Pratecký kopec
| Pratecký kopec | |
|---|---|
 Pracký kopec od severozápadu | |
| Vrchol | 325 m n. m. |
| Poloha | |
| Stát | Česko |
| Pohoří | Dyjsko-svratecký úval |
| Souřadnice | 49°7′40″ s. š., 16°45′50″ v. d. |
 | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pratecký kopec, též Pracký kopec nebo Pratecké/Pracké návrší, (325 m n. m.) je návrší v okrese Brno-venkov, jehož vrcholová kóta a severní svah leží v katastru obce Prace, po které je pojmenován. Leží v severovýchodním cípu Dyjsko-svrateckého úvalu a je nejvyšším bodem areálu slavkovského bojiště, v němž se roku 1805 odehrála tzv. bitva tří císařů. Dalšími přírodními dominantami bojiště jsou kopec Santon u Tvarožné a návrší Žuráň, jež od Prateckého návrší odděluje údolí Roketnice a Zlatého potoka. Pratecký kopec vytváří protáhlé návrší společně se Starou horou (306 m n. m.), která se jižně poměrně prudce vypíná nad Újezd u Brna a Hostěrádky-Rešov, ležící v nivě řeky Litavy. K severovýchodu pak návrší pozvolna klesá ke Starým vinohradům (297 m n. m.) a končí vrchem zvaným Fitrale (270 m n. m.). Na východě celou vyvýšeninu odděluje údolí potoka Rakovce mezi Holubicemi a Křenovicemi od vrchu Cikán (287 m n. m.) nad Slavkovem u Brna.[1]
Bitva u Slavkova[editovat | editovat zdroj]
Dne 2. prosince 1805 došlo v okolí kopce ke střetnutí francouzské armády císaře Napoleona I. se spojeneckými vojsky ruského cara Alexandra I. a rakouského císaře Františka I. Bitvy u Slavkova se účastnilo asi 90 tisíc rusko-rakouských a 75 tisíc francouzských vojáků, ztráty na mrtvých, raněných, zajatých a nezvěstných se odhadovaly u spojenců na 40 %, u Francouzů na 15 %.[2]
Pratecké návrší bylo skutečným centrem bojiště oddělujícím jižní a severní část areálu, na němž se bojovalo. Na počátku 19. století jej pokrývaly louky a pole, na svazích sady a vinohrady. Na západním svahu směrem k Sokolnicím byly menší lesíky.[3] Jako strategicky významný bod je měli na počátku v držení spojenci, jejich kolony však z něj od ranních hodin začaly sestupovat k jihozápadu do údolí Zlatého potoka, aby se pokusily u Sokolnic a Telnice zatlačit oslabené francouzské jižní křídlo a obloukem obklíčit hlavní francouzské síly. Napoleon však vrhl největší údernou sílu od Žuráně proti Prateckému kopci, aby tam jeho vojska zaujala vyklizené pozice a rozdělila frontu vedví.[2]
Tento mohutný útok vedený zejména IV. sborem maršála Soulta a krytý zprvu ranní mlhou, je někdy nazýván Lvím skokem.[4] Zatímco však 1., 2. i 3. spojenecká kolona již stihly sestoupit ke Zlatému potoku, za terénním zlomem zůstala zrakům skryta opožděná 4. kolona polního podmaršála Kolowrata a generálporučíka Miloradoviče a postavila se na houževnatý odpor.[5][6] Velitel jedné z rakouských brigád Jirčík byl při bojích smrtelně zraněn, zbloudilou střelou z těchto bojů byl na tváři poraněn i spojenecký vrchní velitel generál Kutuzov.
Více na severovýchod se od Blažovic přiblížily jednotky ruské carské gardy patrně s cílem navázat kontakt se 4. kolonou a podpořit ji při hájení výšin, na Starých vinohradech pak došlo k jejich střetu s Napoleonovou císařskou gardou. Z urputných bojů Rusové ustoupili ke Křenovicím, rovněž předchozí Miloradovičova snaha obsadit vesnici Prace ztroskotala a Kolowrat s podporou části Langeronovy 2. kolony navrátivší se spěšně od bojů u Sokolnic byl nucen k ústupu na Hostěrádky. Vrchol Prateckého kopce byl již kolem poledne definitivně dobyt Francouzi, kteří poté začali sestupovat do týla spojeneckých jednotek v údolí Zlatého potoka.[5]
Památky a připomínky[editovat | editovat zdroj]
Na vrcholu Prateckého kopce byl v letech 1910–1912 vybudován památník Mohyla míru na popud brněnského kněze Aloise Slováka podle návrhu architekta Josefa Fanty s účastí výtvarníků Františka Anýže a Čeňka Vosmíka.[7] Ve 20. letech 20. století v sousedství vznikl muzejní pavilon, v letech 2006–2010 rozšířený o nový pavilon se stálou expozicí Fenomén Austerlitz.[8][9] Památník provozuje Muzeum Brněnska, jehož zřizovatelem je Jihomoravský kraj.
Vedle muzea byl v roce 1995[10] odhalen pomník rakouské brigádě generálmajora Františka Jirčíka a umístěna replika rakouského polního děla.[11] V letech 2002 až 2005 byly při Mohyle míru postupně vysazeny pamětní stromy připomínající tři válčící strany a zakladatele památníku Aloise Slováka.
Významným impluzem pro popularizaci slavkovského bojiště se v roce 1966 stala první návštěva belgického „poutníka míru“ Norberta Brassinna, který mimo jiné navštívil Pratecký kopec a u Mohyly míru zazpíval Marseillaisu.[12] Od toho roku se stal pietní akt s kladením věnců tradiční součástí výročních připomínek bitvy,[13] završující několikadenní program[14].
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ GRULICH, Tomáš. Bojište bitvy tří císařů u Slavkova: průvodce po památkové zóně. Příprava vydání Marian Hochel. 2. vyd. Brno: Československá napoleonská společnost, 2011. 204 s. ISBN 978-80-254-6229-4. Kapitola V. Popis krajinného rázu slavkovského bojiště. Fyziogeografický rozbor, s. 35–38.
- ↑ a b USTOHAL, Vladimír. Napoleonská návrší. Brno: Moravské zemské muzeum, 1995. 61 s. ISBN 80-7028-059-X. S. 40.
- ↑ HANÁK, Jaromír. Slavkovské bojiště. Průvodce krajinou bitvy "tří císařů". 1. vyd. Brno: Ave, 2015. 221 s. ISBN 978-80-86831-00-8. Kapitola Pratecký kopec, s. 84. Dále jen HANÁK (2015).
- ↑ SAMEK, Jakub. Bitva u Slavkova [online]. Austerlitz.org, 2005-12-02 [cit. 2023-10-17]. Kapitola III. Lví skok. Dostupné online.
- ↑ a b HANÁK (2015). Kapitola Pratecký kopec. S. 85–87.
- ↑ MUNZAR, Zdeněk. Největší Napoleonovo vítězství – bitva u Slavkova 2. prosince 1805 [online]. Vojenský historický ústav Praha, 2013-11-23 [cit. 2023-10-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HOLOUBEK, Jan; DEML, Jiří. Bojiště bitvy tří císařů u Slavkova: průvodce po památkové zóně. Příprava vydání Marian Hochel. 2. vyd. Brno: Československá napoleonská společnost, 2011. 204 s. ISBN 978-80-254-6229-4. Kapitola Prace, s. 100.
- ↑ PERINGEROVÁ, Gabriela. Fenomén Austerlitz představí bitvu tří císařů z jiného pohledu. Brněnský deník. 2010-06-22. Dostupné online [cit. 2023-11-06].
- ↑ Přístavba muzea Mohyly míru. Archiweb [online]. Archiweb, s.r.o. [cit. 2023-11-06]. Dostupné online. ISSN 1801-3902.
- ↑ TICHÝ, Petr; ŠIMČÍKOVÁ, Lenka. Prace | Spolek pro vojenská pietní místa [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2023-11-06]. Kapitola Pomník Obětem Bitvy u Slavkova. Dostupné online.
- ↑ HANÁK (2015). S. 88.
- ↑ KOPECKÝ, František; KOVAŘÍK, Jiří. 200 let tradic bitvy u Slavkova: vydáno k 40. výročí prvního příjezdu Norberta Brassinna na slavkovské bojiště. Brno: Onufrius, 2006. ISBN 978-80-903432-5-2. S. 22. Dále jen KOPECKÝ (2006).
- ↑ KOPECKÝ (2006). S. 44.
- ↑ GLETTOVÁ, Veronika. Vzpomínkové akce na bitvu u Slavkova. Brno, 2012 [cit. 2023-11-06]. 98 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce František Svoboda. s. 52. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- USTOHAL, Vladimír. Napoleonská návrší. Brno: Moravské zemské muzeum, 1995. 61 s. ISBN 80-7028-059-X. S. 40–58.
- HANÁK, Jaromír. Slavkovské bojiště. Průvodce krajinou bitvy "tří císařů". 1. vyd. Brno: Ave, 2015. 221 s. ISBN 978-80-86831-00-8. Kapitola Pratecký kopec, s. 84–89.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pracký kopec na Wikimedia Commons
