Bojnický zámek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bojnický zámek
Bojnický zámek
Bojnický zámek
Základní informace
Země SlovenskoSlovensko Slovensko
Vystavěn 12. století
Zničen vyhořel 1950
Zrekonstruován 1950
Sloh neogotika
Účel Šlechtické sídlo
Zeměpisné souřadnice 48°46′48″ s. š., 18°34′39″ v. d.
Bojnický zámek
Fire.svg
Bojnický zámek

Bojnický zámek je romantický zámek s částečně ponechaným původně gotickým a renesančním základem hradu. Nachází se v Trenčínském kraji a leží na západním okraji města Bojnice. Zámek je viditelný z větší části horního Ponitří. Je postaven na travertinové skále a tvoří ho vnitřní a venkovní hrad s třemi nádvořími. V roce 1970 byl prohlášen za Národní kulturní památku.[1]

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

12. - 13. století[editovat | editovat zdroj]

Archivní doložené zprávy o hradu, respektive o hradišti nacházejícím se na tomto místě, sahají až do začátku 12. století. První písemná zmínka o hradu se nachází v listině zoborského opatství z roku 1113.[1][2]

Původní hradiště bylo dřevěné. Až v průběhu 13. století, kdy hrad patřil rodu Poznanů (některé zdroje uvádějí jméno rodu jako Hont-Poznanů[3]), byl přestavěn na kamenný hrad. Prvními feudálními majiteli, jejichž jména se dochovala v historických pramenech, byli právě synové velmože Kazimíra z rodu Poznanů. Na konci 13. století hrad získal Matúš Čák Trenčanský, který byl jeho majitelem až do roku 1321.[1]

14. - 15. století[editovat | editovat zdroj]

Po smrti Matúše Čáka Trenčínského se hrad stal královským majetkem, a tak několikrát změnil majitele. V průběhu 14. a 15. století patřil hrad rodu Gilethů, Ladislavu z Opole, Leustachům, pánům z Jelšavy a Noffryům.[1] Právě Noffryové se zasloužili o rozšíření hradu a vybudovali i opevnění.

Po vymření jejich rodu přešel hrad do vlastnictví Jánoše Korvína, který byl nemanželským synem Matyáše Korvína. Podle pověstí král Matyáš Korvín často navštěvoval Bojnice. Úřední listiny diktoval a podepisoval pod lípou nacházející se před vstupem do hradu. Dokumenty končil vždy větou: "Sub Nostra dilectis Tillis bojniciensibus", tedy "Pod našimi milými lipami Bojnickými."[1][2][4]

16. století[editovat | editovat zdroj]

Po smrti Matyáše Korvína hrad získali Zápolští, kteří byli jeho majiteli od konce 15. století až do roku 1526. Po nich získali v roce 1527 hrad Turzové.[1] František Turzo hrad značně rozšířil a nechal zpevnit opevnění. Změnil i charakter stavby - do té doby gotický hrad nechal přestavět na renesanční zámek.

17. - 19. století - Období Pálfyů[editovat | editovat zdroj]

Bojnický zámek

Když rod Turzů vymřel, zámek se stal královským majetkem. V roce 1644 ho král daroval rodině Pálfyů, kteří ho v druhé polovině 17. století přestavěli do barokního stylu. Tuto přestavbu respektovali pro vysokou uměleckou hodnotu i při pozdějších stavebních úpravách. Při této přestavbě zámku vznikla v roce 1662 barokní kaple s jedinečnou štukovou klenbou, která byla doplněna o figurální fresku s náboženskými motivy. Vybudovaly se i nové obytné budovy, které se situovaly do někdejšího předhradí. V letech 18891910 uskutečnil poslední feudální majitel Ján František Pálfi poslední rozsáhlou přestavbu zámku, která byla v neogotickém stylu.[2] Právě díky této přestavbě zámek nabyl své charakteristické rysy a současný vzhled. Ján František Pálfi se osobně, až do své smrti v roce 1908, účastnil přestavby zámku.[5] Za vzor mu posloužily zejména monumentální středověké evropské architektury z Itálie a Francie.[5]

20. století[editovat | editovat zdroj]

V roce 1939 zámek a k němu patřící pozemky koupila firma Baťa. Na základě Benešových dekretů po válce připadl její majetek státu [6].

O pět let později, dne 9. května 1950 zámek vyhořel. Na náklady státu byly odstraněny následky požáru a převedla se celková obnova zámku. Současně bylo rozhodnuto, že zde bude zřízeno muzeum, které je součástí Slovenského národního muzea. Zámek byl v roce 1970 prohlášen za Národní kulturní památku. 42 let po smrti Jana Františka Pálfiho se tedy splnilo jeho přání, aby se ze zámku stalo muzeum přístupné veřejnosti.[2]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Lípa krále Matyáše

Bojnický zámek má v současnosti romantický charakter, což vidět i na fasádě obytné věže, která je velmi členěná. Také otvory v hradbách, portály, stěny, atiky a různé kované detaily jsou typické pro romantickou architekturu.

V současnosti je zámek součástí Slovenského národního muzea. V roce 1970 byl prohlášen za Národní kulturní památku a je přístupný veřejnosti [1]. V padesátých letech byla objevena pod zámkem jeskyně.

Okolí zámku[editovat | editovat zdroj]

K Bojnickému zámku patří i přilehlý zámecký park, ve kterém roste mnoho různých exemplářů stromů a vzácná, přibližně sedmisetletá, Lípa krále Matyáše před vchodem do zámku. Tato lípa je pravděpodobně nejstarší strom na Slovensku. Součástí zámeckého parku je i zoologická zahrada, v níž se nacházejí vzácné exempláře cizokrajných živočichů. Park pokračuje dále lesoparkem v Strážovských vrších.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Bojnický zámek ve Wikimedia Commons V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bojnický zámok na slovenské Wikipedii.

  1. a b c d e f g http://www.hrady.sk/bojnice.php
  2. a b c d http://www.tsk.sk/sk/cestovny-ruch/sedem-divov-tsk/2-bojnicky-zamok
  3. http://www.zamky.sk/hrady-a-zamky/bojnicky-hrad
  4. http://www.bojnicecastle.sk/charakter-sk.html
  5. a b http://www.slovakia.eu.sk/hrady-a-zamky/hrady/bojnicky-zamok-2.html
  6. História zámku [online]. bojnicecastle.sk, [cit. 2013-05-27]. Dostupné online. (po slovensky)