Vasilij Lazarev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vasilij Grigorjevič Lazarev
Vasilij Lazarev (vlevo) na sovětské poštovní známce
Vasilij Lazarev (vlevo) na sovětské poštovní známce
Kosmonaut CPK
Státní příslušnost Sovětský svaz SSSR/Rusko Rusko
Datum narození 23. února 1928
Místo narození Porošino, Altajská oblast SSSR
Datum úmrtí 31. prosince 1990
Jiné zaměstnání Lékař
Hodnost Plukovník
Čas ve vesmíru 1 den, 23 hodin a 15 minut
Kosmonaut od 17. ledna 1966
Mise Sojuz 12
Kosmonaut do 27. listopadu 1985

Vasilij Grigorjevič Lazarev, rusky Лазарев, Василий Григорьевич, (23. února 1928 ve vesnici Porošino[1], Altajská oblast SSSR31. prosince 1990) byl sovětský lékař a kosmonaut ruské národnosti.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a výcvik[editovat | editovat zdroj]

Že bude pilotem, se rozhodl již na základní škole. Později se přihlásil na sverdlovskou specializovanou školu vojenského letectva, jenže protože se na tuto školu spolu s ním jeho největší kamarád nedostal, zvolil si sverdlovský lékařský institut. Ve třetím ročníku volil specializaci na chirurgii.[2] V roce 1951 nastoupil na základní vojenskou službu, dostal se na vojenskou fakultu saratovského lékařského institutu. Po státnicích byl jmenován vojenským náčelníkem nemocnice. Zůstal jen krátce, protože využil nabídky a pokračoval ve studiu na čugujevském leteckém učilišti.[3]

Pak si osvojil profesi zkušebního pilota. Zkoušel různé záchranné prostředky, výškové obleky a dostal se i na zkoušku výškového stratostatu, laboratoře Volha. Pak se dostal i ke zkouškám zařízení pro kosmické lety a nakonec i jako všestranný a zkušený výzkumník na start kosmické lodi Sojuz. V týmu kosmonautů byl veden od roku 1966.[4]

Lety do vesmíru[editovat | editovat zdroj]

Na misi Sojuz 12 odstartoval z Bajkonuru s Olegem Makarovem v září 1973. Cílem letu bylo vyzkoušet mnoho různých přístrojů před projektem Sojuz-Apollo, včetně testů nových skafandrů Sokol.[4] Byl to první let po předchozí havárii Sojuzu 11, Lazarev byl velitelem lodě. Přistáli s kabinou na padácích u města Karaganda na území Kazachstánu.[5]

V dubnu 1975 letěl Lazarev spolu s Makarovem ještě jednou na plánovaný dvouměsíční pobyt na orbitální stanici Saljut 4. Po 20 minutách letu ve výšce 192 km však došlo k poruše třetího stupně rakety a kosmická loď se vrátila po strmé balistické dráze, při které museli kosmonauti vydržet přetížení až 20,6 G. Přistáli jihozápadně od Gorno-Altajska (Altajská republika, RSFSR). Za tento nepovedený let, v seznamech Sojuzů zprvu ani neuváděný, získali oba vyznamenání Leninovým řádem. Protože nedoletěli, nezískali obvyklou finanční odměnu, jen náhradní dovolenou. Později byl pokus veden jako Sojuz 18-1.[6]

Po letech[editovat | editovat zdroj]

Lékař, plukovník Lazarev zemřel ve svých 62 letech. Byl ženatý a měl jedno dítě.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti SSSR, s. 354. 
  2. CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola Saljut 4, s. 28. 
  3. VÍTEK, Antonín. Lazarev, Vasilij Grigor'jevič [online]. Velký katalog družic a kosmických sond SPACE 40, rev. 2008-6-25 [cit. 2010-03-20]. Dostupné online. 
  4. a b IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2007-3-24 [cit. 2009-11-16]. Kapitola Vasili Grigoriyevich Lazarev. Dostupné online. (rusky) 
  5. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Vasilij Grigorjevič Lazarev, s. 137. 
  6. FILIP, M. Sojuz 18-1 [online]. Malá encyklopedie kosmonautiky (MEK), rev. 2001-9-8 [cit. 2010-03-20]. Dostupné online.