Kosmos 186 a Kosmos 188
| Kosmos 186 a Kosmos 188 | |
|---|---|
| COSPAR | 1967-105A |
| Start | 27. října 1967 a 30. října 1967 |
| Kosmodrom | Bajkonur |
| Nosná raketa | Sojuz 11A511 s/n U15000-05 |
| Nosný systém | Sojuz 7K-OK |
| Typ oběžné dráhy | nízká oběžná dráha Země |
| Přistání | 31. října 1967 |
| Zánik | přistání |
| Provozovatel | OKB-1 (SSSR) |
| Výrobce | OKB-1 (SSSR) |
| Program | program Sojuz |
| Hmotnost | 6000 kg |
| Parametry dráhy | |
| Apoapsida | 212 km |
| Periapsida | 172 km |
| Sklon dráhy | 51,7° |
| Doba oběhu | 88,7 min |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kosmos 186 (rusky Космос-186) a Kosmos 188 (rusky Космос-188) byly sovětské bezpilotní kosmické lodě, které provedly první automatické spojení ve vesmíru.[1]
Po neúspěchu mise Sojuz 1, při které 23. dubna 1967 zahynul sovětský kosmonaut Vladimir Komarov, bylo rozhodnuto o pokračování programu Sojuz bezpilotními lety. Hlavním cílem letů těchto dvou kosmických lodí byl test jejich automatického propojení na oběžné dráze. Test proběhl úspěšně jen zčásti – došlo k mechanickému propojení, ne však k elektronickému. I tento výsledek však znamenal velký pokrok v sovětském vesmírném programu a otevřel dveře dalším cílům, jako bylo přistání na Měsíci nebo vývoj orbitální stanice.[2]