Sojuz 33
| Sojuz 33 | |
|---|---|
 | |
| Údaje o lodi | |
| COSPAR | 1979-029A |
| Hmotnost | 6 860 kg |
| Údaje o letu | |
| Volací znak | Сатурн ("Saturn") |
| Členů posádky | 2 |
| Datum startu | 10. dubna 1979 17:34:34 UTC |
| Kosmodrom | Bajkonur, Kazachstán |
| Vzletová rampa | LC1 |
| Nosná raketa | Sojuz |
| Délka letu | 1 d 23 h 01 m 06 s |
| Datum přistání | 12. dubna 1979 16:35:40 UTC |
| Spojení se stanicí | |
| Apogeum | 279,2 km |
| Perigeum | 198,6 km |
| Sklon dráhy | 51,63° |
| Doba oběhu | 88,99 min |
| Počet oběhů | 31 |
| Navigace | |
Předchozí Sojuz 32 Následující Sojuz 34 | |
Sojuz 33 byla kosmická loď SSSR z roku 1979 s mezinárodní rusko/bulharskou posádkou, která se pokusila spojit se sovětskou orbitální stanici Saljut 6. Podle katalogu COSPAR dostala označení 1979-029A a byl to 68. registrovaný let kosmické lodě s lidmi na palubě ze Země. Byl součástí programu Interkosmos. Jejím volacím znakem byl SATURN. Po nezdařeném pokusu o spojení se posádka vrátila na Zem.[1]
Posádka[editovat | editovat zdroj]
Dvoučlennou posádku tvořili tito kosmonauti:
Nikolaj Rukavišnikov, velitel lodě, Rus, 45 roků, třetí let
Georgi Ivanov, kosmonaut výzkumník, Bulhar, 38 roků, nováček
Průběh letu[editovat | editovat zdroj]
Loď odstartovala 10. dubna 1979 večer z kosmodromu Bajkonur s pomocí rakety Sojuz U. Start se vydařil, loď se dostala na orbitu 194 – 261 km. Po třetím okruhu posádka upravila dráhu lodě na 273 – 330 km nad Zemí. Večer 11. dubna byl zapnut automatický systém spojení. Ve vzdálenosti 3 km od stanice však korekční motor přestal pracovat. Závadu se nepodařilo ani po konzultacích s řídícím střediskem odstranit a bylo rozhodnuto vrátit se na Zem. K návratu byl využit reservní motor a bylo potřeba přikročit i k ručnímu ovládání řízení. Neplánovaný sestup odpojené kabiny byl spojen s přetížením až 10 g, padákový systém však fungoval a kabina s oběma živými kosmonauty přistála měkce na území Kazachstánu (tehdy součást SSSR) zhruba 320 km jihovýchodně od Džezkazganu v noci. Délka letu byla 1 den a 23 hodin.[1][2]
Stanice Saljut 6 zůstala na oběžné dráze se stálou posádkou Vladimír Ljachov – Valerij Rjumin.
Konstrukce Sojuzu[editovat | editovat zdroj]
Udaná startovací hmotnost byla 6800 kg vč.200 kg paliva pro manévrování a brzdění. Loď se obdobně jako ostatní lodě Sojuz skládala ze tří částí, kulovité orbitální sekce, návratové kabiny a sekce přístrojové. Měla namontováno spojovací zařízení a padákový systém..
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 309.
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Nikolaj Nikolajevič Rukavišnikov, s. 198.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sojuz 33 na Wikimedia Commons - Na webu Kosmo
- Na webu Space
