Sojuz 37

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sojuz 37
Znak
Soyuz37 patch.png
Údaje o lodi
COSPAR 1980-064A
Hmotnost 6 800 kg
Údaje o letu
Volací znak Терек ("Těrek")
Členů posádky 2
Datum startu 23. července 1980 18:33:03 UTC
Kosmodrom Bajkonur, Kazachstán
Vzletová rampa LC1
Nosná raketa Sojuz
Délka letu 79 d 15 h 16 m 54 s
Datum přistání 11. října 1980 09:49:57 UTC
Apogeum 293,1 km
Perigeum 197,8 km
Sklon dráhy 51,64°
Doba oběhu 89,12 min
Počet oběhů 1 256
Navigace
Předcházející Následující
Sojuz T-2 Sojuz 38

Sojuz 37 byla kosmická loď SSSR z roku 1980, která dopravila na sovětskou orbitální stanici Saljut 6 mezinárodní rusko/vietnamskou posádku. Podle katalogu COSPAR dostala označení 1980-064A. Byl to 73. registrovaný let kosmické lodě s lidmi na palubě ze Země. Jejím volacím znakem byl TEREK.[1]


Posádka[editovat | editovat zdroj]

Dvoučlennou posádku, šestou mezinárodní v rámci programu Interkosmos tvořili tito kosmonauti:

Průběh letu[editovat | editovat zdroj]

Start[editovat | editovat zdroj]

Loď odstartovala 23. července 1980 večer z kosmodromu Bajkonur s pomocí rakety Sojuz U. Start se vydařil, loď se dostala na orbitu 190 – 272 km, bez problémů fungoval i zapnutý systém automatického přibližování. K pevnému připojení na zadní spojovací uzel stanice došlo večer 24. července 1980 a krátce po půlnocí SEČ oba kosmonauti přešli do Saljutu 6.

Zde se setkali se čtvrtou základní posádkou stanice, kosmonauty Leonidem Popovem a Valerijem Rjuminem, kteří zde sloužili již 3,5 měsíce.

V době jejich příletu měla za sebou stanice téměř 3 roky existence na oběžné dráze Země. U jejího předního uzlu byla připojena loď Sojuz 36, se kterou přiletěla předchozí návštěva s kosmonauty Kubasovem a Farkasem. Ta odletěla v lodi jiné svých předchůdců.

Práce na stanici[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní návštěva na stanici strávila sedm pracovních dní a během nich provedla celá čtveřice 17 sovětsko-vietnamských experimentů. Názvy některých z nich: Azolla, Halong, Imitator, Kristall, Biosfera. Mnohé se týkaly Vietnamu.

Potom si posádka Sojuzu 37 přenesla ze své lodě do staršího Sojuzu 36 anatomická sedadla, osobní věci i výsledky experimentů.

Odlet domů[editovat | editovat zdroj]

Gorbatko s Pham Tuanem nastoupili 31. července 1980 do lodě Sojuz 36, po několika hodinách se od stanice odpojili a zahájili sestupný manévr. Oddělená kabina s pomocí padákového systému přistála téhož dne asi 180 km od Džezkazganu na území Kazachstánu.

Osudy Sojuzu 37[editovat | editovat zdroj]

Členové stálé posádky novou loď přeparkovali 1. srpna 1980 ze zadního na přední spojovací uzel a zde zůstala další dva měsíce. Pak ji využila ke svému návratu na Zem základní posádka Popov s Rjuminem. S kabinou lodě přistáli 11. října 1980 také v Kazachstánu.[2][1] Po tak dlouhém letu se zapsali mezi světové rekordmany kosmonautiky.

Stanice Saljut 6 zůstala na oběžné dráze Země a později byla znovu několikrát navštívena.

Konstrukce Sojuzu[editovat | editovat zdroj]

Udaná startovací hmotnost byla 6800 kg vč.200 kg paliva pro manévrování a brzdění. Loď se obdobně jako ostatní lodě Sojuz skládala ze tří částí, kulovité orbitální sekce, návratové kabiny a sekce přístrojové. Měla namontováno spojovací zařízení a padákový systém.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 314.  
  2. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha : Práce, 1982. Kapitola Viktor Vasiljevič Gorbatko, s. 79.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]