Nikolaj Rukavišnikov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nikolaj Nikolajevič Rukavišnikov
Kosmonaut RKK Eněrgija
Státní příslušnostSovětský svaz SSSR/Rusko Rusko
Datum narození18. září 1932
Místo narozeníBrjansk, Brjanská oblast, Tomsk, SSSR
Datum úmrtí19. října 2002 (ve věku 70 let)
Místo úmrtíMoskva
Jiné zaměstnáníFyzik
Čas ve vesmíru9d 21h 09m
Kosmonaut od1967
MiseSojuz 10, Sojuz 16, Sojuz 33
Znaky misíSoyuz 10 mission patch.png Soyuz 16Apollo-Soyuz.png Soyuz-33 patch.png
Kosmonaut do1987
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Nikolajevič Rukavišnikov, rusky Рукавишников, Николай Николаевич,(18. září 1932 Tomsk[1], SSSR19. října 2002 Moskva), sovětský kosmonaut ruské národnosti.

Život[editovat | editovat zdroj]

Otec byl stavebním inženýrem na železnici a tak celá rodina stále cestovala, hlavně po Sibiři a Dálném východě. Střední školu vychodil v Moskvě a tam se zapsal na inženýrsko-fyzikální institut. V roce 1957 obhájil diplomovou práci. Pak začal pracovat jako inženýr v konstrukční kanceláři. Měl několik koníčků – opravoval televizory, cykloturistiku a horskou turistiku. Rád chodil do kina a četl sci-fi. Do oddílu kosmonautů se dostal roku 1967.[2]

Lety do vesmíru[editovat | editovat zdroj]

Roku 1971 startoval v Sojuzu 10 z Bajkonuru spolu s Vladimírem Šatalovem a Alexejem Jelisejevem, připojili se na 5 hodin k orbitální stanici Saljut 1. Nepodařilo se jim otevřít průlez a tak se po dvou dnech vrátili na Zemi.

Za další tři roky letěl v Sojuzu 16 s Anatolijem Filipčenkem, cílem šestidenního letu bylo připravit vše na připravovaný let Sojuz – Apollo.

Za dalších pět let, na jaře roku 1979 letěl potřetí. V té době mu bylo 47 let. Byl to Sojuz 33, partnerem v lodi mu byl Bulhar Georgi Ivanov, let zařazený do programu Interkosmos se však nepovedl, kvůli závadě motoru dopravní lodě se nepodařilo spojení se stanicí Saljut 6 a proto se brzy vrátili na Zem. Měl za sebou tedy tři lety a necelých deset dní ve vesmíru [3]

V roce 1978 byl členem záložní posádky Sojuzu 28 ve dvojici s československým kosmonautem Oldřichem Pelčákem, se kterým několik měsíců trénoval. Let nakonec absolvovala posádka Alexej Gubarev – Vladimír Remek.

Po letech[editovat | editovat zdroj]

V letech 19871999 byl zástupcem náčelníka RKK Eněrgija v Kaliningradu, v roce 1999 odešel na penzi a tři roky poté zemřel po infarktu v Moskvě. Byl ženatý a měl jedno dítě.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-specialisté SSSR, s. 355. 
  2. CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola První spojení, s. 9. 
  3. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Nikolaj Nikolajevič Rukavišnikov, s. 198. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]