Kyselina citronová: Porovnání verzí
→Použití: napřímení odkazů |
→Vlastnosti: Kyselina citronová se nedekarboxyluje, ale dehydratuje. Zdroje: https://link.springer.com/article/10.1007/s10973-010-1015-2 značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 11: | Řádek 11: | ||
| molární hmotnost = 192,13 g/mol |
| molární hmotnost = 192,13 g/mol |
||
| teplota tání = 153 °C |
| teplota tání = 153 °C |
||
| teplota varu = |
| teplota varu = dehydratace při 175 °C |
||
| hustota = 1,665 g/cm³ |
| hustota = 1,665 g/cm³ |
||
| pKa = pK<sub>a1</sub>=3,15<br />pK<sub>a2</sub>=4,77<br />pK<sub>a3</sub>=6,40 |
| pKa = pK<sub>a1</sub>=3,15<br />pK<sub>a2</sub>=4,77<br />pK<sub>a3</sub>=6,40 |
||
| Řádek 20: | Řádek 20: | ||
== Vlastnosti == |
== Vlastnosti == |
||
Kyselina citronová je při pokojové [[teplota|teplotě]] bílá [[krystal]]ická látka. Vyskytuje se buď jako bezvodá, nebo jako mono[[hydrát]]. Bezvodá krystalizuje z horké vody, zatímco její monohydrát krystalizuje za studena. Monohydrát může být převeden na bezvodou kyselinu při 74 °C. Kyselina citronová je velmi dobře rozpustná ve vodě (133 g/100 ml při 20 °C) a také se dobře rozpouští v [[ethanol]]u. Z chemického hlediska má kyselina citronová vlastnosti jako ostatní [[karboxylové kyseliny]]. Při zahřátí nad 175 °C se rozkládá |
Kyselina citronová je při pokojové [[teplota|teplotě]] bílá [[krystal]]ická látka. Vyskytuje se buď jako bezvodá, nebo jako mono[[hydrát]]. Bezvodá krystalizuje z horké vody, zatímco její monohydrát krystalizuje za studena. Monohydrát může být převeden na bezvodou kyselinu při 74 °C. Kyselina citronová je velmi dobře rozpustná ve vodě (133 g/100 ml při 20 °C) a také se dobře rozpouští v [[ethanol]]u. Z chemického hlediska má kyselina citronová vlastnosti jako ostatní [[karboxylové kyseliny]]. Při zahřátí nad 175 °C se rozkládá na [[Kyselina akonitová|kyselinu akonitovou]]. |
||
== Historie == |
== Historie == |
||
Verze z 12. 6. 2017, 20:08
| Kyselina citronová | |
|---|---|
 | |
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | kyselina 2-hydroxypropan-1,2,3-trikarboxylová či kyselina 3-karboxy-3-hydroxypentandiová |
| Triviální název | kyselina citronová |
| Anglický název | citric acid |
| Sumární vzorec | C6H8O7 |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 77-92-9 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 192,13 g/mol |
| Teplota tání | 153 °C |
| Teplota varu | dehydratace při 175 °C |
| Hustota | 1,665 g/cm³ |
| Disociační konstanta pKa | pKa1=3,15 pKa2=4,77 pKa3=6,40 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kyselina citronová je slabá trikarboxylová kyselina nacházející se v citrusových plodech. Je přírodní konzervační látkou a používá se jako dochucovací prostředek jídel, nealkoholických a alkoholických nápojů. V biochemii je důležitým meziproduktem v citrátovém cyklu.
Kyselina citronová se nachází v různých druzích ovoce a zeleniny, největší výskyt (největší koncentrace) je v citronech a limetkách, kde může dosáhnout až 8 % hmotnosti sušiny.
Vlastnosti
Kyselina citronová je při pokojové teplotě bílá krystalická látka. Vyskytuje se buď jako bezvodá, nebo jako monohydrát. Bezvodá krystalizuje z horké vody, zatímco její monohydrát krystalizuje za studena. Monohydrát může být převeden na bezvodou kyselinu při 74 °C. Kyselina citronová je velmi dobře rozpustná ve vodě (133 g/100 ml při 20 °C) a také se dobře rozpouští v ethanolu. Z chemického hlediska má kyselina citronová vlastnosti jako ostatní karboxylové kyseliny. Při zahřátí nad 175 °C se rozkládá na kyselinu akonitovou.
Historie
Objev kyseliny citronové je připisován perskému alchymistovi z 8. století Džábiru Ibn Hajjánovi. Středověcí evropští učenci si byli vědomi existence přírodní kyseliny v citronech a citronových šťávách. Švédský chemik Carl Wilhelm Scheele poprvé izoloval kyselinu citronovou v roce 1784 krystalizací z citronové šťávy. V průmyslovém rozsahu se začala kyselina vyrábět v roce 1860. V roce 1893 objevil C. Wehmer, že některé druhy plísně Penicillium dokážou produkovat kyselinu citronovou z cukru. Nicméně tento mikrobiální způsob výroby kyseliny nebyl průmyslově důležitý až do první světové války, která přerušila italský export citrusů. James Currie v roce 1917 objevil, že plíseň druhu Aspergillus niger může účinně vyrábět kyselinu citronovou. O dva roky později firma Pfizer započala průmyslovou výrobu kyseliny citronové na tomto principu.
Výroba
V dnešní době převažuje průmyslová výroba pomocí kultury Aspergillus niger. Při této výrobě je kultura krmena sacharózou, aby produkovala kyselinu. Poté je kultura zflitrována a kyselina je z výsledného roztoku vysrážena pomocí hydroxidu vápenatého. Ze vzniklé vápenaté soli kyseliny citronové se samotná kyselina získá pomocí kyseliny sírové.
Použití
Doplněk stravy
V potravinářství se kyselina citronová používá jako ochranná a dochucovací látka, hlavně u nápojů (bývá označována jako přídatná látka E 330). Soli (citráty, a především ty s kovy) se používají jako zdroj minerálů při dietách či při onemocnění, kdy dané minerály organismu schází.[zdroj?]
Změkčování vody
Díky schopnosti tvořit s kovy cheláty se kyselina citronová přidává do mýdel a čisticích prostředků.
Ve fotografické chemii se používá jako kyselá součást některých přerušovacích lázní a ustalovačů. Dá se však nahradit polovičním množstvím koncentrované kyseliny octové.