Gustave Flaubert

Gustave Flaubert
Narození	12. prosince 1821 Rouen
Úmrtí	8. května 1880 (ve věku 58 let) Croisset
Příčina úmrtí	krvácení do mozku
Místo pohřbení	Cimetière monumental de Rouen
Povolání	romanopisec a spisovatel
Alma mater	Mezinárodní lycée François-Ier Pařížská právnická fakulta Lyceum Pierra Corneilleho
Témata	próza
Významná díla	Paní Bovaryová Salammbô Bouvard a Pécuchet Citová výchova The Temptation of Saint Anthony … více na Wikidatech
Ocenění	rytíř Řádu čestné legie (1866)
Partner(ka)	Louise Colet
Rodiče	Achille Cléophas Flaubert
Příbuzní	Achille Flaubert (sourozenec)
Podpis
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gustave Flaubert [ɡystav flo'bɛ:r] (12. prosince 1821 Rouen – 8. května 1880 Canteleu) byl francouzský spisovatel. Je považován za jednoho z největších a nejvlivnějších prozaiků 19. století a vrcholného představitele literárního realismu. Proslavil se především svým prvním románem Paní Bovaryová (1857) a perfekcionistickým stylem.

Život

Narodil se v Rouenu do lékařské rodiny. Od roku 1841 studoval práva v Paříži, kde navázal literární známost s Victorem Hugem. Pro nervové záchvaty, epilepsie, se na otcovo přání v roce 1844 vzdává dalších studií. Protože byl finančně zabezpečen, mohl si dovolit pracovat na venkově a každé dílo několikrát přepracovávat.

Obdiv a přátelství choval k I. S. Turgeněvovi a k synovci svého předčasně zemřelého přítele Guy de Maupassantovi, kterého svými radami i pomocí prakticky uváděl do literatury. Odmítal manželství jako projev měšťáctví, stejně jako každodenní problémy. Žil samotářsky. Měl celoživotní platonickou lásku (jeho rádkyně), byla starší o 11 let.

Přesto, že se stýkal s naturalisty, sám byl původem romantik, ovšem takový, který přišel o iluze, obrátil se k realismu možného a zároveň toužil po objektivním vědeckém pohledu v tvorbě. Byl schopen filozofické a psychologické analýzy – vynikal v ní. Hodně cestoval – navštívil Itálii, Řecko,Tunis a Blízký východ – Cařihrad, Sýrie, Palestina, horní Egypt.

Byl soudně stíhán za román "Paní Bovaryová" (v stejném roce jako Baudelaire za "Květy zla"). Na základě vytržených úryvků "lascivních líčení" milostných dobrodružství hlavní hrdinky byl stíhán pro urážku veřejné mravnosti a manželské instituce. Při soudním líčení v r. 1857 byl zproštěn všech obvinění. Katolická církev však dekretem ze dne 20. června 1864 zařadila Flaubertovy romány „Paní Bovaryová" a „Salambo" na Index zakázaných knih.

Je pochován na hřbitově ve svém rodném městě.

Dílo

Socha Gustava Flauberta v Rouenu

• Paní Bovaryová, 1857 – román, příběh citového odcizení a manželské nevěry, později začalo být toto dílo uznáváno za vzor realistického románu. Dílo vyšlo původně časopisecky v Revue de Paris v r. 1856. Pro knižní vydání bylo dílo proti původnímu rukopisu radikálně zkráceno. Příběh Emy Bovaryové, ženy venkovského lékaře, která touží po něčem velkém. To jí život na malém městě neumožňuje, a tak východisko hledá v milostných pletkách. Ani ty ji však časem neuspokojují, protože touží po stále čerstvé lásce, která ani není ve skutečném životě možná. Při prvním nárazu s realitou, kdy je konfrontována s důsledky svých činů (dům Bovaryů propadá exekuci, protože se zadlužila, když si finančně vydržovala milence), situaci neunese a spáchá sebevraždu. Román je ukončen smrtí zlomeného manžela Bovaryho. Vynikající psychologie postav, do Emy (Bovaryové) vložil hodně ze sebe. Od hlavní hrdinky byl odvozen termín „bovarysmus“, znamenající útěk z reálného světa k iluzím.
• Citová výchova, 1869 – jedno z nejpesimističtějších děl francouzské prózy. Politická zpověď Flauberta. Popisuje události okolo revolučního roku 1848. Hlavním hrdinou je muž (Frederic) – postava silně autobiografická, který se ze studií dostává do skutečného života a postupně ztrácí své iluze. Propadá zklamání, v jeho životě jsou hlavní citové konflikty. Silně pesimistický obraz společnosti. Fréderic marně, platonicky miluje paní Arnouxovou, a současně přitahován veselou kurtizánou Rosanettou, zmítá se v citových problémech. Flaubert s hlubokou psychologickou znalostí a porozuměním sleduje Frédericův citový život, probíhající střídavě v nejrůznějších polohách: láska a nadšení, zklamání, sebedůvěra vzbuzená bezvýznamnou událostí či slovem obdivované ženy, nesmělost, váhavost, zoufalství z nepatrného či jen zdánlivého neúspěchu. Současně s citovým životem Frédericovým probíhá onen „román o politické moci“. Záporně jsou zobrazeni různí demokraté a socialisté. Z Flaubertových pozic si katolictví a socialismus podávají ruce, neboť obojí se obrací k davu a ne k elitě. Stejně jako socialismus, i demokracie, císařství, policie a politika vůbec jsou pro Flauberta projevem téhož „davového“ principu, představujícího pro myslící a povznesenou elitu nesnesitelnou diktaturu.

Hrob Gustava Flauberta a jeho rodiny na hřbitově v Rouenu (Cimetière Monumental de Rouen)

• Salambo, 1862 – historický román ze starověkého Kartága. Vzpoura žoldnéřů proti Kartágu. Název je odvozen podle jména hlavní hrdinky – dcery hlavního vojevůdce Kartaginců. Zamiluje se do vůdce vzbouřenců. Líčí prostředí, zajímavé postavy, davové scény a otrokářství.
• Pokušení svatého Antonína, 1851 - dramatický text popisující v groteskním světle pokušení provázející askezi raně křesťanského sv. Antonína. Je konfrontován nejen s "nepravými" kulty, bohy a sektami, ale také s celou tehdejší diskusí kolem výkladu Písma a života Krista. Setkává se tak s pohanskými bohy, s gnostiky, ariány atd., v závěru i s bájnými zvířaty a alegorickými postavami Ďábla, Vilnosti a Smrti. Vše se fiktivně odehraje během jediné noci, kdy je pochybami zkoušený Antonín vystaven mnoha, velmi obrazně propracovaným, halucinacím a vizím.
• Tři povídky, 1877 (Prosté srdce, Sv. Julián Pohostinný, Herodias)
• Bouvard a Pécuchet, 1881 – poslední, nedokončený román. Je o dvou vysloužilých písařích, kteří dobu, po kterou jsou v důchodu, věnují usilovnému studiu. Nic se jim ale nedaří a vždy se dočkají pouze posměchu. V Československu byl v roce 1972 zpracován jako televizní seriál Byli jednou dva písaři (režie Ján Roháč, v hlavních rolích Jiří Sovák a Miroslav Horníček).

Fotogalerie

• 
  Otec Achille-Cléophas Flaubert (1784–1846)
• 
  Gustave Flaubert
• 
  Gustave Flaubert
• 
  Karikatura Gustava Flauberta

Odkazy

Literatura

• LAGARDÉ, André; MICHARD, Laurent. Francouzská literatura 19. století. Praha: Garamond, 2008. 579 s. ISBN 978-80-7407-026-6. 
• František Xaver Šalda: Heslo Gustave Flaubert v Ottově slovníku naučném (text hesla je k dispozici též v knize Šaldův slovník naučný, Praha : Československý spisovatel, 1986)
• FISCHER, Jan Otokar a kol. Dějiny francouzské literatury 19. a 20. století. Díl 1., 1789-1870. 2. vyd. Praha: Academia, 1981. 657 s. [Kapitola „Flaubert" je na str. 535–560; bibliografie na str. 568–569.]
• FRANCE, Anatole. Z francouzské literatury. 1. vyd. Praha: SNDK, 1964. 402, [3] s. Spisy / Anatole France; sv. 12. Knihovna klasiků. [Stať „Gustave Flaubert" je otištěna na str. 331–337.]
• KOPAL, Josef. Dějiny francouzské literatury. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1949. 472 s. [Kapitola „Gustave Flaubert" na str. 368–370.]
• KOPAL, Josef. Gustave Flaubert. V Bratislavě: Filosofická fakulta university Komenského, 1932. 182 - [I] s. Spisy filosofické fakulty university Komenského v Bratislavě; Čís. XI.
• MACURA, Vladimír a kol. Slovník světových literárních děl. 1. svazek, A–L. 1. vyd. Praha: Odeon, 1988. 475 s. [Statě „Paní Bovaryová" a „Salambo" jsou na str. 266–268.]

Související články

• Seznam francouzských spisovatelů

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gustave Flaubert na Wikimedia Commons
• Plné texty děl autora Gustave Flaubert v databázi Gallica
• Osoba Gustave Flaubert ve Wikicitátech
• Autor Gustave Flaubert ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Gustave Flaubert
• Plné texty děl autora Gustave Flaubert na projektu Gutenberg (anglicky)
• Šablona:Kramerius autoři
• Šablona:Kramerius titul
• Gustave Flaubert v Internet Movie Database (anglicky)

Autoritní data

AbARTP: 16404 NKC: jn19990002312 BIBSYS: 90057549 BNC: 000037838 BNE: XX869379 BNF: cb11902894q (data) BPN: 93625018 CANTIC: 981058521397006706 CiNii: DA00598074 GND: 118533754 ICCU: CFIV000314 ISNI: 0000 0001 2276 2442 LCCN: n79059896 LNB: 000001317 MBA: 8d1cb829-5591-4286-bea6-61c085db0fbe NDL: 00439691 NLA: 35088275 NLG: 61387 NLI: 987007261254705171 NLK: KAC199608889 NLP: a0000001178849 NSK: 000006079 NTA: 068495684 PLWABN: 9810585151405606 RKDartists: 113292 SELIBR: 187000 SNAC: w6bk1qnc SUDOC: 026866552 Trove: 822977 ULAN: 500235479 VcBA: 495/111683 VIAF: 9846192 WorldCat Entities: E39PBJcgCgJC6WMdpwCK7YqbBP

Portály: Lidé | Literatura | Francie