Přeskočit na obsah

Seznam würzburských biskupů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Moderní podoba znaku würzburské diecéze
Erb würzburské diecéze podle Siebmacherova erbovníku z roku 1605

Toto je úplný seznam würzburských biskupů obsahuje chronologický sled biskupů od založení würzburské diecéze roku 742 do současnosti. Názory na chronologické pořadí jednotlivých würzburských biskupů se liší.

V letech 1168–1803 würzburští biskupové drželi také titul franckých vévodů. Jednalo se především o pokus Štaufů navázat na tradici Sálských. K očekávanému průlomu do velkoplošného státu však nedošlo, takže titul měl spíše symbolický význam. Würzburské knížecí biskupství se občas snažilo získat nadvládu v dnešním franckém regionu nad braniborsko-kulmbašskými a braniborsko-baroutskými markrabaty a biskupství v Bamberku. Se sekularizací biskupství připadl Würzburg v roce 1802 Bavorsku a – po mezidobí Würzburského velkovévodství (1806–1814) – znovu v roce 1814. Z církevního hlediska je würzburská diecéze od roku 1818 podřízena arcidiecézi bamberské jako sufragánní diecéze.

Po dlouhou dobu se biskupové rekrutovali z franských šlechtických rodů. Někteří biskupové byli zpočátku kanovníky würzburské katedrály sv. Kiliána (viz též seznam würzburských kanovníků). Někteří z nich byli činní i v jiných diecézích, zvláště často v personální unii s bamberskou diecézí.

Na počátku 18. století rytec Johann Salver vytvořil sérii portrétů biskupů. Ty jsou v seznamu uvedeny navzdory některým nejasnostem u raných biskupů.

Znak diecéze je tvořen čtvrceným erbem. Siebmacher ve svém erbovníku z roku 1605 zobrazuje v 1. a 4. poli franské hrábě typické pro Francké vévodství a ve 2. a 3. polích šikmou zlatou vlajku na modrém pozadí pro würzburskou diecézi. Erby jednotlivých biskupů obvykle obsahují v křížení vlastní rodový erb. Pokud není k dispozici vyobrazení erbu některého knížete-biskupa, je v seznamu částečně uveden rodový erb. Erby pocházejí z rané části Scheiblerovy erbovní knihy z poloviny 15. století a ze Siebmacherova erbovníku z roku 1605. Univerzitní knihovna ve Würzburgu vlastní původní kroniku würzburských biskupů, kterou psal Lorenz Fries v letech 1574–1582. Některé erby byly převzaty i z přiloženého seznamu biskupů.

Seznam würzburských biskupů

[editovat | editovat zdroj]
Pořadí jméno od do popis vyobrazení erb
01 sv. Burchard 742 754 Burchard byl mnich původem z jihozápadní Anglie, od roku 738 opat kláštera Michil Statt v Rorinlacha, dnes na Michaelsbergu v Neustadt am Main. V březnu 742 byl dosazen Bonifatiem jako (nevysvěcený) biskup a potvrzen Karlomanem. Na počátku roku 754 Burchard odstoupil z úřadu a 2. února 755 zemřel.
02 sv. Megingaud 754 769 Meginaud byl předtím opatem kláštera Alte Statt v Rorinlacha, dnes Neustadt am Main. Megingaud pocházel z rodu Mattonů. Coby biskup zastupoval své biskupství na různých říšských shromážděních a synodách. Na počátku roku 769 se vzdal úřadu a stáhl se do svého původního kláštera. V roce 772 inicioval císař Karel Veliký založení misijního kláštera v Neue Statt. V roce 781 byl klášter vysvěcen. V něm o dva roky později Megingaud zemřel.

rodový erb
03 Berovelf 769 794 Berovelf byl aktivní i za hranicemi biskupství, zejména při misijní činnosti na slovanských územích a zakládání kostelů.
sv. Gumbert 794 795 Gumbert byl zakladatelem a prvním opatem kláštera sv. Gumberta. Zanechal několik relikvií. Zemřel během své volby na biskupa.

mědiryt sv. Gumberta
04 Liutrit 795 802 Liutrit pokračoval v misijní činnosti svého předchůdce na slovanských územích. Zakládání klášterů a s nimi spojené donace zatěžovaly diecézi.
05 Egilwart 802 809 Také Egilwart pokračoval v misijní činnosti. Založil další kláštery.
06 Wolfgar 809 831 Za Wolfgara se zlepšíly vztahy s fuldským klášterem.
07 Hunbert 832 842 Hunbert se v císařské politice téměř neangažoval, svou energii věnoval rozšiřování katedrální knihovny.
08 Gozbald 842 855 Gozbalda na biskupa navrhl král Ludvík II. Němec. V letech 830 - 833 byl vedoucím královské kanceláře.
09 Arn 855 892 Za Arna započala rekonstrukce vyhořelé katedrály. Aktivně vystupoval na říšském sněmu a synodech. Při návratu z tažení proti Čechám byl v roce 892 se svými společníky zabit slovanskými vojáky severně od Krušných hor.
10 Rudolf I. 892 908 Rudolf byl Konrádovec. Padl v boji proti Uhrám.
11 Thioto 908 931 Thioto je znám pouze v říšské politice, ve Würzburku po něm nezůstaly žádné stopy.
12 Burchard II. 932 941 Opat hersfeldského kláštera
13 Poppo I. 941 961 Poppo pocházel z mocného rodu Babenberků. Byl králem určen jako kandidát na biskupství a stal se také jeho kancléřem.
14 Poppo II. 961 983

Mědiryt Johanna Salvera (1670–1738)
15 Hugo 983 990 Hugo se angažoval v obnově klášterů zničených v 10. století. Věnoval se zvláště Ondřejskému klášteru, jemuž přiřkl nového patrona sv. Burcharda a jeho ostatky nechal přenést do kláštera. Nynější klášter Burkhard byl nadán farnostmi a vesnicemi, které měly klášter hospodářsky zajistit.
16 Bernward 990 995 Také Bernward pokračoval v obnově klášterů. Cítil se zmocněn k revokaci skutků minulých králů k obnově minulých práv.
17 Jindřich I. 996 1018 Do doby biskupa Jindřicha připadá založení bamberské diecéze. To znamenalo územní změnu würzburského biskupství, které se ovšem dále rozrůstalo. Byly vytvořeny würzburské městské hradby. Jindřich bojoval s králem proti markraběti Jindřichovi Svinibrodskému.
18 Menhart I. 1018 1034 Menhart byl zaneprázdněn spory mezi mohučským biskupem Aribem a papežem ohledně rozvodu Irmgard z Hammersteinu a kauzou gandersheimského kláštera.
19 Hl.Bruno 1034 1045 Bruno nechal nově vystavět würzburskou katedrálu. Bruno zemřel při slavnostní hostině v souvislosti s pozůstalostí zesnulého hraběte Adalbera II. z Ebersbergu.
20 sv. Adalbert 1045 1085 Adalbert dosazený jako biskup sálským císařem Jindřichem III. byl do počátku roku 1076 stoupencem sálské dynastie. V boji o investituru mezi králem Jindřichem IV. a papežem Řehořem VII., stál na Adalbert straně papeže. Na jaře 1085 byl Adalbert mohučskou synodou exkomunikován a sesazen, ale ve Würzburku věrném králi se nezdržoval již od roku 1077. Kvůli svému postoji odešel do exilu, své poslední roky strávil v klášteře Lambach. Zázraky prokázané po jeho smrti v říjnu 1090 vedly v roce 1883 k jeho svatořečení. Obrázek znázorňuje Adalbera jako plastickou figuru na jeho epitafu.

epitaf biskupa
[1] Menhart II. 1085 1088 Menhart byl dosazen jako biskup Jindřichem IV. po sesazení Adalberta. Po svém návratu z Canossy v roce 1077 nebo 1078 jmenoval naumburského biskupa Eberharda správcem Würzburku. Eberhard zemřel poblíž Würzburgu v roce 1079 po pádu z koně.
21 Emehard 1089 1105 Byl prvorozený syn hraběte Richarda Comburského. Jako biskup dosazen Jindřichem IV. Emehard byl, stejně jako Megingaud a Menhart, Mattonec. Viz erb vpravo.

rodový erb
22 Erlung 1105 1121 Erlunga jmenovál král Jindřich IV. a jeho syn a nástupce jej potvrdil.
[1] Rupert 1105 1106 Rupert byl dosazen do biskupského úřadu Jindřichem V., který vedl spor o trůn se svým otcem Jindřichem IV. Poté, co Jindřich V. spor vyhrál, potvrdil otcem jmenovaného Erlunga.
23 Rugger 1121 1125 Zvolen biskupem v Münsterschwarzachu proticísařskou stranou vedenou Adalbertem I. Saarbrückenským, mohučským arcibiskupem.
[1] Gebhard z Hennebergu 1121 1127 Zvolen biskupem císařskou stranou, po Ruggerově smrti neuspěl a v roce 1127 se vzdal nároku. V roce 1125 mu Oldřich Bamberský věnoval rukopis Codex Udalrici.
24 Embricho 1127 1146 Embrich založil několik klášterů, mj. Skotský klášter, klášter Wechterswinkel a premonstrátský klášter Oberzell. Zemřel na při návratu z diplomatické mise Konráda III. v Akvileji, kde byl také pochován.
25 Siegfried z Truhendingenu 1146 1150 Siegfried pocházel ze starého šlechtického francko-švábského hraběcího rodu Truhendingenů.
26 Gebhard z Hennebergu 1150 1159 Gebhard byl napodruhé úspěšně zvolen biskupem. Angažoval se ve volbě Bedřicha Barbarossy a byl s ním v těsném kontaktu, což Würzburku přineslo císařský hoftag a říšský sněm.
27 Jindřich II. Stühlingenský 1159 1165 Financování vojska pro křížové výpravy Bedřicha Rudovouse pro biskupství znamenalo značné úsilí. Královské listiny k legitimizaci nároku na knížecí titul ve Frankách byly zfalšovány. V této době se objevuje Jan Würzburský.
28 Herold z Höchheimu 1165 1171 Na říšském sněmu ve Würzburku byla 10. července 1168 vydána Zlatá svoboda. Dokument sepsal protonotář Wortwin. Bedřich Barbarossa v něm potvrdil würzburskému biskupovi knížecí titul.

Biskup byl nadán rozsáhlými pravomocemi, ale daleko od očekávané nadvlády starých kmenových vévodství.

29 Reginhard z Abenbergu 1171 1186 Reginhard pocházel ze hraběcího rodu Abenbergů. Ačkoli se téměř neangažoval v říšské politice, přímo se podílel na pádu Jindřicha Lva.
30 Gottfried I. Spitzenberský 1186 1190 Gottfried se vzdal úřadu biskupa řezenského (1185–1186) ve prospěch würzburského úřadu. Uspořádal křížovou výpravu ke znovudobytí Jeruzaléma. Zemřel jako mnoho dalších křižáků morovou nákazu v Antiochii.

epitaf biskupa
[1] Filip Švábský 1190 1191 Filip, syn císaře Bedřicha Rudovouse, byl zvolen, ale v roce 1191 se vzdal úřadu. Po jeho vystoupení z duchovního stavu se stal švábským vévodou (1196–1208), markrabětem toskánským (1195–1197) a do svého zavraždění též římsko-německým králem (1198–1208) z dynastie Štaufů. ve Würzburku hat er keine Spuren hinterlassen. Obrázek znázorňuje Filipa na miniatuře v rukopise kolem roku 1200.

Miniatura kolem roku 1200
31 Jindřich III. z Bergu 1191 1197 Jindřich byl v letech 1169-1172 biskupem pasovským, později proboštem ve Špýru a Bamberku, byl zvolen roku 1191 würzburským biskupem a v roce 1192 vysvěcen mohučským arcibiskupem Konrádem. V říšské politice se objevil v roce 1193 coby host císaře Jindřicha VI. ve Würzburku, kde s vévodou Leopoldem Babenberským 14. února vyjednal smlouvu o vydání anglického krále Richarda Lví srdce, jenž padl do zajetí při návratu ze třetí křížovové výpravy. Bischofswappen Heinrich III. von Berg

rodový erb
32 Gottfried II. 1197 1197 Gottfried zemřel záhy po svém zvolení. Bischofswappen Gottfried II.

rodový erb
33 Konrád I. z Querfurtu 1198 1202 Konrád vyměnil svůj post biskupa hildesheimského (1194–1199) za würzburský, čímž otevřel cestu na würzburský biskupský stolec svým příbuzným z Lobdeburgu. Stal se obětí intrik a byl zavražděn Bodem z Ravensburgu. Nejstarší dochovaná část pevnosti Marienberg je jeho dílem.
34 Jindřich IV. Hessberský 1202 1207 Jindřich, s přídomkem „Caseus“, pocházel z rodu Hessberských.

rodový erb podle Siebmachera
35 Otto I. z Lobdeburgu 1207 1223 Otto vedl nákladný život, což silně zatěžovalo finanční rozpočet biskupství. Jeho zásluhy spočívají v říšské politice. V roce 1212 uspěl proti pozdějšímu eichstättskému biskupovi Jindřichovi III. z Ravensburgu, jenž s podporou mohučského metropolity rozporoval právo na biskupský stolec.
36 Dětřich Homburský 1223 1225 Dětřich Homburský byl pouze krátce würzburským biskupem. Pocházel z rodu Homburských, vedlejší linie pánů z Püssensheimu. Sedící Dětřich je vyobrazen, an v pravé ruce drží biskupskou berlu, v levé otevřenou knihu se slovy Pax Vobis
37 Heřman I. z Lobdeburgu 1225 1254 Obratnou politikou se Heřmanovi podařilo rozšířit biskupství, reorganizovat rozpočet a prosadit se proti nárokům sousedních knížat. Založil několik klášterů.
[1] Jindřich V. Leiningenský 1254 1255 Jindřich na základě papežské expektance obsadil Würzburg, který byl osvobozen v roce 1255. Po arbitráži se vzdal svých nároků ve Würzburku a zemřel 18. ledna 1272 jako špýrský biskup.

rodový erb
38 Iring z Reinstein-Homburgu 1254 1265 Ve sporu o biskupský stolec vynaložil Iring mnoho energie protiJindřichovi z Leiningenu. Měl podporu würzburských občanů. Jako biskup usiloval o mírové vztahy se svými sousedy a věnoval se církevním záležitostem.

Vyobrazení Iringa na pečeti
[1] sedisvakance

Otto z Lobdeburgu
1265 1267 Otto, coby Lobdeburk, byl v době sedisvakance kapitulním vikářem.
39 Poppo III. z Trimbergu 1267 1271 Poppo byl coby zvolený biskup úspěšnější než Bertold z Hennebergu. Zemřel po několika letech, kdy se jako biskup snažil prosadit svůj nárok v soudních sporech kurie.
[1] Bertold I. z Hennebergu 1267 1274 Sotva přestál Bertold jako protibiskup spor s Poppem z Trimbergu, napadl jeho budoucí nástupce nástupce Bertold II. jeho pozici. Oba se následně střetli se svými vojsky v roce 1266 v bitvě u Kitzingenu. Bertold se musel vzdát a v roce 1275 rezignoval. Zemřel 29. prosince 1312 jako mohučský světící biskup.

rodový erb podle Scheiblera
40 Bertold ze Šternberka 1274 1287 V boji o biskupský stolec Bertold porazil Bertolda I. z Hennebergu v bitvě u Kitzingenu. Oba se nakonec shodli v urovnání. Dle ebrašské tradice byl prvním biskupem, který nechal své srdce pohřbít v klášteře Ebrach. Tomu nasvědčuje hrobka za hlavním oltářem z počátku 14. století.

rodový erb
41 Manegold z Neuenburgu 1287 1303 Manegold byl biskupem bamberským (1285–1286), úřadu se však vzdal a přestěhoval se do Würzburku.
42 Ondřej z Gundelfingenu 1303 1313 Ondřej podporoval krále Albrechta I. na jeho tažení proti Čechám. Vesl spory s hrabaty z Hennebergu kvůli dvojí zástavě hradu a městaSvinibrod.

rodový erb
[1] sedisvakance

Bedřich ze Stolbergu
1313 1314 Kanovník Bedřich byl zřejmě po menšinově volbě Gottfrieda III. z Hohenlohe favorizován Ludvíkem Bavorským. Zemřel při kurii. Až v roce 1317 se všechny strany dohodly na volbě Gottfrieda III.

rodový erb
43 Gottfried III. z Hohenlohe 1314 1322 Ve sporu o císařský trůn mezi Ludvíkem IV. a Bedřichem I. se Gottfried postavil na stranu Bedřicha, stejně jako rod Hohenlohů a francká šlechta.

Výřez z biskupova epitafu


rodový erb podle Scheiblera
44 Wolfram Wolfskeel z Grumbachu 1322 1333 Wolfram byl jedním z mála knížat na straně papeže Jana XXII. proti Ludvíkovi Bavrskému. Později se s králem usmířil a podařilo se mu se mu také udržet dobré vztahy s papežem.

Výřez z biskupova epitafu


rodový erb podle Scheiblera
45 Heřman II. Hummel z Lichtenbergu 1333 1335 Heřman byl kancléřem císaře Ludvíka IV. Bavorského a v roce 1333 došlo k dvojvolbě společně s Ottou II. z Wolfskeelu. Coby protibiskup uspěl ve Würzburku až do své smrti, poté byl nahrazen Ottou II.

rodový erb
46 Otto II. z Wolfskeelu 1333 1345 Otto II. dosáhl značných územních zisků pro biskupství. Doba jeho vlády byla úspěšná také v duchovním ohledu: zřídil 13 nových farností, reformoval několik klášterů a zavedl úřad generálního vikáře.

epitaf biskupa


rodový erb podle Siebmachera
47 Albrecht I. z Hohenbergu 1345 1349 Albrecht († 1359) usiloval o získání kostnického biskupského stolce. Záhy po svém würzburském úřadování se stal biskupem ve Freisingu (1349–1359).

Výřez z biskupova epitafu


rodový erb podle Scheiblera
48 Albrecht II. z Hohenlohe 1345 1372 Albrecht byl také zvolen roku 1345 a v roce 1350 se fakticky ujal biskupského úřadu. I přes všeobecnou dohodu franckého zemského míru se Albrecht se spojil se sousednímí knížaty k porážceSchlüsselberského panství. Konrád II. Schlüsselberský zemřel během obléhání jako poslední člen svého rodu.

epitaf biskupa


rodový erb podle Scheiblera
[1] Withego Hildbrandi 1372 1372 Withego a Albrecht III. Hessberský byli zvoleni současně. Zatímco Withego jako biskup naumburský přesídlil, bránil Albrecht svůj nárok jako protibiskup.
[1] Albrecht III. Hessberský 1372 1376 Albrecht a Withego Hildbrandi byli zvoleni současně. Papež Řehoř XI. zrušil volbu kapituly a předal biskupský stolec Gerhardovi Schwarzburskému. Zatímco Withego se coby biskup naumburský vzdálil, Albrecht bránil svůj nárok jako protibiskup. Teprve když Gerhard vstoupil na území s vojskem, uprchl na své statky a teprve po letech se s Gerhardem vyrovnal. Poté působil opět jako würzburský kanovník.

rodový erb podle Siebmachera
49 Gerhard Schwarzburský 1372 1400 Coby vyhnaný biskup naumburský (1359–1372) přesídlil Gerhard do Würzburku. Za jeho vlády se Würzburg a další města diecéze vzbouřily, ale byly potalčeni. Veho době doutnal v zemi vnitřní konflikt.

Výřez z biskupova epitafu


rodový erb
50 Jan I. z Egloffsteinu 1400 1411 Jan se ve francké válce měst z roku 1397 zúčastnil jako vojevůdce rozhodující bitvy u Bergtheimu. Coby bratr Konráda z Egloffsteinu byl také u porážky řádu německých rytířů v bitvě u Grunwaldu ve Východním Prusku a podílel se na mírových jednáních mezi řádem a polským králem. Společně se svými bratry byl mezi zmocněnci německého řádu v Toruni, kteří podepsali první toruňský mír.

Výřez z biskupova epitafu


rodový erb podle Scheiblera
51 Jan II. z Brunnu 1411 1440 Za Jana se zvýšilo zadlužení diecéze, což vedlo ke snaze kapituly nahradit ho koadjutory. Podílel se na obraně říše před útoky husitů.

Výřez z biskupova epitafu


rodový erb
52 Zikmund Saský 1440 1443 Zikmund očekávaný jako posel naděje vnesl do biskupství nový problém: Zikmund se v očekávání, že saský kurfiřtský rod rozšíří vliv do würzburského biskupství, choval velmi nezvykle a při prosazování svých zájmů se spojil s markrabětem Albrechtem Achillem. Narůstající vnitřní i zahraniční tlak jej nakonec přiměl abdikovat. Zemřel v exilu 24. prosince 1471. Byl pohřben v knížecí hrobce míšeňské katedrály.

epitaf biskupa


rodový erb
53 Gottfried IV. Schenk z Limpurgu 1443 1455 Gottfried začal s konsolidací státního rozpočtu a ve válečné době vedl biskupství relativně bez úhony.

Výřez z biskupova epitafu


rodový erb
54 Jan III. z Grumbachu 1455 1466 Jan byl zastáncem meče místo biskupské berly. Zaujal opačný postoj vůči svému předchůdci a zapletl se do mnoha sporů a konfliktů se sousednímí knížectvími.

Výřez z biskupova epitafu


biskupský erb v Ingeramově kodexu
55 Rudolf II. ze Scherenbergu 1466 1495 Rudolf byl považován za moudrého správce, který splácel dluhy a dal do zástavy majetek a úřady a nové získal. Uspěl proti Hansi Böhmovi, za nímž přicházely tisíce sedláků jako poutníci do Niklashausenu. Hans Böhm skončil na hranici a obrovský dav se rozešel relativně pokojně. Epitaf od Tilmana Riemenschneidera zobrazuje biskupovu tvář starého muže detailně a neidealizovaně.

Výřez z biskupova epitafu


rodový erb
56 Vavřinec z Bibry 1495 1519 Vavřinec byl v kontaktu s významnými osobnostmi své doby, mj. s Martinem Lutherem a Johannesem Trithemiusem. Na rozdíl od jeho předchůdce ho epitaf od Tilmana Riemenschneiderse zachycuje idealizovaně v pozdněgotickém, stylu.

Výřez z biskupova epitafu


polepšený erb knížete-biskupa jako vitráž kostela sv. Lva v Bibře
57 Konrád II. Durynský 1519 1540 Selská válka v Konrádově době zuřila silně na území biskupství. Jen s pomocí Švábského spolku se uprchlému biskupovi podařilo znovudobýt Würzburk. Ve francké válce vedl kampaň za své příbuzné v Reussenburku. Lorenz Fries byl jedním z jeho rádců, podporoval jeho dva nástupce a je znám jako autor historických kronik. Obrázek znázorňuje biskupa na mědirytu Johanna Octaviana Salvera (1670–1738).

Rytina Johanna Salvera z 18. století


rodový erb podle Scheiblera
58 Konrád III. z Bibry 1540 1544 Konrád byl v konfliktu se svými duchovními, opakovaně se pokoušel získat biskupské svěcení.

portrét biskupa


rodový erb podle Siebmachera
59 Melchior Zobel z Giebelstadtu 1544 1558 Melchior se stal obětí potyčky s Vilémem z Grumbachu, který se později objevil také v Grumbachově kauze.

Medaile s portrétem biskupa (medailér: Joachim Deschler)


rodový erb podle Siebmachera
60 Bedřich z Wirsbergu 1558 1573 Bedřich pronásledoval vrahy svého předchůdce do Francie.

Výřez z biskupova epitafu


kníže-biskupský erb na minci z roku 1569



rodový erb podle Scheiblera
61 Julius Echter z Mespelbrunnu 1573 1617 Julius byl energickým zastáncem protireformace. Založil mnoho kostelů. Při Fuldském jednání byl sesazen Baltazar z Dernbachu a Julius převzal roli administrátora fuldského knížecího opatství. Ke zděšení papeže Řehoře XIII. se výrazně zvýšil početčarodějnických procesů na území diecéze. Obrázek znázorňuje biskupa na malbě z roku 1586.

Dobový portrét biskupa z roku 1586


biskupský erb na nástropní malbě kostela v Aubu
62 Jan Gottfried I. z Aschhausenu 1617 1622 Jan Gottfried, také kníže-biskup bamberský (1609–1622), do historie vstoupil jako fanatický pronásledovatel čarodějnictví. Za jeho vlády nabyly perzekuce dramatických rozměrů.

Výřez z biskupova epitafu


biskupský erb ve Würzburku



rodový erb podle Siebmachera
63 Filip Adolf z Ehrenbergu 1623 1631 Za vlády Filipa Adolfa pokračovaly čarodějnické procesy. Stál také za tvrdou rekatolizací.

Filip Adolf z Ehrenbergu


rodový erb podle Siebmachera
64 František z Hatzfeldu 1631 1642 František byl zároveň knížetem-biskupem bamberským (1633–1642). Za třicetileté války Švédové obsadili Bamberk a František byl nucen uprchnout do Kolína nad Rýnem. Švédský kancléř Axel Oxenstierna v roce 1633 dal vévodovi Bernardu Sasko-Výmarskému v léno würzburské a bamberské biskupství. Obě biskupství měla být trvale sloučena pod názvem "Vévodství Franky". Po porážce u Nördlingen byl Švédové vyhnáni a František s v roce 1634 vrtátil z exilu.

František z Hatzfeldu


rodový erb
65 Jan Filip I. ze Schönbornu 1642 1673 V době třicetileté války pro své biskupství vyjednával ústupky u jednotlivých válečných stran. Díky obezřetnosti při vyjednávání Westfálského míru získal také úřadarcibiskupa mohučského (1647–1673) a později také biskupa wormského (1663–1673). Byl jedním z prvních knížat, kteří na svém území zakázali čarodějnické procesy. Byl taktéž relativně tolerantní vůči protestantismu a staral se o konvertity. Jeho obrázek je z korunovačního deníku z roku 1658.

dobový tisk z roku 1658


rodový erb
66 Jan Hartman z Rosenbachu 1673 1675 Jan Hartman byl v úřadu jen několik let. V době jeho úřadování za francouzsko-holandské války vpadli Francouzi vedení Henrim de La Tour d’Auvergne do biskupství, byli však zatlačeni maršálem Raimundem Montecuccolim.

Dobový portrét biskupa


rodový erb podle Siebmachera
67 Petr Filip z Dernbachu 1675 1683 Petr Filip byl s podporou papeže a císaře také knížetem-biskupem bamberským (1672–1683). Podařilo se mu přeměnit panství Wiesentheid na říšské hrabství a podřídit ho svému synovci.

Dobový portrét biskupa


erb knížete-biskupa bamberského (1672–1683) a würzburského (1674–1683)
68 Konrád Vilém z Wernau 1683 1684 Konrád Vilém byl v úřadu jen krátce. Zemřel před papežským potvrzením. Obrázek znázorňuje biskupa na mědirytu od Johanna Salvera (1670–1738).

Rytina Johanna Salvera z 18. století


rodový erb podle Scheiblera
69 Jan Gottfried II. z Guttenbergu 1684 1698 Ve falcké válce (1688–1697) přerušil biskup spojenectví s Franckým krajem a vstoupil do aliance s císařem a jemu poskytl vojsko. Byl zakladatelem bratrstva „Maria Hilf“ a rozvinul čilý stavební ruch. Fürstbischof Johann Gottfried von Guttenberg

dobový rytina


rub mince s biskupským erbem
70 Jan Filip II. z Greiffenclau na Vollraths 1699 1719 Jan Filip II. usiloval o důkladnou konsolidaci hospodaření biskupství a reorganizaci správy. Inicioval v nebývalé míře výstavbu správních budov. V době války o španělské dědictví (1701–1714) se mu díky úspěšné politice podařilo vyhnout velkým škodám. V umění představuje počátek skutečné „barokizace“ Würzburku. Vtiskl rozhodující podobu městu a záměrně vytvářel podněty k následování. Po dokončení věže Neubaukirche, nově zřízeného knížecího Juliova špitálu se zahradním pavilonem, kupole Neumünsteru s průčelím ad. Všechny projekty svěřil architektovi Josephu Greissingovi. Díky slohovému vlivu architekta Greissinga je tato epocha ve würzburské architektuře označována jako "greissinské období".

Jan Filip z Greiffenclau Vollraths


rodový erb podle Siebmachera
71 Jan Filip František ze Schönbornu 1719 1724 Jan Filip František pocházel z vlivného rodu Schönbornů. Byl synovcem mohučského arcibiskupa Lotara Františka ze Schönbornu, jehož tři bratři byli taktéž biskupy, mj. též pozdější würzburský biskup Jan Filip František ze Schönbornu. Jan Filip František byl u obyvatelstva krajně neoblíbený. V roce 1720 položil základní kámen Würzburské biskupské rezidence a v roce 1721 nechal v katedrále vybudovat Schönbornskou kapli jako rodovou hrobku. Oba projekty navrhl a provedl architekt Jan Baltazar Neumann v součinnosti s dalšími významnými architekty a umělci. 183x183pixelů

portrét biskupa


rodový erb
72 Kryštof František z Huttenu 1724 1729 Ve srovnání s dalším kandidátem Bedřichem Karlem ze Schönbornu s rysy absolutismu byl Kryštof František považován za lidového, neboť pocházel ze franckého rytířského rodu a podporoval uctívání Panny Marie. Realizoval také velké stavební projekty ve spolupráci s Janem Balthasarem Neumannem. To si vyžádalo zvýšení daní a užití nástrojů merkantilismu.

Výřez z biskupova epitafu


rodový erb podle Siebmachera
73 Bedřich Karel ze Schönborn-Buchheimu 1729 1746 Bedřich Karel ve funkci knížete-biskupa bamberského (1729–1746) vystřídal svého strýce Lotara Františka ze Schönbornu a krátce nato převzal také würzburský úřad. Bedřich Karel se v nebývalé míře angažoval jako stavebník a mecenáš, navázal na hospodářské a umělecké podněty. Jeho reformy a podpora vědy měly osvícenský charakter.

portrét biskupa


rodový erb
74 Anselm František z Ingelheimu 1746 1749 Anselm František byl jen krátce v úřadu. V mnoha akcentech se snažil vymezit vůči vlivu Schönbornů.

portrét biskupa


rub mince z roku 1748 s biskupským erbem
75 Karel Filip z Greiffenclau zu Vollrads 1749 1754 Karel Filip byl synovcem bývalého würzburského biskupa Jana Filipa II. z Greiffenclau. Navázal na mecenát rodu Schönbornů coby propagátor vědy a stavebními aktivitami, kde zaměstnával významné umělce. Mimo osvědčeného Jana Balthasara Neumanna zadával zakázky také Johannu Zickovi a Antoniu Giuseppu Bossimu, především však do Würzburku pozval Giovanniho Battistu Tiepola. V roce 1749 byl na území diecéze proveden poslední čarodějnický proces. Obrázek znázorňuje portrét Karla Filipa na nástropní malbě odGiovanniho Battisty Tiepola ve Würzburské rezidenci.

vyobrazení biskupa na nástropní malbě


rodový erb podle Siebmachera
76 Adam Bedřich ze Seinsheimu 1755 1779 Adam Bedřich se krátce po svém zvolení stal v personální unii též knížetem-biskupem bamberským (1757–1779). V sedmileté válce uzavřel spojenectví s Rakouskem, což mělo za následek pruské vpády. V oblasti hospodářství usiloval o rozvoj vnitrozemské lodní dopravy (výstavba lodního jeřábu) a zakládání manufaktur. V roce 1762 zavedl všeobecnou školní docházku. Dokončil výstavbu baziliky Čtrnácti svatých pomocníků. Obrázek jej znázorňuje na konvenčním tolaru z roku 1764.

Dobová malba


biskupský erb v Bamberku

portrét a biskupský erb na konvenčním tolaru z roku 1764
77 František Ludvík z Erthalu 1779 1795 František Ludvík byl současně též knížetem-biskupem bamberským (1779–1795). Byl osvíceným biskupem, v Bamberku nechal zřídit první moderní špitál a zavedl první veřejné sociální pojištění. Bamberská univerzita byla rozšířena o katedru zvěrolékařství. Obrázek znázorňuje jeho portrét na líci 20krejcarové mince z roku 1785.

Mince z roku 1785 s biskupovým portrétem


biskupský erb v Absbergu
78 Jiří Karel z Fechenbachu 1795 1808 Jiří Karel se jako poslední z würzburských knížat-biskupů v roce 1802 potýkal se sekularizací. V Lunévillské mírové dohodě bylo dojednáno zrušení duchovních knížectví a krátce nato bavorská armáda vstoupila na území diecéze. Jiří Karel bránil své pravomoci a zároveň vystřídal svého strýce Kryštofa Františka z Busecku ve funkci koadjutora v Bamberku (1805–1808). Po uzavření Prešpurského míru připadlo někdejší Würzburské vévodství na toskánského velkovévodu Ferdinanda III. Řediteli nově založeného vikariátu, světícímu biskupovi Gregoru Zirkelovi, se podařilo vydobýt na velkovévodovi řadu ústupků. Poté území připadlo zpět Bavorsku.

Výřez z biskupova epitafu


biskupský erb
[1] sedisvakance

Jan František Schenk ze Stauffenbergu
1808 1818 Po smrti Jiřího Karla z Fechenbachu již volbu nového biskupa neprováděla kapitula. Proto papež Pius VII. ustanovil Jana Františka Schenka ze Stauffenbergu kapitulním vikářem.[2]
Pořadí sufragánní biskup od do popis portrét erb
79 Friedrich Groß zu Trockau 1818 1840 Adam Friedrich Freiherr von Groß zu Trockau byl nejprve apoštolským vikářem v Bamberku (1812–1818) a poté uspěl proti dalším kandidátům, která byla kvůli sekularizace velmi vypjatá. Vynaložil velké úsilí na reorganizaci biskupství, přičemž svou pozornost soustředil zejména posílení kněžského semináře.

Výřez z biskupova epitafu


rodový erb podle Siebmachera
80 Georg Anton von Stahl 1840 1870 Georg Anton byl prvním měšťanským biskupem. I jemu, stejně jako jeho nástupcům do roku 1924 byl ke jménu udělen osobní predikát „von“. V době jeho úřadování se na würzburském území vytvořily spolky Caritas: téměř každá katolická rodina v té době byla organizována v křesťanském sdružení. V roce 1848 se konala první Německá biskupská konference ve Würzburku. Na prvním vatikánském koncilu diplomaticky odmítl podepsat návrh dogmatu neomylsnosti, který v Německu přiživilkulturkampf. Krátce poté na koncilu zemřel.

Obrázek z roku 1848



Výřez z biskupova epitafu


erb na průčelí Bonifácovy kaple v Bad Neustadt a.d. Saale
81 Johann Valentin von Reißmann 1870 1875 Doba úřadování Johanna Valentina byla ve znamení kulturního boje. Ačkoli Bavorsko nebylo přímo zasaženo, přijal Würzburský kněžský seminář duchovní z jiných biskupství, mj. také den pozdějšímu kardinála Adolf Bertram.

Výřez z biskupova epitafu
[1] sedisvakance

Ambrosius Käß
1876 1878 Bez dohody s kurií jmenoval král Ludvík II. převora karmelitánského kláštera Ambrosia za nástupce zesnulého biskupa Johanna Valentina von Reißmann. Poté, co papež Lev XIII. oznámil, že jeho jmenování nebude akceptovat, požádal krále o stažení svého jmenování.
82 Franz Joseph von Stein 1878 1898 Král Ludvík II. opět bez konzultace s kurií určil Franze Josepha. Ten se následně stal také arcibiskupem mnichovským a freisinským (1897–1909).

Fotografie biskupa


biskupský erb
83 Ferdinand von Schlör 1898 1924 Počínaje katolickou enklávouWolfmannshausen, o kterou pečovala würzburská diecéze a coby jediná farnost ležící v Sasku-Meiningensku, se katolická obec rozšířila také do sousedního Meiningenu a Hildburghausenu. K rozvoji došlo také v sousedním Bamberku a Paderbornu, takže dosavadní kuráti byli povýšeni na farnosti a v Meiningenu byl vytvořen biskupský komisariát. Podporoval ve své době nepohodlného Hermana Schella.

Fotografie biskupa


biskupský erb
84 Matthias Ehrenfried 1924 1948 Matthias Ehrenfried byl znám svým odbojem proti nacionálnímu socialismu. Po převzetní moci nacisty vzrostlo napětí mezi církví a státní mocí. Zatímco biskup veřejně hájil své pozice a snažil se chránit kněží, totalitní státní aparát zvýšil svůj tlak. V roce 1941 proběhl útok na kláštery a opatství Münsterschwarzach bylo uzavřeno. Mnoho kněží bylo odvlečeno mj. do KT Dachau, kde mnozí přišli o život.

Fotografie biskupa


biskupský erb
85 Julius Döpfner 1948 1957 Doba úřadování Julia Döpfnera začala ve zcela zničeném městě, kde ke konci války žilo jen asi 6000 osob. Zničené kostely byly nejprve nouzově upraveny pro bohoslužby. Obnova würzburské katedrály trvala do konce 50. let. Usiloval o výstavbu bytů ve zničeném městě a pro tento účel založil v roce 1949 nadaci St.-Bruno-Werk. Julius Döpfner byl následně také biskupem berlínským (1957–1961), arcibiskupem mnichovským a freisinským (1961–1976), předsedou Německé biskupské konference (1965–1976) a kardinálem (1958–1976).

Fotografie biskupa


biskupský erb
86 Josef Stangl 1957 1979 * 12. března 1907 v Kronachu, 16. března 1930 vysvěcen na kněze, 27. června 1957 jmenován würzburským biskupem, konsekrován 12. září 1957, em. 8. ledna 1979; † 8. dubna 1979.

Fotografie biskupa


biskupský erb
87 Paul-Werner Scheele 1979 2003 * 6. dubna 1928 v Olpe, 29. března 1952 v Paderbornu vysvěcen na kněze, 20. ledna 1975 jmenován světícím biskupem v Paderbornu. Konsekrován 9. března 1975 titulárním biskupem von Druas, 31. srpna 1979 würzburským biskupem, em. 14. července 2003; † 10. května 2019.

biskupský erb
88 Friedhelm Hofmann 2004 2017 * 12. května 1942 v Kolíně nad Rýnem-Lindenthalu, 3. února 1969 v Kolíně nad Rýnem vysvěcen na kněze, 25. července 1992 jmenovánsvětícím biskupem v Kolíně nad Rýnem, 13. září 1992 vysvěcen titulárním biskupem von Taddua, 25. června 2004 würzburským biskupem, em. 18. září 2017.

Fotografie biskupa


biskupský erb
89 Franz Jung 2018 * 4. června 1966 v Mannheimu, 10. října 1992 v Římě vysvěcen na kněze pro špýrskou diecézi, 28. listopadu 2008 zvolen kanovníkem špýrské císařské katedrály a 16. prosince 2008 jmenován generálním vikářem, 16. února 2018 würzburským biskupem berufen, biskupské svěcení 10. června 2018.

biskup Franz Jung


biskupský erb

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liste der Bischöfe von Würzburg na německé Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l wird in der offiziellen Bischofsliste. www.wissen.bistum-wuerzburg.de [online]. [cit. 2023-03-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-21.  nicht mitgezählt
  2. Alfred Wendehorst: Das Bistum Würzburg 1803–1957. Würzburg 1965. S. 21.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Peter Kolb, Ernst-Günter Krenig (Hrsg.): Unterfränkische Geschichte. Würzburg 1989.
  • Alfred Wendehorst: Das Bistum Würzburg 1803–1957. Würzburg 1965.
  • Wissenschaftliche Vereinigung für den Deutschen Orden e. V., Historische Deutschorden-Compaigne zu Mergentheim 1760 e. V. (Hrsg.): 1300 Jahre Würzburg – Zeichen der Geschichte, Bilder und Siegel der Bischöfe von Würzburg. Heft 23. Lauda-Königshofen 2004.
  • Klaus Wittstadt: Würzburger Bischöfe 742–1979. Echter, Würzburg 1979.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]