Sojuz 12

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sojuz 12
Údaje o lodi
COSPAR 1973-067A
Hmotnost 6720 kg
Údaje o letu
Volací znak Урал (Ural)
Členů posádky 2
Datum startu 27. září 1973 12:18:16 UTC
Kosmodrom Bajkonur, Kazachstán
Vzletová rampa LC1
Nosná raketa Sojuz
Délka letu 1 den, 23 h, 15 min, 32 s
Datum přistání 29. září 1973 11:33:48 UTC
Apogeum 348 km
Perigeum 306 km
Sklon dráhy 51°
Doba oběhu 91 min
Počet oběhů 31
Navigace
Předcházející Následující
Sojuz 11 Sojuz 13

Sojuz 12 byl zkušební let nové rekonstruované lodě Sojuz, která měla poskytnout větší bezpečnost posádky po tragédii Sojuzu 11. Kapacita kapsle byla snížena ze tří kosmonautů na dva, aby umožnila posádce mít na sobě skafandry při startech, návratech a potenciálně nebezpečných manévrech jako například spojování lodí.[1] Kosmonauti Vasilij Lazarev a Oleg Makarov měli zhodnotit nově upravenou konstrukci lodi, která se ukázala jako úspěšná a způsobilá.

Posádka[editovat | editovat zdroj]

(v závorkách je uveden dosavadní počet letů do vesmíru včetně této mise)

Záložní posádka[editovat | editovat zdroj]

Průběh letu[editovat | editovat zdroj]

Kosmická loď Sojuz 12 odstartovala z Bajkonuru 27.září 1973 po poledni. Byla 46 kosmickou lodí s posédkou vyslanou z naší planety. Oba kosmonauti se na orbitální dráze věnovali prověřování palubních systémů a řízení. Používali volací znak Ural. Mimo to provedli řadu spektrografických měření zemské atmosféry a zkoušeli přístroje připravované pro sovětsko-americký let Apollo-Sojuz. Dosáhli během pátého oběhu tehdy nejvyšší dráhu sovětských lodí: 326 až 345km nad Zemí.[1] Přistáli s kabinou na padácích po 47 hodinách asi 400km jihozápadně od města Karagandy v Kazachstánu. Absolvovali 32 obletů Země. Celá mise byla hodnocena jako úspěšná.[2].

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Sojuz 12 na slovenské Wikipedii a Soyuz 12 na anglické Wikipedii.

  1. a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 290.  
  2. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha : Práce, 1982. Kapitola Vasilij Grigorjevič Lazarev, s. 137.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]