Přeskočit na obsah

Petr Widimský

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
prof. MUDr. Petr Widimský, DrSc., FESC., FACC.
Prorektor Univerzity Karlovy pro rozvoj
Ve funkci:
2000 – 2003
PředchůdceIvan Wilhelm
NástupceStanislav Štech
14. děkan 3. LF UK v Praze
Úřadující
Ve funkci od:
1. února 2018
PředchůdceMichal Anděl
Narození29. března 1954 (70 let)
Praha
RodičeUznávaný kardiolog Jiří Widimský i v 90 letech ordinuje a chystá knihu a Dagmar Widimská
PříbuzníJiří Widimský ml.[1] (sourozenec)
Alma materUniverzita Karlova (do 1979)
Profeselékař, pedagog a výzkumník
Oceněnízlatá medaile Univerzity Karlovy (2003)
Česká hlava (2011)
zlatá medaile Evropské kardiologické společnosti (2014)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Petr Widimský (* 29. března 1954 Praha) je český lékař, internista specializující se v oboru kardiologie, v letech 2001–2022 přednosta III. interní – kardiologické kliniky a vedoucí lékař Kardiocentra 3. LF UK a FNKV. Od roku 2018 je děkanem 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy[2] Předtím působil jako proděkan pro vědu a výzkum. Mezi lety 2000–2003 byl prorektorem Univerzity Karlovy v Praze pro rozvoj.

Ve funkčním období 2004-2008 byl členem výboru Evropské kardiologické společnosti (ESC) ve funkci viceprezidenta společnosti. V letech 2011–2015 působil jako předseda České kardiologické společnosti.

V roce 2011 obdržel hlavní Národní cenu projektu Česká hlava za intervenční léčbu akutního infarktu myokardu.

Lékařská a akademická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1979 absolvoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Následně získal první (1982) a druhou (1987) atestaci v oboru vnitřního lékařství a specializační atestaci z kardiologie (1992). Od počátku své lékařské praxe pracuje ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady.

V roce 1983 obhájil kandidátskou práci „Echokardiografie u ischemické choroby srdeční“ (CSc.) a roku 1995 pak doktorskou práci „Funkce a perfuze myokardu u ischemické choroby srdeční“ (DrSc.). Roku 1991 podstoupil habilitační řízení (docent) a v roce 1998 byl jmenován profesorem v oboru vnitřního lékařství (profesor).

V letech 1991–1993 pracoval ve dvou kardiocentrech v Nizozemí: nejprve v Thoraxcentru Erasmovy univerzity v Rotterdamu a poté v kardiocentru krajské nemocnice Zwolle. Zde absolvoval výcvik v intervenční kardiologii a podílel se na výzkumných projektech obou pracovišť. V roce 1996 se stal vedoucím lékařem Kardiocentra a roku 2001 také přednostou nově založené Kardiologické kliniky FNKV a 3. LF UK, vzniklé vyčleněním z II. interní kliniky FNKV. V dubnu 2022 jej ve vedení vystřídal profesor Petr Toušek.[3]

Počátkem roku 1990 byl zvolen do předsednictva Akademického senátu Univerzity Karlovy a Akademického senátu 3. LF UK. Od roku 2003 je členem Vědecké rady Univerzity Karlovy a Vědecké rady 3. LF UK. V letech 2005–2015 byl předsedou Akreditační komise Ministerstva zdravotnictví ČR pro obor kardiologie, pro období 2016–2020 byl zvolen předsedou Specializační oborové rady pro kardiologii.

Vědecká kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Výzkumně se zabývá ischemickou chorobou srdeční, akutními koronárními syndromy, intervenční kardiologií, kardiovaskulární farmakoterapií a též problematikou cévních mozkových příhod. Původní klinické studie byly publikovány pod akronymem „PRAGUE trials“. Zejména studie PRAGUE-1, PRAGUE-2, PRAGUE-4, PRAGUE-8, PRAGUE-12, PRAGUE-15, PRAGUE-17 a PRAGUE-18 získaly ohlas v zahraničí a první dvě studie změnily strategii léčby infarktu myokardu. V roce 2008 založil s podporou Evropské kardiologické společnosti mezinárodní projekt „Stent for Life“, který přispěl k rozšíření primární perkutánní koronární intervence (p-PCI) jako nejúčinnější léčby akutního srdečního infarktu v evropských zemích i státech mimo Evropu. Mezi lety 2008–2011 projekt vedl.

V roce 2016 stál při založení Council on Stroke při ESC, jakožto multidisciplinárního orgánu pro spolupráci, vzdělávání a výzkum cévní mozkové příhody.

Od roku 2015 figuroval každoročně, jako jediný český klinický lékař a jeden z osmi českých vědců, v seznamu nejcitovanějších vědců světa[4] Citační ohlas jeho prací činí podle SCI 43 248 a jeho Hirschův Index = 68. K září 2021 v databázi Web of Science bylo registrováno 525 publikací, u nichž byl autorem či spoluautorem.

Je též[kdy?] autorem či spoluautorem 20 monografií (z toho 5 monografií vyšlo v zahraničí).

Stal se členem redakčních rad několika mezinárodních odborných časopisů (např. European Heart Journal) a čestným členem zahraničních odborných společností.

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1974 se spolužáky založil oddíl softballu a baseballu při VŠTJ Medicina Praha a v jeho čele stál dalších sedmnáct let do odjezdu do Nizozemí v roce 1991.[5]

Je ženatý, má pět dětí a čtyři vnoučata. Jeho otec prof. MUDr. Jiří Widimský, DrSc. (1925–2020) byl kardiolog a bratr prof. MUDr. Jiří Widimský, CSc., ml. je též internista a kardiolog.

Výběr ocenění a členství

[editovat | editovat zdroj]
  • 1984 – vítěz mezinárodní soutěže mladých kardiologů
  • 1988 – jako jeden z prvních evropských kardiologů (diplom č. 29) získal čestný titul „Founding Fellow of the European Society of Cardiology“ (Founding F.E.S.C.).
  • 2003 – Zlatá pamětní medaile Univerzity Karlovy
  • 2008 – Stříbrná pamětní medailí Evropské kardiologické společnosti
  • 2011 – Národní cena projektu Česká hlava za intervenční léčbu akutního infarktu myokardu
  • 2014 – Zlatá medaile Evropské kardiologické společnosti za celosvětovou modernizaci léčby infarktu myokardu, především primární PCI, organizaci studií PRAGUE a založení a organizaci evropské aktivity „Stent for life“
  • 2015 – ocenění Mensy ČR „za významný přínos inteligenci národa, propagaci duševní kultury a šíření dobrého jména ČR ve světě“
  • 2016 – Cena Bedřicha Hrozného za rozvoj spolupráce mezi lékařskými obory při výzkumu nových léčebných postupů u závažných forem vysokého krevního tlaku. [6]
  • 2018 – Člen Učené společnosti ČR[7]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Uznávaný kardiolog Jiří Widimský i v 90 letech ordinuje a chystá knihu. In: Lidové noviny. 30. března 2015. Dostupné online. [cit. 2019-10-06].
  2. ↑ Slavnostní inaugurace Spectabilis děkana prof. MUDr. Petra Widimského, DrSc. [online]. 3. LF UK, 2018 [cit. 2018-02-03]. Dostupné online. 
  3. ↑ Prof. Toušek novým přednostou Kardiologické kliniky 3. LF UK a FNKV. www.fnkv.cz [online]. FNKV, 2022-04-01 [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. 
  4. ↑ AKTUALIZOVÁNO, Petra Polčáková. Mezi nejcitovanějšími vědci světa je deset Čechů. Universitas, magazín vysokých škol [online]. [cit. 2022-06-27]. Dostupné online. 
  5. ↑ Softball - 100 let VŠ sportu. sites.google.com [online]. [cit. 2022-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-07-05. 
  6. ↑ Prof. Petr Widimský obdržel z rukou rektora UK cenu Bedřicha Hrozného [online]. 3. LF UK v Praze [cit. 2016-05-13]. Dostupné online. 
  7. ↑ Widimský Petr | Učená společnost České republiky. www.learned.cz [online]. [cit. 2020-07-17]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Nositelé Národní ceny vlády Česká hlava
2002–2009
Karel Smetana / Jiří Labský (2002) • Zdeněk Herman (2003) • Jaroslav Němec (2004) • Armin Delong (2005) • Jaroslav Kurzweil (2006) • Antonín Holý (2007) • Pavel Hobza (2008) • Josef Koutecký (2009)
2010–2019
Jan Svoboda (2010) • Petr Widimský (2011) • Pavel Klener (2012) • František Šmahel (2013) • Emil Paleček (2014) • Martin Hilský (2015) • Jiří Forejt (2016) • Petr Sommer (2017) • Jaroslav Doležel (2018) • Miroslav Bárta (2019)
od 2020
Václav Hořejší (2020) • Vladimír Kučera (2021) • Petr Pyšek (2022) • Zuzana Moťovská (2023)
Nositelé Čestného uznání Mensy ČR
Jiří Grygar (2010) • Helena Illnerová (2011) • František Koukolík (2012) • Karel Nešpor (2013) • Milan Hejný (2014) • Antonín Holý in memoriam (2015) • Petr Widimský (2016) • Jiří Drahoš (2017) • Zdeněk Svěrák (2018) • Bohdan Pomahač (2019) • Soňa Peková (2020) • Josef Průša (2021) • Martin Hilský (2022)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Petr_Widimský&oldid=23778824“