Charles Grey: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 7. 7. 2011, 21:11

Charles Grey, 2. hrabě Grey (13. březen 1764 – 17. červenec 1845), známý jako vikomt Howick, byl britský státník a premiér. Jako člen strany Whigů byl iniciátorem důležitých reforem britské vlády a byl jedním z architektů reformního zákona z roku 1832. Jeho jméno je spojeno i s aromatickou značkou čaje – Earl Grey tea.

Životopis

Pocházel z rodiny dlouhodobě usídlené v Howick Hall v Northumbrii. Byl druhým nejstarším synem generála Charlese Greye a jeho ženy Elizabeth. Studoval na Eton College a později na Trinity College v Cambridge. V Cambridge studoval latinu, anglickou kompozici a řečnictví, což z něho později učinilo jednoho z nejschopnějších parlamentních řečníků.

Roku 1786 byl zvolen poslancem Dolní sněmovny. Stal se součástí skupiny Whigů, jako byl Charles James Fox a Sheridan, soustředěné kolem prince z Walesu a brzy se stal vůdcem této politické strany. Byl výrazným zastáncem emancipace katolíků a volební reformy.

Roku 1806 se stal členem koaliční vlády jako ministr námořnictva. Po Foxově smrti převzal funkci ministra zahraničí i předsedy strany Whigů. Vláda padla následující rok a po krátkém čase kdy byl členem dolní komory, vstoupil do Sněmovny lordů kde nahradil svého otce jako hrabě Grey. V následujících 23 letech setrval v opozici.

Volební reforma

Roku 1830 se Whigové dostali k moci a Grey se stal předsedou vlády. V době kdy byl premiérem, zasadil se o přijetí zákona reformujícího volební obvody, který změnil strukturu dolní komory parlamentu, a roku 1833 byl v rámci Britského impéria realizován zákaz otroctví. V následujících letech ale došlo v jeho názorech k posunu směrem ke konzervatismu a byl opatrný v prosazování dalších reforem. Roku 1834 odešel z politiky a jeho nástupcem ve funkci premiéra se stal William Lamb.

Grey se vrátil do Howicku, ale politický vývoj stále sledoval. S postupujícím časem se vyjadřoval k vládě stále kritičtěji a to především proti narůstající závislosti vlády na radikálech. V jeho názorech se stále více projevoval konzervatismus, jaký vyjádřil na svém posledním veřejném vystoupení v září 1834 – uvedl, že účelem volební reformy byla ochrana a posílení konstitucionálního řádu, který měl být akceptovatelný pro většinu společnosti, zvláště pak pro střední společenskou třídu, které tato reforma přinesla největší užitek.

Pozdní období

Grey strávil poslední léta svého života v ústraní v Howicku se svými knihami, rodinou a psy. V posledních letech byl jeho zdravotní stav chatrný a 17. července 1845 zemřel. Byl pohřben na místním hřbitově.

Značka čaje Earl Grey tea, čaj obsahující aromatickou bergamotovou silici, je pojmenována na jeho počest.

Obrázky, zvuky či videa k tématu Charles Grey na Wikimedia Commons V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charles Grey, 2nd Earl Grey na anglické Wikipedii.

@@ Řádek 23: / Řádek 23: @@
 Pocházel z rodiny dlouhodobě usídlené v Howick Hall v [[Northumbrie|Northumbrii]]. Byl druhým nejstarším synem generála Charlese Greye a jeho ženy Elizabeth. Studoval na [[Eton College]] a později na [[Trinity College (Cambridge)|Trinity College]] v [[Cambridge]]. V Cambridge studoval [[latina|latinu]], anglickou kompozici a řečnictví, což z něho později učinilo jednoho z nejschopnějších parlamentních řečníků.
-Roku [[1786]] byl zvolen poslancem [[Dolní sněmovna|Dolní sněmovny]]. Stal se součástí skupiny Whigů, jako byl Charles James Fox a Sheridan, soustředěné kolem [[Jiří IV.|prince z Walesu]] a brzy se stal vůdcem této politické strany. Byl výrazným zastáncem emancipace katolíků a volební reformy.
+Roku [[1786]] byl zvolen poslancem [[Dolní sněmovna Spojeného království|Dolní sněmovny]]. Stal se součástí skupiny Whigů, jako byl Charles James Fox a Sheridan, soustředěné kolem [[Jiří IV.|prince z Walesu]] a brzy se stal vůdcem této politické strany. Byl výrazným zastáncem emancipace katolíků a volební reformy.
 Roku [[1806]] se stal členem koaliční vlády jako ministr námořnictva. Po Foxově smrti převzal funkci ministra zahraničí i předsedy strany Whigů. Vláda padla následující rok a po krátkém čase kdy byl členem dolní komory, vstoupil do [[Sněmovna lordů|Sněmovny lordů]] kde nahradil svého otce jako hrabě Grey. V následujících 23 letech setrval v opozici.

Premiéři Spojeného království

Království Velké Británie (1707–1801)	Robert Walpole (1721–1742) • Spencer Compton (1742–1743) • Henry Pelham (1743–1754) • Thomas Pelham-Holles (1754–1756) • William Cavendish (1756–1757) • Thomas Pelham-Holles (1757–1762) • John Stuart (1762–1763) • George Grenville (1763–1765) • Charles Watson-Wentworth (1765–1766) • William Pitt (1766–1768) • Augustus Fitzroy (1768–1770) • Frederick North (1770–1782) • Charles Watson-Wentworth (1782) • William Petty (1782–1783) • William Cavendish-Bentinck (1783) • William Pitt mladší (1783–1801)

Spojené království (od 1801)	Henry Addington (1801–1804) • William Pitt mladší (1804–1806) • William Wyndham Grenville (1806–1807) • William Cavendish-Bentinck (1807–1809) • Spencer Perceval (1809–1812) • Robert Jenkinson (1812–1827) • George Canning (1827) • Frederick John Robinson (1827–1828) • Arthur Wellesley (1828–1830) • Charles Grey (1830–1834) • William Lamb (1834) • Arthur Wellesley (1834) • Robert Peel (1834–1835) • William Lamb (1835–1841) • Robert Peel (1841–1846) • John Russell (1846–1852) • Edward Smith-Stanley (1852) • George Hamilton-Gordon (1852–1855) • Henry Temple (1855–1858) • Edward Smith-Stanley (1858–1859) • Henry Temple (1859–1865) • John Russell (1865–1866) • Edward Smith-Stanley (1866–1868) • Benjamin Disraeli (1868) • William Gladstone (1868–1874) • Benjamin Disraeli (1874–1880) • William Gladstone (1880–1885) • Robert Cecil (1885–1886) • William Gladstone (1886) • Robert Cecil (1886–1892) • William Gladstone (1892–1894) • Archibald Primrose (1894–1895) • Robert Cecil (1895–1902) • Arthur Balfour (1902–1905) • Henry Campbell-Bannerman (1905–1908) • Herbert Henry Asquith (1908–1916) • David Lloyd George (1916–1922) • Andrew Bonar Law (1922–1923) • Stanley Baldwin (1923–1924) • Ramsay MacDonald (1924) • Stanley Baldwin (1924–1929) • Ramsay MacDonald (1929–1935) • Stanley Baldwin (1935–1937) • Neville Chamberlain (1937–1940) • Winston Churchill (1940–1945) • Clement Attlee (1945–1951) • Winston Churchill (1951–1955) • Anthony Eden (1955–1957) • Harold Macmillan (1957–1963) • Alec Douglas-Home (1963–1964) • Harold Wilson (1964–1970) • Edward Heath (1970–1974) • Harold Wilson (1974–1976) • James Callaghan (1976–1979) • Margaret Thatcherová (1979–1990) • John Major (1990–1997) • Tony Blair (1997–2007) • Gordon Brown (2007–2010) • David Cameron (2010–2016) • Theresa Mayová (2016–2019) • Boris Johnson (2019–2022) • Liz Trussová (2022) • Rishi Sunak (od 2022)