Sojuz 39
| Sojuz 39 | |
|---|---|
 | |
| Údaje o lodi | |
| COSPAR | 1981-29A |
| Hmotnost | 6 800 kg |
| Údaje o letu | |
| Volací znak | Памир ("Pamir") |
| Členů posádky | 2 |
| Datum startu | 22. března 1981 14:58:55 UTC |
| Kosmodrom | Bajkonur, Kazachstán |
| Vzletová rampa | LC1 |
| Nosná raketa | Sojuz |
| Délka letu | 7 d 20 h 42 m 3 s |
| Datum přistání | 30. března 1981 11:40:58 UTC |
| Spojení se stanicí | |
| Apogeum | 282,8 km |
| Perigeum | 197,5 km |
| Sklon dráhy | 51,64° |
| Doba oběhu | 88,01 min |
| Počet oběhů | 124 |
| Navigace | |
Předchozí Sojuz T-4 Následující Sojuz 40 | |
Sojuz 39 byla kosmická loď SSSR z roku 1981, která dopravila na sovětskou orbitální stanici Saljut 6 mezinárodní rusko/mongolskou posádku. Podle katalogu COSPAR dostala označení 1981-29A. Byl to 77. registrovaný let kosmické lodě s lidmi na palubě ze Země. Jejím volacím znakem byl PAMIR.[1]
Posádka[editovat | editovat zdroj]
Dvoučlennou posádku, osmou mezinárodní v rámci programu Interkosmos tvořili tito kosmonauti:
Vladimir Džanibekov z Uzbekistánu, 38 roků, velitel lodě, jeho druhý let
Džugderdemidin Gurragčá z Mongolska, 33 roků, první, zároveň poslední let
Průběh letu[editovat | editovat zdroj]
Start[editovat | editovat zdroj]
Loď odstartovala 22. března 1981 odpoledne z kosmodromu Bajkonur s pomocí rakety Sojuz U. Start se vydařil, loď se dostala na orbitu 195 – 281 km, bez problémů fungoval i zapnutý systém automatického přibližování . K pevnému připojení na zadní spojovací uzel stanice došlo navečer 23. března 1981 a krátce před půlnocí SEČ oba kosmonauti přešli do Saljutu 6.
Zde se setkali se pátou základní posádkou stanice, kosmonauty Vladimírem Kovaljonokem a Viktorem Savinychem, kteří sem přiletěli týden před nimi v Sojuzu T-4.
V době jejich příletu měla za sebou stanice 3,5 roků existence na oběžné dráze Země. U jejího předního uzlu byla připojena loď Sojuz T-4.
Práce na stanici[editovat | editovat zdroj]
Mezinárodní návštěva na stanici strávila sedm pracovních dní a během nich provedla celá čtveřice 20 sovětsko-mongolských experimentů různého charakteru. Názvy některých z nich: Altaj, Gologramma, Vorostnik, Erdem.
Potom si posádka Sojuzu 39 do své lodi přenesla osobní věci i výsledky experimentů.
Odlet domů[editovat | editovat zdroj]
Oba kosmonauti nastoupili 30. března 1981 do své lodě, po několika hodinách se od stanice odpojili a zahájili sestupný manévr. Oddělená kabina s pomocí padákového systému přistála téhož dne asi 170 km od Džezkazganu na území Kazachstánu. [2][1]
Stanice Saljut 6 zůstala na oběžné dráze Země i se svou stálou posádkou.
Konstrukce Sojuzu[editovat | editovat zdroj]
Udaná startovací hmotnost byla 6800 kg vč.200 kg paliva pro manévrování a brzdění. Loď se obdobně jako ostatní lodě Sojuz skládala ze tří částí, kulovité orbitální sekce, návratové kabiny a sekce přístrojové. Měla namontováno spojovací zařízení a padákový systém.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 317.
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Vladimír Alexandrovič Džanibekov, s. 63.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sojuz 39 na Wikimedia Commons - Na webu Kosmo
- Na webu Space
