Valerij Rjumin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Valerij Viktorovič Rjumin
Valerij Rjumin
Sovětský kosmonaut
St. příslušnost SSSR SSSR/Rusko Rusko
Datum narození 16. srpna 1939
Komsomolsk na Amuru SSSR
Jiné zaměstnání Letový inženýr
Čas ve vesmíru 371d 17h 24m
Kosmonaut od 1973
Mise Sojuz 25, Sojuz 32, Sojuz 35, Sojuz 34, STS-91
Znaky
misí
Soyuz 32 mission patch.png Sts-91-patch.png

Valerij Viktorovič Rjumin (*16. srpna 1939 Komsomolsk na Amuru[1], SSSR), je sovětský a ruský kosmonaut ruské národnosti, který létal na Sojuzech a jednou v americkém raketoplánu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Otec byl soustružníkem a před válkou odjel se svou ženou stavět v tajze u Amuru nový závod Komsomolsk, stavbu mládeže předválečných ler. Syn Valerij po ukončení základní školy vystudoval průmyslovou školu a po vzoru otce se stal technologem pro opracovávání kovů zastudena. Byl mistrem i technologem. Pak byl povolán do základní vojenské služby. Stal se na tři roky velitelem tanku hlavně u tankového pluku v Ázerbájdžánu.

V roce 1961 se dostal na fakultu elektroniky a výpočetní techniky a později se ocitl v konstrukční kanceláři Sergeje Koroljova a plně se věnoval kosmické technice se zaměřením na orbitální stinice. V době letů Sojuzů byli na oceány vysíláni technici na výzkumných lodích. I on se takto plavil na lodi Akademik Sergej Koroljov, aby monitoroval let Sajlutu 4 jako náčelník spojení. Pak byl zařazen do oddílu kosmonautů s přezdívkou „Dlouhán“, protože vynikal mezi nimi vytáhlou postavou.

Lety do vesmíru[editovat | editovat zdroj]

Poprvé letěl ve funkci palubního inženýra roku 1977 v Sojuzu 25 pod Kovaljonokem, let patřil mezi nepovedené, protože se jim nepodařilo spojit se Saljutem 6 a museli se předčasně vrátit k Zemi. Za rok a půl letěl znovu v Sojuzu 32, spolu s ním z Bajkonuru startoval Vladimir Ljachov. Spojení se Saljutem 6 tentokrát bylo v pořádku a na této orbitální stanici strávil půl roku. Během této doby se k nim připojilo několik nákladních lodí. Dolů se vrátil v Sojuzu 34. A za dalšího půl roku, v dubnu 1980 odstartoval na třetí let v Sojuzu 35. Velitelem mu byl Leonid Popov. Pracovali půl roku na Saljutu 6 v době, kdy sem v rámci programu Interkosmos přiletěla a odletěla řada mezinárodních posádek a také řada nákladních lodí.[2].

Dočkal se ještě čtvrtého letu ve věku téměř 60 let na americkém raketoplánu Discovery STS-91. Posádka byla sedmičlenná, mezinárodní. Cílem letu bylo zásobit mezinárodní stanici Mir vodou a potravinami. Strávil ve vesmíru při svých čtyřech letech více než rok – 371 dní.

Po letech[editovat | editovat zdroj]

V roce 2003 byl zástupcem náčelníka hlavního konstruktéra ruské společnosti Eněrgija.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-specialisté SSSR, s. 355.  
  2. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha : Práce, 1982. Kapitola Valerij Viktorovič Rjumin, s. 184.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]