Marie Polyxena des Fours
| Marie Polyxena Des Fours | |
|---|---|
 Portrét z roku 1663, nejspíše namalovaný k příležitosti k svatby s Albrechtem Maxmiliánem. | |
| Rodné jméno | Marie Polyxena svobodná paní z Schönfeldu |
| Jiná jména | Marie Anna Polyxena hraběnka Desfours du Mont et Athienville |
| Narození | 1641 |
| Úmrtí | 14. prosinec 1697 Praha  Habsburská monarchie |
| Bydliště | Hrubý Rohozec |
| Majetek | Hrubý Rohozec, Krásný Les, Předlice |
| Titul |  hraběnka |
| Nábož. vyznání | římskokatolické |
| Choť | (1663) Albrecht Maxmilián I. Des Fours (1629–1683) |
| Děti | Václav Matyáš Desfours Albrecht Maximilian II. Desfours Ferdinand Magnus Desfours |
| Rodiče | Mikuláš ze Schönfeldu |
| Příbuzní | Rudolf Václav ze Schönfeldu (sourozenec) Jáchym Josef Desfours (vnuk) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Marie (Anna) Polyxena hraběnka Desfoursová (1641 – 14. prosince 1697 Praha) byla česká šlechtična z rodu Schönfeldů, později provdaná Desfoursová. Jako poručnice spravovala koncem 17. století majetek Desfoursů v severních Čechách a podílela se na kolonizaci Jizerských hor. Proslula finanční podporou katolické církve a na desfourských panstvích nechala postavit několik kostelů.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
_Hrub%C3%BD_Rohozec.jpg)
Pocházela ze šlechtického rodu Schönfeldů nizozemského původu, byla dcerou nejvyššího mincmistra Mikuláše ze Schönfeldu (1588–1663) a jeho manželky Josiny van der Heede († 1663). Krátce po otcově úmrtí se Marie Polyxena v dubnu 1663 provdala za hraběte Albrechta Maxmiliána I. Desfourse (1629–1683).[1][2] Svatební smlouvu jako svědkové podepsali František Karel Libštejnský z Kolovrat a generál Jan van der Croon. Její manžel od ní dostal věno v hodnotě 6 000 rýnských zlatých a od manžela dostala Marie Polyxena 12 000 rýnských zlatých. Ve smlouvě nevěstina matka Josina van der Heede přislíbila Albrechtu Maxmiliánovi, jak ve smlouvě stálo „do roka a do dne“ vyplatit 24 000 rýnských zlatých, se kterými by mohl volně disponovat. Pokud by však zemřel dříve než nevěsta sama, mají se být peníze vráceny vdově. Albrecht byl též zavázán platit manželce roční apanáž ve výši 2 000 zlatých rýnských.[3]
Manželé pobývali na hlavním rodovém sídle v Hrubém Rohozci, ale také v Praze, kde se narodily všechny jejich děti. Měli spolu osm potomků, z nichž dvě dcery zemřely v dětství, další dcera Ludmila Terezie (1669–1736) byla jeptiškou, další dcera Anna Polyxena (1675–1702) byla manželkou Jana Václava z Clary-Aldringenu. Synové Albrecht Maxmilián II. (1671–1732), Matyáš Václav (1674–1710) a Ferdinand Magnus (1677–1753) založili později tři nové linie označované podle rodových sídel rohozecká, maloskalská a semilská.
Po smrti Albrechta Maxmiliána (1683) byla ustanovena poručnicí nezletilých synů a spravovala jejich dědictví. Jednalo se o fideikomis Hrubý Rohozec,[4] dále pak panství Malá Skála a Semily. Ještě za manželova života iniciovala stavební úpravy zámku Hrubý Rohozec, v nichž pokračovala i jako vdova, zámek obohatila především zřízením kaple Nejsvětější Trojice.[5] V roce 1686 koupila zpět statek Malý Rohozec oddělený od Hrubého Rohozce po smrti Mikuláše Desfourse.[6] Navázala také na aktivity svého manžela v osidlování Jizerských hor a v roce 1691 založila obec Desfoursdorf (nynější Desná).[7]
Proslula především podporou katolické církve a jako donátorka nechala v severních Čechách postavit několik kostelů. S jejím jménem je spojena výstavba kostela Navštívení Panny Marie v Bozkově, k němuž osobně položila základní kámen v roce 1690.[8] Nedaleko od Bozkova nechala v roce 1693 postavit kapli Panny Marie Bolestné (zvanou Sejkorská kaplička). Z její iniciativy byl v letech 1685–1687 postaven kostel sv. Anny v Jablonci nad Nisou.[9] V Příchovicích nechala v roce 1690 postavit kostel sv. Víta (původně dřevěný, do současné podoby přestavěn v 19. století).[10]
Závěr života[editovat | editovat zdroj]
Marie Polyxena Desfoursová zemřela 14. prosince roku 1697 ve svém pražském domě v Široké ulici. Dva dny před svou smrtí napsala osmistránkový rukopis své poslední vůle, v níž své značné částky dává na zádušní mši v kostele svatého Salvátora v Praze.[11] Ve své poslední závěti propouští svoje služebnictvo a věnuje jim celkovou částku 1 500 zlatých rýnských, dvěma osobně jmenovaným částku 1 000 zlatých, resp. 500 zlatých.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Rodokmen Desfoursů dostupné online
- ↑ Rodokmen Desfoursů dostupné online
- ↑ SKALA, Harald: Svatební smlouva Marie Anny Polyxeny svobodné paní ze Schönfeldu provdané Des Fours de Mont et Athienville; Genealogické a heraldické listy, Praha, 2017; s. 30–33
- ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII.; Praha, 2008; s. 746 ISBN 978-80-7277-041-0
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 161–162
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 299
- ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Praha, 1996; s. 644, 646 ISBN 80-85983-12-5
- ↑ Kostel Navštívení Panny Marie na webu Farnosti Bozkov dostupné online
- ↑ Kostel sv. Anny na webu Města Jablonec nad Nisou dostupné online
- ↑ Kostel sv. Víta na webu Farnosti Příchovice dostupné online
- ↑ KUČEROVÁ, Klára: Pohřební štíty ve Wunschwitzově genealogické a heraldické sbírce in: Paginae Historiae (Sborník Státního ústředního archivu v Praze); Praha, 2004; s. 162 ISBN 80-86712-17-6 dostupné online
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KOŠŤÁLOVÁ, Renata, KOŠŤÁL, Vratislav: Francouzská šlechta v českých zemích; Brno, 2021; s. 90–133 (kapitola Desfoursové) ISBN 978-80-7364-118-4
- MŽYKOVÁ, Marie; SKALA, Harald. Des Fours. Valdštejnův plukovník a jeho potomstvo. Praha: NPÚ, generální ředitelství, 2013. 208 s.
- WEISS, Petr: Hrubý Rohozec a rody Des Fours a Des Fours Walderode; Národní památkový ústav Liberec, 2012; ISBN 978-80-87275-61-0