Pražmové z Bílkova

Pražmové z Bílkova ; (Praschma von Bilkau)
Země	České království, Slezské knížectví
Mateřská dynastie	Ranožírovci
Tituly	říšská hrabata
Zakladatel	Smil z Belkowa
Rok založení	13. století
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pražmové z Bílkova, též jen Pražmové či páni z Bílkova (německy Praschma von Bilkau, von Belkow, Praschman von Bilkaw ad.) je jméno moravského a slezského šlechtického rodu z rozrodu Ranožírovců.

Historie rodu

Rod se poprvé objevuje v listině roku 1253 v osobě Smila z Belkowa, purkrabího na Bítově, který padl roku 1278 na Moravském poli, a jeho bratrů Markvarta, Ratibora a Jaroše z Belkowa.^[1] Hlavním sídlem rodu byl v té době Bílkov (něm. Bilkau) dnes část Dačic.

Podle svého panství Chudobín (Chudwein, dnes část Litovle) severně od Olomouce se v roce 1417 začal psát Beneš Chudobin poprvé nazýval „Pražma“ .

30. dubna 1625 byli bratři a bratranci Pražmové Karel, Benedikt, Jan a Vilém ve Vídni povýšeni císařem Ferdinandem II. do baronského stavu s erbem.

Nejvyšší soudce Hans Bernhard Praschman, svobodný pán von Bilkaw, pán z Wagstadtu, byl českým hrabětem jmenován císařem Ferdinandem III. dne 24 povýšen v Bratislavě v květnu 1655.

Linie rodu

V roce 1639 získal Jan Pražma původně lobkovické panství Rybnik ve Slezsku. Jeho dcera ze třetího manželství, Anna Helena, se provdala za Hartvíka Erdmana z Eichendorffu, předka básníka Josepha z Eichendorffu. Tato linie rodu, jehož potomci se také později usadili v oblasti Rybniku, vymřela na počátku 18. století v osobě Jana Bernarda III. Pražmy.

V první rodové linii pokračoval Vilém hrabě Pražma (1677–1731), od roku 1712 královský guvernér Volovského knížectví. Od své matky Marie Ludoviky z Oppersdorfovu († 1737) převzal vládu nad Frýdkem ve Slezsku.

Jan byl ženatý s hraběnkou Marií ze Žerotína (1723–1786). Zaměřil se na správu Falkenberského panství a v roce 1798 prodal Frýdek Marii Kristýně Rakouské, dceři Marie Terezie, provdané vévodkyni sasko-tešínské. Tím skončila historie osídlení hraběcího rodu Pražmů ve Frýdku. Janův stejnojmenný syn (1756-1822) sňatkem s hraběnkou Marií Annou Žerotínovou (1761–1793) získal falkenberské panství. Zámek zůstal rodovým sídlem až do vypovězení rodiny v roce 1945 po druhé světové válce.

Z jeho třetího manželství s Karolínou hraběnkou z Almesloe (1706–1770) pocházel Jan Nepomuk Ferdinand (1726–1804), který založil v roce 1777 jihovýchodně od Frýdku vesnici Pražmo. Měl dceru Antonii (24. října 1753 Frýdek – 23. června 1818 Vratislav) a syna Jana Karla (23. září 1757 Frýdek – 15. března 1822 Falkenberg).

Potomci žijící dnes v Německu, Jižní Africe, Rakousku a USA, pocházejí ve třech nově vytvořených liniích od vnuka Jana Nepomuka, poslance Říšského sněmu Bedřicha Viléma Pražmy na Falkenbergu (1833–1909), který se oženil s Marií hraběnkou ze Stolberg-Stolbergu (1843–1918) byl ženatý. Jejich synem byl politik Jan (Hans) Pražma. Současná hlava rodiny Michael Maria Pražma je potomkem jeho syna Bedřicha Leopolda.

Justus hrabě z Pražmy byl adoptován Marií Berthou von Korff, roz. Westerholtovou (1907–1998), a později zdědil hrad Brincke ve Vestfálsku.

Linie sasko-altenburská

Poslední vévoda Sasko-Altenburský Arnošt II. abdikoval 13. listopadu 1918 a žil ve východním Německu až do své smrti v roce 1955. Sasko-altenburská dynastie v mužské linii vymřela v roce 1991, ovem praneteř vévody Jiřího Sasko-Altenburského, princezna Marie (1888–1947), adoptovala Teodora Františka hraběte Pražmu (* 1934 ve Vratislavi) jako prince Sasko-Altenburského, vévodu saského, hraběte Pražmu, svobodného pána z Bílkova a zajistila tak, že jméno Sasko-Altenburský bylo, ^[2] i když ne z rodu Wettinů. František Sasko-Altenburský zemřel v roce 2012. Jeho syn Henning je princ sasko-altenburský. ^[3]

Rodový erb

V rodovém erbu je zobrazen zlatý jelení paroh v modré barvě. Na přilbě s modrými a zlatým krytím paroží.
Erb u příležitosti povýšení do hraběcího stavu v roce 1655 je shodný s rodovým erbem, jen mezi helmou a štítem přibyla hraběcí korunka

Osobnosti rodu

Jan I. Ferdinand Pražma z Bílkova (1726–1804)
Jan II. Karel Pražma z Bílkova (1757–1822)
Bedřich hrabě z Pražmy na (hradě) Falkenbergu (1786–1860), otec Bedřicha Viléma hraběte Pražmy
Johana Hedvika hraběnka Pražmová, roz. hraběnka Schaffgotschová (1797–1867), dáma Řádu hvězdového kříže a manželka Bedřicha hraběte z Pražmy na Falkenbergu
Bedřich Vilém hrabě Pražma (1833–1909), majitel panství a politik německé Strany středu
Jan "Hans" Nepomuk hrabě Pražma (1867–1935), slezský statkář, důstojník a politik
Ursula Gräfin Praschma, roz. Braunová (* 1955), viceprezidentka Spolkového úřadu pro migraci a uprchlíky

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Praschma na německé Wikipedii.

↑ Codex diplom. Moraviae III 171
↑ Thomas Gehrlein: Das Haus Sachsen-Altenburg vormals Sachsen-Hildburghausen, 1. Auflage Börde-Verlag Werl 2009, ISBN 978-3-9811993-5-2 (Porträt)
↑ Nordkurier: Úmrtní oznámení (Todesanzeige) (abgerufen am 24. September 2017)

Literatura

Genealogisches Handbuch des Adels, C. A. Starke Verlag, Limburg (Lahn), ISSN 0435-2408
- Gräfliche Häuser IX. Band 72 der Gesamtreihe, 1979
- Adelslexikon Band X, Band 119 der Gesamtreihe, 1999, S. 524
Augustin Weltzel: Geschichte des edlen, freiherrlichen und gräflichen Geschlechts von Praschma. Ratibor 1883
Hans Graf Praschma: Geschichte der Herrschaft Falkenberg. Falkenberg 1929
Thomas Gehrlein: Das Haus Sachsen-Altenburg vormals Sachsen-Hildburghausen, 1. Auflage Börde-Verlag Werl 2009, ISBN 978-3-9811993-5-2

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Pražmové z Bílkova na Wikimedia Commons

[1] Codex diplom. Moraviae III 171

[2] Thomas Gehrlein: Das Haus Sachsen-Altenburg vormals Sachsen-Hildburghausen, 1. Auflage Börde-Verlag Werl 2009, ISBN 978-3-9811993-5-2 (Porträt)

[3] Nordkurier: Úmrtní oznámení (Todesanzeige) (abgerufen am 24. September 2017)

[1]

[2]

[3]