Poslední adresa (projekt)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pamětní tabulka umístěná na budově Švédského velvyslanectví v Praze 1 - Hradčany, Úvoz 156/13, text: Zde žil Veleslav Wahl student a ornitolog, narodil se 15. 5. 1922, zatčen 7. 9. 1949, popraven 16. 6. 1950 (foto: Přemysl Fialka)

Projekt Poslední adresa vznikl v roce 2014 jako původně ruská občanská iniciativa[1], jež se postupně rozšířila do řady dalších zemí včetně České republiky - Poslední adresa[2], Ukrajiny - Оста́ння адре́са,[3] Gruzie - უკანასკნელი მისამართი. საქართველო Last Address Georgia a Moldavska - Ultima Adresă. Spuštění projektu se připravuje v dalších zemích, mimo jiné v Polsku, Německu, Lotyšsku, Bělorusku a Rumunsku.

Cílem iniciativy je připomenout osudy jednotlivých popravených či ve vězení umučených lidí, kteří se stali oběťmi politických represí jak v někdejším Sovětském svazu, tak obětmi komunistických režimů v dalších zemích bývalého východního bloku. Na zdi domů, které byly poslední známou adresou těchto lidí, jsou na jejich památku umísťovány pamětní tabulky velikosti dlaně. Každý pamětní znak je věnován konkrétnímu člověku. Cílem projektu je vyzdvihnout osudy často veřejnosti neznámých jednotlivců, proto je jeho mottem: „Jedno jméno, jeden život, jeden znak“.

Záštitu projektu Poslední adresa udělil v roce 2018 předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu Radek Vondráček. Záměr uctít oběti komunistického režimu z řad církve podpořili kardinál Dominik Duka a arcibiskup olomoucký Jan Graubner.

V červenci 2019 se Poslední adresa stala členem Mezinárodní koalice míst paměti (International Coalition of Sites of Conscience) sdružující více než 200 subjektů z 55 zemí.

"Součástí projektu jsou také oficiální webové stránky www.posledniadresa.cz, představující především virtuální památník konkrétních obětí. Každá oběť má svůj špendlík na mapě a medailonek obsahující základní životopisná data a informace ze soudních, případně vyšetřovacích spisů. Na internetových stránkách českého projektu jsou také zpřístupněny a českými vysvětlivkami opatřeny ruské databáze obětí politického teroru vytvořené sdružením Memorial, které je možné použít jako pomůcku při vyhledávání lidí, a to včetně Čechů a československých občanů, kteří se stali oběťmi sovětského teroru na území tehdejšího SSSR," uvádí koordinátorka projektu v České republice v revue Paměť a dějiny [4]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Projekt je inspirován myšlenkou připomínání památky obětí holokaustu pokládáním kamenů zmizelých – Stolpersteinů, jejichž autorem je německý výtvarník Gunter Demnig. Iniciátorem projektu Poslední adresa je novinář a publicista Sergej Parchomenko, projekt se rozvíjí s podporou sdružení Memorial.

Sergej Parchomenko při své návštěvě v Praze v roce 2015 uvedl: „Nejde o to, abychom rozmístili tisíce tabulek, ale abychom lidi jejich prostřednictvím přiměli mluvit o tom, co se stalo. Aby nikdy nezapomněli. Aby tu historii vysvětlovali svým dětem. Abychom neztratili vědomí, že nejvýznamnější společenskou hodnotou je lidský život. Právě za ním musíme vždy stát.[5]

Pamětní plaketa má podobu ocelové tabulky o rozměrech 11×19 cm, do níž jsou ručně vyryty základní informace o člověku, jehož postihly represe – jeho jméno, zaměstnání a data narození, zatčení, smrti, rehabilitace. Autorem designu je Alexandr Brodskij. Na tabulce je ponecháno prázdné místo o rozměrech 2x2 cm, evokující prostor pro podobenku, který však zůstává záměrně prázdný.[6]

Stejnou podobu mají tabulky ve všech zemích, kde projekt Poslední adresa běží.

Právní základ[editovat | editovat zdroj]

Projekt se v Rusku opírá o zákon O rehabilitaci obětí politických represí z roku 1991[7], který definuje období považované za období politických represí v Rusku a SSSR – jejich počátek vymezuje bezprostředně datem 25. října (7. listopadu) 1917 – a stanovuje, co je považováno za politické represe.

V České republice se projekt opírá o Zákon o rehabilitacích č. 87/1991 Sb.[1] přijatý ve snaze zmírnit křivdy, k nimž došlo v období let 1948 až 1989.

Pamětní tabulky obětem komunistického režimu v Československu[editovat | editovat zdroj]

Projekt v České republice představilo veřejnosti sdružení Archipelag a Gulag.cz v roce 2015. Prvotním záměrem bylo umístit tabulky Poslední adresy obětem, odvlečeným v květnu 1945 do SSSR a tam popraveným. "Sovětská NKVD a speciální jednotka Smerš po dobytí Prahy Rudou armádou v květnu 1945 odvlekly do gulagů několik set československých občanů, převážně ruského původu. Mezi nimi byl například i armádní generál Sergej Vojcechovský. Sdružení dobrovolníků a potomků obětí chce nyní na domy, kde tito lidé před zatčením žili, umístit tabulky připomínající tragické osudy unesených, kteří zmizeli za tichého přihlížení svých spoluobčanů."[8]

V roce 2016 se původní myšlenka projektu rozšířila na uctění památky českých obětí komunistického režimu v Československu a projekt zastřešil Ústav pro studium totalitních režimů. V Den politických vězňů 27. června 2017 byly umístěny první čtyři pamětní tabulky obětem komunistických represí v Československu.[9] Výrobu a umístění samotných tabulek, stejně jako organizační zajištění projektu realizuje v České republice Ústav pro studium totalitních režimů, který poskytuje také odbornou badatelskou a archivní základnu. "Jako mimořádně důležitý vnímám fakt, že Poslední adresa jako připomínka obětí komunismu přichází právě z Ruska, odkud k nám přišel i samotný komunistický režim," říká badatel Ústavu pro studium totalitních režimů Štěpán Černoušek, zastupující zároveň organizaci Gulag.cz, která rozšíření projektu do Česka iniciovala."[10]

Tabulky Poslední adresy obětem komunistického režimu umístěné v České republice:

Pamětní tabulky českým obětem politických represí v SSSR[editovat | editovat zdroj]

Iniciátorem umístění tabulek může být kdokoli. Česká Poslední adresa poskytuje českým žadatelům pomoc ze zajištěním a organizací umístění tabulky v dnešním Rusku či Ukrajině. V tomto případě se jedná o pamětní tabulky Čechoslovákům, popraveným v letech Velkého teroru v SSSR. Zásadní výzkum v této oblasti uskutečnil historik Mečislav Borák, který v archivech našel více než tisícovku Čechů, kteří zahynuli ve stalinských věznicích. Právě on podal první žádosti o umístění prvních tabulek českým, respektive československým obětem stalinských čistek v SSSR. „Každý zastřelený Čech, který má často zamlčený osud, má právo na to, aby se jeho osud vrátil, byl znovu pojmenovaný alespoň na tabulce, která bude viset v Moskvě", říká rusista Jan Machonin,[32] který první moskevské tabulky popraveným Čechoslovákům osobně připevnil. "Na podzim 2015 se nám podařilo pověsit první tabulku popravenému Čechovi na Arbatě 51... Byla to tabulka věnovaná Leonidu Frčkovi,“ říká Jan Machonin." [33]

Dne 3. června 2018 se slavnostní odhalení pětice pamětních plaket v Moskvě konalo u příležitosti konference věnované událostem roku 1968 v tehdejším Československu, kterou spoluorganizovaly sdružení Memorial, České centrum v Moskvě, Ústav pro studium totalitních režimů, Zastoupení EU v Ruské federaci aj. za přítomnosti hostů z řad českých vědců, historiků, pamětníků, novinářů i veřejných představitelů.[34] Akce se zúčastnil první předseda Senátu ČR Petr Pithart, výkonná ředitelka sdružení Memorial Jelena Žemkovová, a další. [35][36][37] [8] Pithart při této příležitosti poznamenal: "Dějiny by byly mnohem horší, kdybychom se nedokázali poučit." Projev Petra Pitharta u příležitosti umístění pamětní tabulky Antonínu Urbanovi v Moskvě

Petr Pithart umisťuje v Moskvě pamětní tabulku Poslední adresy popravenému automechanikovi K. Maškovi (3.6.2018)

Předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček se v rámci své oficiální návštěvy Moskvy zúčastnil dne 16. října 2018 slavnostního umístění pamětní plakety Václavu Pilařovi.

Pamětní tabulky českým obětem politických represí v SSSR:

Hledání jmen a adres osob postižených represemi v někdejším SSSR[editovat | editovat zdroj]

Základním zdrojem informací o bezmála 3 milionech osob, jež se staly obětmi politických represí v SSSR je databáze nevládní neziskové historické a osvětové organizace Memorial. Vyhledat své příbuzné či známé podle jména nebo adresy může kdokoli prostřednictvím databáze projektu, k níž společnost Memorial poskytla svůj archiv údajů o obětech politických represí vytvořený na základě regionálních Knih paměti[48] – právě tato archivní databáze byla základem tradiční akci Vracení jmen (Возвращение имён[49] ), která se každoročně koná 29. října u Solověckého kamene, památníku obětem politických represí, na Lubjanském náměstí v Moskvě. Databáze obětí represí z řad obyvatel Leningradu (Petrohradu ) a Leningradské oblasti, kteří byli následně rehabilitováni, je založena na materiálech shromážděných historikem Anatolijem Rozumovem, který pracuje na Knize paměti obětí politických represí v SSSR Leningradský martyrolog už čtvrt století.[50]

V databázích lze dohledat i československé oběti sovětských represí. Pro české uživatele jsou databáze zpřístupněny na internetových stránkách Poslední adresa v záložce Oběti politického teroru v SSSR, kde je i návod k vyhledávání v databázích a také vysvětlivky k jednotlivým položkám ve vyhledávači.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Dne 28. 9. 2015 získal projekt Poslední adresa ocenění časopisu Snob Vytvořeno v Rusku v kategorii sociální projekty a certifikát na umístění 50 tabulek. Do rukou předsedy mezinárodní společnosti Memorial Arsenije Roginského předala cenu šéfredaktorka časopisu Novoje litěraturnoje obozrenije Irina Prochorova.[51]

Dne 2. 12. 2015 obdržel iniciátor projektu Sergej Parchomenko cenu "The Moscow Times Awards" v kategorii sociální odpovědnost jednotlivců za práci na projektu Poslední adresa. V době ocenění bylo v Rusku instalováno více než 100 pamětních tabulek a přijato na 1000 žádostí na výrobu tabulek dalších.[52]

Dne 30. 12. 2015 byl projekt označen časopisem New Times za událost roku.[53]

15. června 2018 byla iniciativě Poslední adresa udělena cena Karla-Wilhelma Frickeho Za demokracii a svobodu z rukou Joachima Gaucka.[10]

Umístění pamětní tabulky[editovat | editovat zdroj]

Tabulka se umísťuje na fasádu domu tak, aby byla z chodníku dobře vidět. Iniciátorem umístění tabulky je konkrétní člověk, který o ni zažádá. Správnost informací týkajících se oběti represí prověřují v archivech historici. První pamětní tabulky Poslední adresy byly umístěny v Moskvě v den lidských práv 10. prosince 2014. Na stránkách projektu Poslední adresa je možné se podrobně seznámit s mapou zachycující místa, kde jsou tabulky rozmístěny. Nejvíce se jich nachází v Moskvě a v Petrohradě.

V České republice byly první čtyři tabulky umístěny v Den politických vězňů 27. června 2017 v Praze.

Další tabulky přibyly v Praze, Kostelci nad Orlicí, Plzni, Brně, Rokytnici nad Rokytnou, Horním Újezdu a Babicích. Umístěné pamětní tabulky a podané žádosti v různých stádiích přípravy jsou dostupné na interaktivní mapě projektu

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Последний адрес [online]. Последний адрес [cit. 2016-05-30]. Dostupné online. 
  2. Poslední adresa | Jedno jméno, jeden život, jedna tabulka. Poslední adresa [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné online. 
  3. "Chceme obětem represí navracet jména". Úspěšný ruský projekt Poslední adresa míří i na Ukrajinu [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  4. Jiráková, E., Poslední adresa připomíná české oběti u nás i v Rusku Last Address recalls victims of repression in our country and in Russia, In: Journal: Paměť a dějiny, XII/2018, pp. 25-28. [online]. [cit. 2019-08-22]. Dostupné online. 
  5. Poslední adresa před vraždou svobody. Na ruských domech žijí oběti sovětské tyranie [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  6. Poslední adresa před vraždou svobody. Na ruských domech žijí oběti sovětské tyranie [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  7. ЗАКОН О РЕАБИЛИТАЦИИ ЖЕРТВ ПОЛИТИЧЕСКИХ РЕПРЕССИЙ [online]. www.consultant.ru [cit. 2016-05-31]. Dostupné online. 
  8. Sověti je odvlekli do Gulagu. Teď se hledají jejich české adresy [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  9. Oběti komunistických represí připomenou tabulky na poslední adrese. Nápad k nám přišel z Ruska [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  10. Oběti komunistických represí připomenou tabulky na poslední adrese. Nápad k nám přišel z Ruska [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  11. a b c d Čtyři zmařené životy – čtyři tabulky. Projekt připomíná oběti komunismu [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  12. a b c d Vzpomínka velikosti dlaně: do Česka přichází projekt Poslední adresa [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  13. a b c d Vášnivého ornitologa ve 28 letech popravili komunisté [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  14. a b c d Tabulky na domech připomenou oběti represí komunistického režimu [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  15. a b Další dvě plakety obětí komunismu odhaleny v Praze [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  16. a b Projekt Poslední adresa: V Praze byly odhaleny další dvě plaketky připomínající oběti komunismu [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  17. a b Další oběť komunismu byla uctěna [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  18. a b Пам’ять про закатованих комуністичним режимом зберігають у Празі [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  19. Poslední adresa - Dostálkova vila; In: Zpravodaj města Kostelec nad Orlicí [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  20. a b c V centrálním obvodu byly umístěny tři pamětní tabulky Poslední adresy [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  21. a b c Projekt Poslední adresa připomíná oběti komunismu. Jednou z nich byl i Čeněk Petelík [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  22. Hladík, O., ČENĚK PETELÍK – DOZORCE VĚZŇŮ A JEHO CESTA NA POPRAVIŠTĚ [online]. [cit. 2019-08-22]. Dostupné online. 
  23. a b DEVELAN EN PRAGA DOS NUEVAS PLACAS CONMEMORATIVAS [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  24. a b Praha 1 zavzpomínala na oběti totalitních režimů [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  25. a b LETZTE ADRESSE: GEDENKEN AN OPFER DES KOMMUNISMUS [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  26. a b Bojoval proti nacistům, po Únoru ho ale popravili komunisti. Mezi prvními [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  27. a b «ПОСЛЕДНИЙ АДРЕС» – ВОЗВРАЩЕННЫЕ ИМЕНА ЖЕРТВ КОММУНИСТИЧЕСКОГО РЕЖИМА В ЧЕХОСЛОВАКИИ [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  28. a b c Byli oběťmi provokace v babickém případu. Faráře připomíná pamětní deska [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  29. a b c Zavraždění kněží z Třebíčska se symbolicky vrátili na své fary. Připomínají je tabulky na budovách [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  30. a b c Kněží se symbolicky vrátili na místa svých posledních působišť Zdroj: https://trebicsky.denik.cz/zpravy_region/knezi-se-symbolicky-vratili-na-mista-svych-poslednich-pusobist-20190628.html [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  31. a b c Popravení kněží z Třebíčska se symbolicky vrátili na své fary [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  32. a b Čecha ve 30. letech neprávem obvinili ze špionáže. Teď dostal v Moskvě pamětní tabulku [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  33. a b Před 79 lety v Moskvě komunisté popravili Josefa Kroula. Projekt Poslední adresa připomíná jeho osud [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  34. V Moskvě uctili Sověty popravenou pětici Čechoslováků [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  35. a b c d e Události ČT [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  36. a b c d e Poslední adresa: V Moskvě uctili pětici Čechoslováků, které SSSR v rámci represí popravil [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  37. a b c d e «ОДНО ИМЯ, ОДНА ЖИЗНЬ, ОДИН ЗНАК» - В МОСКВЕ УСТАНОВЛЕНЫ МЕМОРИАЛЬНЫЕ ЗНАКИ ЧЕХАМ, РАССТРЕЛЯННЫМ НКВД [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  38. Tabulka pro oběti Velkého teroru. Smrt českého účetního není zapomenuta [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  39. Reportáž České televize z umístění pamětní tabulky Josefu Kroulovi [online]. [cit. 2019-08-22]. Dostupné online. 
  40. Galerie ze slavnostního umístění [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  41. Videozáznam ze slavnostního umístění tabulky Janu Březinovi [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  42. Videozáznam ze slavnostního umístění tabulky G. Arosevové [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  43. Videozáznam ze slavnostního umístění tabulky A. Fialovi [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  44. Dokumentace z vyšetřovacího spisu Alexandra Fialy [online]. [cit. 2019-08-22]. Dostupné online. 
  45. Projev Petra Pitharta [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  46. Videozáznam ze slavnostního umístění [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  47. Galerie ze slavnostního umístění [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  48. www.memo.ru [online]. www.memo.ru [cit. 2016-05-30]. Dostupné online. 
  49. Возвращение имен [online]. Возвращение имен [cit. 2016-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-31. 
  50. "Последний адрес" репрессированного Ленинграда [online]. [cit. 2016-05-30]. Dostupné online. 
  51. snob.ru [online]. snob.ru [cit. 2016-05-30]. Dostupné online. (rusky) 
  52. www.themoscowtimes.com [online]. www.themoscowtimes.com [cit. 2016-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-13. 
  53. newtimes.ru [online]. newtimes.ru [cit. 2016-05-30]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Ruské sdělovací prostředky[editovat | editovat zdroj]

Další zahraniční sdělovací prostředky[editovat | editovat zdroj]