Sojuz 13

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sojuz 13
Údaje o lodi
COSPAR 1973-103A
Hmotnost 6560 kg
Údaje o letu
Volací znak Кавказ (Kavkaz - "Kavkaz")
Členů posádky 2
Datum startu 18. prosince 1973 11:55 UTC
Kosmodrom Bajkonur, Kazachstán
Vzletová rampa LC1
Nosná raketa Sojuz
Délka letu 7 d 20 h 55 min 35 s
Datum přistání 26. prosince 1973 08:50 UTC
Počet oběhů 127
Navigace
Předchozí Následující
Sojuz 12 Sojuz 14

Sojuz 13 byl v roce 1973 druhý testovací let přepracované sovětské lodi Sojuz, která poprvé letěla jako Sojuz 12. Sojuz 13 byl 48 pilotovanou kosmickou lodí Země.

Posádka[editovat | editovat zdroj]

(v závorkách je uveden dosavadní počet letů do vesmíru včetně této mise)

Záložní posádka[editovat | editovat zdroj]

Start[editovat | editovat zdroj]

Loď odstartovala pomocí stejnojmenné nosné rakety z kosmodromu Bajkonur 18. prosince 1973. Měla dvoučlennou posádku, kosmonauty Lebeděva a Klimuka.[1]

Průběh letu[editovat | editovat zdroj]

Nejdříve byl prověřen orientační systém a uváděno přístrojové vybavení lodě do provozu. Pak následovalo svlečení skafandrů, korekce dráhy. Tato kosmická loď byla speciálně upravena tak, aby vynesla velký fotoaparát pro astrofyzikální pozorování. Použitím tohoto nástroje nazvaného Orion 2 oba kosmonauti vytvořili ultrafialové fotografie 3000 hvězd a spektroskopické fotografie Země. Přivezli celkem přes 10000 snímků. Dále byly prováděny biologické experimenty v laboratoři OAZIS 2 a kontrola zdravotního stavu. V době letu byla na oběžné dráze také posádka stanice Skylab 4.[1]

Přistání[editovat | editovat zdroj]

Ke konci letu si oba kosmonauti navlékli skafandry a po kontrole řízení automaticky přistáli na padáku s vlastní kabinou. K přistání došlo po 188 hodinách letu, tj. po téměř osmi dnech dopoledne 26. prosince 1973 na území Kazachstánu zhruba 200 km jihozápadně od města Karagandy[2].

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 290. 
  2. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Pjotr Iljič Klimuk, s. 115. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]