Přeskočit na obsah

Schönfeldové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: Šlechtický rod Schönfeldů působící v Sasku.
Schönfeldové
(von Schönfeld, de Serainchamp)
Erb česko-rakouského rodu
ZeměČeské královstvíČeské království České království
Mateřská dynastiepáni ze Serainchamps
Titulysvobodní páni, hrabata a rytíři
ZakladatelFrançoise de Serainchamp
Rok založení1594
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Schönfeldové, resp. svobodní páni a hrabata ze Schönfeldu (německy von Schönfeld, tj. z Krásného Pole), jsou starý šlechtický rod z Lotrinska, který svůj původ odvozuje od Nicolase de Serainchamp (tj. z Jasného Pole), který žil v letech 1588–1663 a jako důstojník bojoval na císařské straně v západních Čechách. Svůj francouzský predikát si proto poněmčil při povýšení do panského (baronského) stavu roku 1639. Tento posléze český rod není genealogicky spřízněn se šlechtickým rodem saských Schönfeldů[1] ani českých Schönfeldů jiného erbu (nobilitovaných roku 1594).[2]

Hrabata ze Schönfeldu ve východních Čechách

[editovat | editovat zdroj]
  • Nicolaus (Mikuláš) de Serainchamps (6. dubna 1588, Lotrinsko – 12. ledna 1663 Praha), syn Františka de Serainchamp, pána Brabantu, Sartu, Bettainvillers a jeho manželky Anny z Heumontu. Mikuláš proslul jako voják ve třicetileté válce (1618–1648), a to jako plukovník císařské armády. Za své služby při obléhání Prahy Švédy na konci třicetileté války obdržel v roce 1648 vedle panství Předlice a Krásný Les (Šonvald) také titul svobodného pána v Království českém. Jeho jméno bylo změněno na Schönfeld a byl povýšen i jeho erb. Byl ženatý s Josinou (Rozinou) van de Heede († 1. června 1663), dcerou Františka hraběte van de Heede a Anny de Breydel. Josina byla vdovou po Františku de Courier, majitelka statků Nasavrky, Trhová Kamenice a Seč ve východních Čechách. Mikuláš ze Schönfeldu se stal císařským tajným radou, místodržitelem říšského hrabství Saarwerden, generálním komisařem císařského vojska a válečným radou a nejvyšším mincmistrem Království českého (od roku 1650 do své smrti). Mikuláš by měl být pohřben v kostele Panny Marie Sněžné v Praze. Josina měla z prvního manželství tři děti – jednu dceru, která se provdala za velitele namurské pevnosti, dále dva syny, kteří však zemřeli předčasně bezdětní. Z druhého manželství Josiny s Mikulášem ze Schönfeldu vzešly tři děti, které byly 16. prosince 1678 povýšeny do hraběcího stavu:
  1. Josef Rudolf svobodný pán ze Schönfeldu (od roku 1678 hrabě) byl císařský komoří a říšský dvorní rada ve Vídni, zemřel bez potomků v roce 1704
  2. Marie Polyxena Anna ze Schönfeldu (1641 – 14. prosince 1697 v Praze), provdaná za hraběte Albrechta Maxmiliána hraběte Desfours, majitele Hrubého Rohozce
  3. Rudolf Václav svobodný pán ze Schönfeldu (od roku 1678 hrabě, 1645 – 5. srpna 1684 v Seči), majitel Salins, Lombringen v Nizozemí a Prödlitz (Předlice), Netluk (Pnětluky), Petershayn (Petrovice), Schönwald (Krásný Les) a Setsch (Seč) v Čechách, byl hejtmanem Chrudimského kraje, nejvyšší lovčí Království českého a císařský komoří. Od roku 1666 byl ženatý s Viktorií Magdalenou hraběnkou z Valdštejna, dcerou Jana Kryštofa z Valdštejna. Jejich děti byly:
    1. Marie Anna Viktorie hraběnka ze Schönfeldu (19. července 1667 v Praze – 15. února 1727 tamtéž), provdaná 30. ledna 1689 ve Staré Boleslavi za hraběte Františka Ignáce Wratislawa z Mitrowitz, zemřela 13. března 1715, pohřbena v kostele svatého Jakuba na Starém Městě v Praze. Oba jejich synové (1) Jan Josef (1688) a (2) František Karel (1696) obdrželi ve Vídni 25. března 1741 rodinný přídomek hrabě Wratislaw z Mitrowitz a ze Schönfeldu
    2. Josef František Karel hrabě ze Schönfeldu (4. září 1668 v Praze – 18. února 1737 v Zaječicích na Chrudimsku) byl poslední nositel jména rodiny hrabat ze Schönfeldu v Čechách, vícelovčí Království českého, majitel panství a zámku Žleby, panství a zámkuTupadly u Čáslavi, a obrovského panství Nasavrky se zámky v Seči, Nasavrkách a Slatiňanech. Dále vlastnil zámek Maleč, který zdědila jeho dcera Marie Kateřina. 16. července 1725 se oženil s Kateřinou Ludmilou hraběnkou Michnovou z Vacínova (dcera Viléma Václava Františka svobodného pána Michny z Vacínova). Jejich děti byly: (1) Josef (1726–1733); (2) Marie Kateřina (12. listopadu 1728 – 4. června 1753), provdaná za knížete Jana Adama z Auerspergu (1721–1795) ve Vídni 14. listopadu 1746, jako jeho první žena; a (3) dcera (1730–1735)
  4. Ludmilla svobodná paní ze Schönfeldu, zemřela v Praze 25. března 1676; provdána za Johanna Markuse Georga hraběte Clary und Aldringen († 1700) v Bohosudově 4. května 1667
  5. Anna Františka svobodná paní ze Schönfeldu; provdaná za Viléma Adolfa svobodného pána Harant von Pollschitz und Weseritz (z Polžic a Bedružic), padl 1675 u Straßburgu, vnuk Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic (1564–1621)

Smrtí Josefa Františka hraběte ze Schönfeldu v roce 1737 vymřel tento rod v mužské linii. Jméno Schönfeld je od roku 1741 součástí přídomku hraběcího rodu Vratislavů z Mitrovic a ze Schönfeldu.

Páni a hrabata ze Schönfeldu v Sasku

[editovat | editovat zdroj]

Německý rod von Schönfeld, erbu černé ostrve ve zlatém štítě, je šlechtický rod pocházející ze Saska čili zcela jiného původu, viz Schönfeldové (saský rod)[3]

Šlechtici a rytíři ze Schönfeldu v Čechách

[editovat | editovat zdroj]

Český rod ze Schönfeldu, erbu kůlu a břevna se třemi hvězdami, nobilitovaný roku 1594, rytířský titul získal v roce 1814 Jana Ferdinanda ze Schönfeldu (1750–1821) a je také jiného původu. Členové provozovali i zvonařskou dílnu na Starém Městě pražském. Další byli činní jako úředníci, knihtiskaři a nakladatelé v Praze, Mostě a Žatci.

Rodový erb Schönfeldů (de Seraincham)

[editovat | editovat zdroj]

Ve stříbrném štítě červené kosmé břevno se třemi zlatými růžemi. Klenotem na korunované turnajské přilbě jsou tři pštrosí pera (zlaté mezi červenými) a stříbrná psí hlava se zlatým obojkem. Přikrývalda červeno-stříbrná. Později byl erb polepšen čtvrcením se středním štítkem (psí hlava s obojkem), v prvním a čtvrtém poli původní rodový erb (břevno se třemi růžemi), ve druhém a třetím lev. Tři přilbové klenoty (tři pera se psí hlavou, císařský orel, tři pera).[4]

Významné osobnosti zmíněných rodů

[editovat | editovat zdroj]
Antonín ze Schönfeldu (1827–1898), generální inspektor rakouské císařské armády. Portrét kolem roku 1890

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Schönfeld (böhmisches_Adelsgeschlecht) na německé Wikipedii.

  1. ↑ Constantin von Wurzbach: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, Wien 1890, sv. 31, S. 156, siehe Digitalizováno
  2. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl II, N–Ž - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-09-25]. Dostupné online. 
  3. ↑ Schönfeld (sächsisches Adelsgeschlecht). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (německy) Page Version ID: 246052783. 
  4. ↑ MERAVIGLIA-CRIVELLI, Rudolf Johann. Der Böhmische Adel /. 1. vydání. vyd. Brno :: Garn, (J. Siebmacher's grosses und allgemeines Wappenbuch). Dostupné online. ISBN 978-80-86347-04-2. 
  5. ↑ BLKÖ:Schönfeld, Franz Expedit – Wikisource. de.wikisource.org [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. (německy) 
  6. ↑ BLKÖ:Schönfeld, Johann Ferdinand Ritter von – Wikisource. de.wikisource.org [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. (německy) 
  7. ↑ ALO docView - 31 Biographisches Lexikon des Kaisertums Österreich (1876). www.literature.at [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  8. ↑ BLKÖ:Schönfeld, Ignaz Ritter von – Wikisource. de.wikisource.org [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. (německy) 
  9. ↑ ANNO, Wiener Zeitung, 1898-01-07, Seite 1. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  10. ↑ Elisabeth Lebensaft, Ch. Mentschl: Schönfeld, Rudolf von (1876-1940), Politiker und Offizier heslo v ÖBL 1815-1950, sv. 11, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1999, ISBN 3-7001-2803-7, str. 78. Dostupné online na www.biographien.ac.at: Schönfeld
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Schönfeldové&oldid=24266584“