Joseph von Eichendorff
| Joseph von Eichendorff | |
|---|---|
 Joseph von Eichendorff (1832) | |
| Rodné jméno | Joseph Karl Benedikt von Eichendorff |
| Narození | 10. března 1788 Schloss Lubowitz (Slezsko) |
| Úmrtí | 26. listopadu 1857 (ve věku 69 let) Nysa |
| Příčina úmrtí | zápal plic |
| Místo pohřbení | Nysa |
| Povolání | prozaik, básník, dramatik a překladatel |
| Národnost | Němci |
| Alma mater |  Q1602075 (od 1801)Univerzita Martina Luthera (1805–1806) Univerzita Heidelberg (od 1807) Vídeňská univerzita |
| Literární hnutí | romantismus |
| Významná díla | Ze života darmošlapa |
| Ocenění | Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1853) |
| Manžel(ka) | Aloysia von Eichendorff (1815–1855) |
| Děti | Hermann von Eichendorff Therese von Eichendorff Besserer-Dahlfinger Rudolf von Eichendorff |
| Rodiče | Adolph von Eichendorff a Karoline von Eichendorff |
| Příbuzní | Wilhelm von Eichendorff a Luise von Eichendorff (sourozenci) Karl von Eichendorff (vnuk) Hartwig von Eichendorff (vnuk) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Joseph Karl Benedikt svobodný pán von Eichendorff (10. března 1788 Lubovice u Ratiboře, Horní Slezsko – 26. listopadu 1857 Nysa) byl prozaik, básník, dramatik a překladatel německého romantismu pocházející ze šlechtického rodu Eichendorffů. Jeho lyrické dílo se dočkalo zhruba pěti tisíc zhudebnění a jako prozaik (Ze života darmošlapa) je dosud aktuální.[1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Joseph Karl Benedikt svobodný pán von Eichendorff se narodil 10. března 1788 na zámku Lubowitz (dnes polské Lubowice) u Ratiboře jako syn pruského důstojníka Adolfa Theodora Rudolfa (1756–1818) von Eichendorffa a jeho ženy Karolíny (1766–1822, rozená von Kloch). Jeho matka pocházela ze slezské šlechtické rodiny, díky níž zdědila zámek Lubowitz. Katolický šlechtický rod svobodných pánů z Eichendorffu je ve Slezsku přítomný od 17. století.
Joseph byl od roku 1793 do roku 1801 vyučován doma farářem Bernhardem Heinkem společně se svým o dva roky starším bratrem Wilhelmem. Roku 1808 na cestách po Evropě navštívil též v Řezně botanickou zahradu slavného paleobotanika hraběte Kašpara Šternberka (1761–1838), který tam tehdy byl kanovníkem se zájmem o přírodní vědy. Roku 1813 se nadchl ideami německé Osvobozenecké války, proti napoleonské okupaci tehdy psal podobně jako Theodor Körner a jiní. Později se baron Joseph von Eichendorff stal v Berlíně ministerským úředníkem a tajným radou poměrně konzervativních názorů.
Několik jeho textů vzniklo během pobytů na panském dvoře v Sedlnicích na Novojičínsku. Informace, že mu tento majetek po celý život patřil,[2] je ovšem zavádějící. Zdědil jej roku 1849 od svého bratra Wilhelma.
Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]
Joseph Freiherr von Eichendorff (1842)
Joseph Freiherr von Eichendorff
Hrob Josepha F. von Eichendorffa v Nyse
Jeho pomník v Ratiboři
Jeho pomník v Prudníku
Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]
Próza[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
- Die Zauberei im Herbste (1808, Šálení podzimu), pohádka inspirovaná středověkými pověstmi o Venušině hoře a rytíři Tannhäuserovi.
- Ahnung und Gegenwart (1815, Tušení a přítomnost), částečně autobiografický román, v jehož textu je mnoho lyrických básní, které patří k vrcholům autorovy tvorby.[3]
- Das Marmorbild (1818, Mramorová socha), novela opět inspirovaná pověstí o Venušině hoře.
- Aus dem Leben eines Taugenichts (1826, Ze života darmošlapa), idylická novela líčící bezstarostné putování mladého muže toužícího po svobodě a štěstí.
- Dichter und ihre Gesellen (1834, Básníci a jejich druhové), román věnovaný především vztahu umění a skutečnosti.
- Das Schloß Dürande (1837, Zámek Dürande), pohádková novela.
- Die Entführung (1839, Únos), novela.
- Eine Meerfahrt (1841, Mořská plavba), novela.
- Die Glücksritter (1841, Rytíř štěstěny), novela.
Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]
- Krieg den Philistern! (1824, Válku šosákům!), dramatická satira.
- Der letzte Held von Marienburg (1830, Poslední hrdina z Malborku), drama.
- Die Freier (1833, Nápadníci), drama.
Poezie[editovat | editovat zdroj]
- Gedichte (1837, Básně).
- Julian (1853), epická báseň.
- Robert und Guiscard (1855, Robert a Guiscard), epická báseň.
- Lucius (1855), epická báseň.
Eseje a literární kritika[editovat | editovat zdroj]
- Ueber die ethische und religiöse Bedeutung der neueren romantischen Poesie in Deutschland (1847, O etickém a náboženském významu novější romantické poezie v Německu), esej.
- Der deutsche Roman des 18. Jahrhunderts in seinem Verhältniss zum Christenthum (1851, Německý román 18. století v jeho vztahu ke křesťanství), esej.
- Geschichte der poetischen Literatur Deutschlands (1857, Dějiny německého básnictví).
Překlady[editovat | editovat zdroj]
- Die geistlichen Schauspiele Calderons (1846–1853), dva svazky, soubor dramat Pedra Calderóna de la Barca.
Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]
- Aus dem Leben eines Taugenichts (1955, Ze života darmošlapa), německý animovaný film.
- Aus dem Leben eines Taugenichts (1963), německý televizní film, režie Fritz Umgelter.
- Die Freier (1969, Nápadníci), německý televizní film, režie Peter Podehl.
- Aus dem Leben eines Taugenichts (1973), východoněmecký film, režie Celino Bleiweiß.
- Taugenichts (1978, Darmošlap), německý film, režie Bernhard Sinkel.
Česká vydání[editovat | editovat zdroj]
- Ze života darmochleba, Pražské noviny, Praha 1896, přeložil Josef Karásek.
- O milostné krásné paní: ze života dobrosrdečného pošetilce, Moravské nakladatelství B. Pištělák, Brno 1943, přeložila Božena Věrná.
- Modrá květina, Československá grafická Unie, Praha 1935, přeložil Alfons Breska, jde o antologií básní německých romantiků, ve které jsou také Eichendorffovy verše.
- Mramorová socha a jiné novely, Velehrad, Olomouc 1944 , přeložili Bohuslav Durych a Marie Durychová.
- Ze života darmošlapa, SNKLHU, Praha 1959, přeložil Otakar Šetka, verše do textu přeložil Jiří Pechar.
- Věčný poutník stesk, Mladá fronta, Praha 1966, výbor veršů, uspořádal a přeložil Ivan Slavík.
- Šálení podzimu, Odeon, Praha 1988, výbor z prozaického a lyrického díla, vybral a přeložil Jiří Munzar.
- Hornoslezské pohádky, Jan Večerek 2007, podle Eichendorffových pohádek napsal Jan Večerek
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužicko-srbských, Odeon, Praha 1987, S. 206-207.
- ↑ INGEBORG, Fiala-Fürst,. Kurze Geschichte der deutschmährischen Literatur. [s.l.]: Univ. Palackého v Olomouci Dostupné online. ISBN 978-80-244-2851-2, ISBN 80-244-2851-2. OCLC 799016941
- ↑ Slovník německy píšících spisovatelů - Německo, Libri, Praha 2018, S. 176-177.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Joseph von Eichendorff na Wikimedia Commons 
Dílo Joseph von Eichendorff ve Wikizdrojích (německy)- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Joseph von Eichendorff
- (německy) Joseph Freiherr von Eichendorff - Leben und Werk - Projekt Gutenberg
- (německy) Das Goethezeitportal - Joseph von Eichendorff
- (německy) Eichendorff, Joseph von - Zeno.org
- (česky) Eichendorff - Biografický slovník českých zemí
