Sojuz 34

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sojuz 34
Údaje o lodi
COSPAR 1979-049A
Hmotnost 6 800 kg
Údaje o letu
Volací znak Протон ("Proton")
Členů posádky 0 (start)
2 (přistání)
Datum startu 6. června 1979 18:12:41 UTC
Kosmodrom Bajkonur, Kazachstán
Vzletová rampa LC1
Nosná raketa Sojuz
Délka letu 73 d 18 h 16 m 45 s
Datum přistání 19. srpna 1979 12:29:26 UTC
Apogeum 271,5 km
Perigeum 199 km
Sklon dráhy 51,62°
Doba oběhu 88,91 min
Počet oběhů 1 200
Navigace
Předcházející Následující
Sojuz 33 Sojuz T-1

Sojuz 34 byla kosmická loď SSSR z roku 1979, která bez posádky odletěla na sovětskou orbitální stanici Saljut 6. Podle katalogu COSPAR dostala označení 1979-049A a byl to 69. registrovaný let kosmické lodě ze Země. Loď byla využita pro návrat posádky stanice na Zem.[1]


Posádka při letu na Zem[editovat | editovat zdroj]

Dvoučlennou posádku tvořili tito kosmonauti:

Průběh letu[editovat | editovat zdroj]

Start[editovat | editovat zdroj]

Loď odstartovala bez posádky 6. června 1979 večer z kosmodromu Bajkonur s pomocí rakety Sojuz U. Start se vydařil, loď se dostala na orbitu 198 – 270 km.

Výměna lodí[editovat | editovat zdroj]

Před připojovacím manévrem se od Saljutu 6 odpojil zásobovací Prograss 6 a krátce poté se na uvolněný zadní spojovací uzel připojila dálkově ovládaná loď Sojuz 34. Na druhém uzlu byla připojena starší loď Sojuz 32, protože však překročila povolenou dobu pobytu ve vesmíru, po 5 dnech od příletu lodě náhradní bez posádky odletěla k Zemi a u stanice Saljut 6 zůstala pouze loď Sojuz 34.

Návrat na Zem[editovat | editovat zdroj]

Stálá posádka použila novou loď pro návrat k Zemi 19. srpna 1979. S pomocí motorů a padákového systému kabina s oběma kosmonauty přistála na území Kazachstánu 170 km jihovýchodně od Džezkazkanu.[1][2]

Konstrukce Sojuzu[editovat | editovat zdroj]

Udaná startovací hmotnost byla 6800 kg vč.200 kg paliva pro manévrování a brzdění. Loď se obdobně jako ostatní lodě Sojuz skládala ze tří částí, kulovité orbitální sekce, návratové kabiny a sekce přístrojové. Měla namontováno spojovací zařízení a padákový systém.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 310.  
  2. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha : Práce, 1982. Kapitola Sovětští kosmonauti, s. 152.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]