Viktor Savinych
| Viktor Petrovič Savinych | |
|---|---|
| Sovětský kosmonaut | |
| Státní příslušnost |  SSSR/ Rusko |
| Datum narození | 7. března 1940 |
| Místo narození | Berjozkiny, Kirovská oblast SSSR |
| Jiné zaměstnání | Letecký inženýr |
| Čas ve vesmíru | 252d 17h 38min |
| Kosmonaut od | 1978 |
| Mise | Sojuz T-4, Sojuz T-13, Sojuz TM-5 |
| Znaky misí |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Viktor Petrovič Savinych (rusky Виктор Петрович Савиных; (7. března 1940 Berjozkiny, Kirovská oblast[1]) je bývalý sovětský kosmonaut ruské národnosti, později rektor (1989 - 2007) a prezident (od 2007) Moskevské státní univerzity geodézie a kartografie. Ve vesmíru byl třikrát v období let 1981-1988, pokaždé na jiné orbitální stanici.
Život[editovat | editovat zdroj]
Otec bojoval celou dobu války a po válce celá rodina včetně malého Viktora pracovala v kolchoze. S úspěchem dokončil desetiletou školu a nastoupil do permského technického učiliště se zaměřením na železnici. Na jídlo si musel přivydělávat nočními brigádami. Pak nastoupil na zúrodňovací práce na celinách, jezdil traktorem i na kombajnu. Vojenskou uniformu oblékl, až když získal diplom technika. Zprvu pracoval u topografů a pak u železničního vojska. Naučil se stavět vlečky v bažinách tajgy. Pak začal studovat na moskevském institutu inženýrské geodesie, leteckého snímkování a kartografie. Byl krátce i tajemníkem stranické organizace, úderníkem socialistické práce.[2] V roce 1969 obhájil diplomovou práci a nastoupil do konstrukční kanceláře. V roce 1978 se ocitl mezi kandidáty kosmonautů. Do vesmíru odstartoval o dva roky později jako stý kosmonaut Země. Od 1. 12. 1978 do 9. 2. 1989 byl civilním inženýrem na NPO Energija.
Lety do vesmíru[editovat | editovat zdroj]
Letěl na Sojuzu T-4 s Kovaljonokem, spojili se se Saljutem 6 a v rámci programu Interkosmos zde spolupracovali s mezinárodními posádkami. Dolů se oba vrátili na 2,5 měsíce s vědomím, že byli na orbitální stanici Saljut 6 poslední.[3].
O čtyři roky později startoval podruhé na Sojuzu T-13 s Džanibekovem , aby pracovali jako čtvrtá základní posádka na orbitální stanici Saljut 7 více než pět měsíců. Dolů se vrátil v jiné lodi, Sojuzu T14.
Letěl ještě v roce 1988, to bylo v lodi Sojuz TM-5, v posádce měl bulharského kosmonauta A.Alexandrova, část z devítidenní cesty strávili na orbitální stanici Mir. Na Zemi se vrátil v lodi Sojuz TM-4.
Při všech misích byl start na kosmodromu Bajkonur a přistání s pomocí padáků na území Kazachstánu. Ve vesmíru má zaregistrováno 252 strávených dní.
- Sojuz T-4 (12. březen 1981 – 26. květen 1981)
- Sojuz T-13, Sojuz T-14 (6. červen 1985 – 21. listopad 1985)
- Sojuz TM-5 (7. červen 1988 – 17. června 1988)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-specialisté SSSR, s. 355.
- ↑ CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola Pátá základní, s. 145.
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Viktor Petrovič Savinych, s. 206.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Viktor Savinych na Wikimedia Commons - Na webu Space
- http://myrrox.sblog.cz/2007/09/
- Životopis V.P.Savinycha na astronaut.ru
