Georgij Grečko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Georgij Michajlovič Grečko
Georgy Grechko.jpg
Kosmonaut RKK Eněrgija
Státní příslušnost SSSR/Rusko
Datum narození 25. května 1931
Místo narození Leningrad, SSSR
Datum úmrtí 8. dubna 2017 (ve věku 85 let)
Místo úmrtí Moskva, Rusko
Předchozí
zaměstnání
Inženýr
Čas ve vesmíru 134 dní, 20 hodin a 32 minut
Kosmonaut od 1966
Mise Sojuz 17, Sojuz 26, Sojuz 27, Sojuz T-14

Georgij Michajlovič Grečko, rusky Георгий Михайлович Гречко, (25. května 1931 Leningrad[1]8. dubna 2017), byl sovětský kosmonaut ruské národnosti. Do kosmu na orbitální stanice Saljut se dostal třikrát na lodích Sojuz jako palubní inženýr.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a výcvik[editovat | editovat zdroj]

V době války jej rodiče poslali k babičce do Černigova. Postupně absolvoval nejrůznější školy přes střední až k fakultě mechaniky a začal pracovat v konstrukční kanceláři Sergeje Pavloviče Koroljova.[2] Ten jej doporučil k výcviku kosmonautů a v roce 1966 se tak stalo. Hned na počátku výcviku se však zranil a tak se dál věnoval hlavně studiu. Obhájil diplomovou práci s tématem cesty k Měsíci a po uzdravení a lékařských testech do výcviku vrátil. Byl určen náhradníkem k letu Sojuzu 9 v roce 1970. V roce 1975 již do vesmíru letěl.

Lety do vesmíru[editovat | editovat zdroj]

První let v kosmické lodi Sojuz 17 absolvoval v roce 1973 s kosmonautem Alexejem Gubarevem. Startovali z kosmodromu Bajkonur a jejich cílem byla orbitální stanice Saljut 4. Na oběžné dráze strávili měsíc a pak přistáli s kabinou na padácích v Kazachstánu.

O dva roky později letěl v Sojuzu 26 s Jurijem Romaněnkem k orbitální stanici Saljut 6. Zde jako člen dlouhodobé základní posádky přivítal dvě další lodě, Sojuz 27 a Sojuz 28, kde byl i československý kosmonaut Vladimír Remek. Během služby se k nim připojila i první nákladní loď typu Progress. Grečko se vrátil dolů v lodi Sojuz 27 po třech měsících strávených mimo Zemi, což byl tehdy světový rekord.[3].

Třetí let absolvoval až o osm let později. Letěl na osm dní se Sojuzem T-14 na orbitální stanici Saljut 7. V té době mu bylo 54 let.

Po letech[editovat | editovat zdroj]

V rámci výcviku se zúčastnil několika expedic do Pamíru a na Sibiř, protože zde získané znalosti byly využity při snímkování zadaných oblastí z vesmíru a dalším výzkumným úkolům. V roce 1978 byl pozván i do Československa, kde mj. obdržel 27. dubna Zlatou hvězdu hrdiny ČSSR. Byl v náhradní posádce sovětsko-indického letu Sojuz T-11. V roce 1984 obhájil disertaci o optických výzkumech zemské atmosféry a získal titul doktora fyzikálně matematických věd. Byl ženatý a měl dvě děti.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-specialisté SSSR, s. 355.  
  2. CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha : Práce, 1987. Kapitola Saljut 4, s. 25.  
  3. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha : Práce, 1982. Kapitola Georgij Michajovič Grečko, s. 84-85.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]