Istrorumunština
| Istrorumunština (Vlășește, Rumârește, Rumêri-kuvinta) | |
|---|---|
 Mapa rozšíření jazyka | |
| Rozšíření | Istrie (Chorvatsko) |
| Počet mluvčích | 560 (1994) |
| Klasifikace | Indoevropské jazyky |
| Písmo | latinka |
| Postavení | |
| Regulátor | není stanoven |
| Úřední jazyk | není úředním |
| Kódy | |
| ISO 639-1 | není |
| ISO 639-2 | není |
| ISO 639-3 | ruo |
| Ethnologue | ruo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Istrorumunština neboli istrijská rumunština je románský jazyk, patřící do balkánskorománské a rumunské jazykové podskupiny, kterým se hovoří v několika vesnicích a samotách na poloostrově Istrie v Chorvatsku.
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Ještě v 19. stol. se mluvilo tímto jazykem od vrchu Čičarija (starověkého Mons Carusadius) až k Terstu. Mluvčí byli nazýváni Vlahi (jménem, které jim dali Chorvaté), ale i Rumeni, Rumeri, Rumunji, jakož i Ćići a Ćićibiri. Dnes se dělí na dvě malé skupiny: Ćići v okolí obce Žejane (pod severním svahem vrchu Učka) a Vlahi v okolí Šušnjevice (pod jižním svahem vrchu Učka). Před druhou světovou válkou se jich mnoho vystěhovalo, zejména do USA, Argentiny, Švédska, Kanady a Německa. Počtem asi 500 mluvících se řadí mezi vymírající jazyky, Istrorumuni jsou nazýváni "nejmenší jazykovou skupinou v Evropě" a jsou zařazeni v UNESCO Red book of endagered languages (červené knize ohrožených jazyků). Obývají jen asi 8 samot a 2 vesnice (výše zmíněné Žejane a Šušnjevica), takže je chorvatská vláda nepovažuje za dostatečně významné pro založení vlastního školství a kulturních institucí. Několik stovek mluvčích, kteří si dosud zachovali svůj mateřský jazyk, žije v New Yorku.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
Jazyk má sice kodifikovanou spisovnou podobu, ale žádná větší literární díla v něm nevznikla. Andrea Glavina, Istrorumun vzdělaný v Rumunsku, napsal v roce 1905 Calendar lu Rumer din Istrie ("kalendář istrijských Rumunů"), ve kterém bylo napsáno mnoho příběhů jednoduchého lidu – Rumunů z Istrie. Roku 1998 sestavil sbírku Istrorumunských lidových písní a příběhů A. Kovačec. Když se Andrei Glavina stal starostkou Valdarsy a založil tam v roce 1922 školu s vyučovacím jazykem rumunštinou, napsal rumunsky následující "Imnul Istro-Romanilor":
- Roma, Roma i mama noastră
- noi Români rămânem
- Romania i sora noastră
- tot un sâng-avem
- nu suntem singuri pe lume
- și 'neă avem frați
- Italiani cu mare nume
- mâna cu noi dați
- ca sa fim frate și frate
- cum a dat Dumnezeu
- să trăim până la moarte
- eu și tu și tu și au
Příklady[editovat | editovat zdroj]
Číslovky[editovat | editovat zdroj]
| Istrorumunsky | Česky |
| ur | jeden |
| doj | dva |
| trej | tři |
| påtru | čtyři |
| činč | pět |
| șåse | šest |
| șåpte | sedm |
| opt | osm |
| devet | devět |
| deset | deset |
Vzorový text[editovat | editovat zdroj]
Otčenáš (modlitba Páně):
- Ciace nostru car le ști en cer,
- neca se sveta nomelu teu,
- Neca venire craliestvo to.
- Neca fie volia ta,
- cum en cer, așa și pre pemânt.
- Pera nostre saca
- zi de nam astez.
- Odproste nam dutzan,
- Ca și noi odprostim
- a lu nostri dutznici.
- Neca nu na tu vezi en napastovanie,
- neca na zbăvește de zvaca slabe. Amen.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Istrorumunčina na slovenské Wikipedii.
