fire.svg
Bojnický zámek

Bojnický zámek je romantický zámek s částečně ponechaným původně gotickým a renesančním základem hradu. Nachází se v Trenčínském kraji a leží na západním okraji města Bojnice. Zámek je viditelný z větší části horního Ponitří. Je postaven na travertinové skále a tvoří ho vnitřní a venkovní hrad s třemi nádvořími. V roce 1970 byl prohlášen za Národní kulturní památku.[1]

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

12. - 13. století[editovat | editovat zdroj]

Archivní doložené zprávy o hradu, respektive o hradišti nacházejícím se na tomto místě, sahají až do začátku 12. století. První písemná zmínka o hradu se nachází v listině zoborského opatství z roku 1113.[1][2]

Původní hradiště bylo dřevěné. Až v průběhu 13. století, kdy hrad patřil rodu Poznanů (některé zdroje uvádějí jméno rodu jako Hont-Poznanů[3]), byl přestavěn na kamenný hrad. Prvními feudálními majiteli, jejichž jména se dochovala v historických pramenech, byli právě synové velmože Kazimíra z rodu Poznanů. Na konci 13. století hrad získal Matúš Čák Trenčanský, který byl jeho majitelem až do roku 1321.[1]

14. - 15. století[editovat | editovat zdroj]

Po smrti Matúše Čáka Trenčínského se hrad stal královským majetkem, a tak několikrát změnil majitele. V průběhu 14. a 15. století patřil hrad rodu Gilethů, Ladislavu z Opole, Leustachům, pánům z Jelšavy a Noffryům.[1] Právě Noffryové se zasloužili o rozšíření hradu a vybudovali i opevnění.

Po vymření jejich rodu přešel hrad do vlastnictví Jánoše Korvína, který byl nemanželským synem Matyáše Korvína. Podle pověstí král Matyáš Korvín často navštěvoval Bojnice. Úřední listiny diktoval a podepisoval pod lípou nacházející se před vstupem do hradu. Dokumenty končil vždy větou: "Sub Nostra dilectis Tillis bojniciensibus", tedy "Pod našimi milými lipami Bojnickými."[1][2][4]

16. století[editovat | editovat zdroj]

Po smrti Matyáše Korvína hrad získali Zápolští, kteří byli jeho majiteli od konce 15. století až do roku 1526. Po nich získali v roce 1527 hrad Turzové.[1] František Turzo hrad značně rozšířil a nechal zpevnit opevnění. Změnil i charakter stavby - do té doby gotický hrad nechal přestavět na renesanční zámek.

17. - 19. století - Období Pálfyů[editovat | editovat zdroj]

Bojnický zámek

Když rod Turzů vymřel, zámek se stal královským majetkem. V roce 1644 ho král daroval rodině Pálfyů, kteří ho v druhé polovině 17. století přestavěli do barokního stylu. Tuto přestavbu respektovali pro vysokou uměleckou hodnotu i při pozdějších stavebních úpravách. Při této přestavbě zámku vznikla v roce 1662 barokní kaple s jedinečnou štukovou klenbou, která byla doplněna o figurální fresku s náboženskými motivy. Vybudovaly se i nové obytné budovy, které se situovaly do někdejšího předhradí. V letech 18891910 uskutečnil poslední feudální majitel Ján František Pálfi poslední rozsáhlou přestavbu zámku, která byla v neogotickém stylu.[2] Právě díky této přestavbě zámek nabyl své charakteristické rysy a současný vzhled. Ján František Pálfi se osobně, až do své smrti v roce 1908, účastnil přestavby zámku.[5] Za vzor mu posloužily zejména monumentální středověké evropské architektury z Itálie a Francie.[5]

20. století[editovat | editovat zdroj]

V roce 1939 zámek a k němu patřící pozemky koupila firma Baťa. Na základě Benešových dekretů po válce připadl její majetek státu [6].

O pět let později, dne 9. května 1950 zámek vyhořel. Na náklady státu byly odstraněny následky požáru a převedla se celková obnova zámku. Současně bylo rozhodnuto, že zde bude zřízeno muzeum, které je součástí Slovenského národního muzea. Zámek byl v roce 1970 prohlášen za Národní kulturní památku. 42 let po smrti Jana Františka Pálfiho se tedy splnilo jeho přání, aby se ze zámku stalo muzeum přístupné veřejnosti.[2]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Lípa krále Matyáše

Bojnický zámek má v současnosti romantický charakter, což vidět i na fasádě obytné věže, která je velmi členěná. Také otvory v hradbách, portály, stěny, atiky a různé kované detaily jsou typické pro romantickou architekturu.

V současnosti je zámek součástí Slovenského národního muzea. V roce 1970 byl prohlášen za Národní kulturní památku a je přístupný veřejnosti [1]. V padesátých letech byla objevena pod zámkem jeskyně.

Okolí zámku[editovat | editovat zdroj]

K Bojnickému zámku patří i přilehlý zámecký park, ve kterém roste mnoho různých exemplářů stromů a vzácná, přibližně sedmisetletá, Lípa krále Matyáše před vchodem do zámku. Tato lípa je pravděpodobně nejstarší strom na Slovensku. Součástí zámeckého parku je i zoologická zahrada, v níž se nacházejí vzácné exempláře cizokrajných živočichů. Park pokračuje dále lesoparkem v Strážovských vrších.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bojnický zámok na slovenské Wikipedii.

  1. a b c d e f g http://www.hrady.sk/bojnice.php
  2. a b c d http://www.tsk.sk/sk/cestovny-ruch/sedem-divov-tsk/2-bojnicky-zamok
  3. http://www.zamky.sk/hrady-a-zamky/bojnicky-hrad
  4. http://www.bojnicecastle.sk/charakter-sk.html
  5. a b http://www.slovakia.eu.sk/hrady-a-zamky/hrady/bojnicky-zamok-2.html
  6. História zámku [online]. bojnicecastle.sk, [cit. 2013-05-27]. Dostupné online. (po slovensky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]